Wikipedista:Alena Mirgová/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenství[editovat | editovat zdroj]

Z pohledu zákona[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením.[1] Osoby jsou příbuzné v linii přímé, pokud pochází jedna od druhé, příbuznost ve vedlejší linii nastává, pokud osoby nepochází jedna od druhé, ale mají společného předka. Podle počtu zrození, jimiž pochází jedna osoba od druhé v přímé linii, a ve vedlejší linii obě od svého nejbližšího společného předka, se určuje stupeň příbuznosti dvou osob.[1] Takto vykládá příbuzenství Občanský zákoník.

Z pohledu kulturní a sociální antropologie[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenství je tradičním předmětem výzkumu kulturní a sociální antropologie. Očima těchto vědeckých disciplín je „příbuzenství celek vztahů pokrevně nebo sňatkem spojující mezi sebou určitý počet jedinců.[2] Termín příbuzenství nemusí souviset s takzvanou „pokrevností“. Je spíše specifickým sociálním vztahem. „Příbuzenství se vztahuje k reprodukci společnosti, přenosu vědění a kulturních hodnot, k politice.[3] V mnoha společnostech je příbuzenství nejdůležitější sociální institucí.[3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Za základní jednotku struktury příbuzenských vztahů je považována „elementární rodina“, která spočívá z otce, matky a dětí. “Složená rodina“ je základní jednotkou příbuzenských vztahů ve společnostech, kde může mít muž více žen. „Složená rodina“ se skládá z otce, matek, vlastních a nevlastních sourozenců.[2] Vztahy v rodině jsou pokrevní a nepokrevní. Členem rodiny je možné se stát sňatkem, sešvagřením, narozením nebo adopcí.

Způsoby určení sociálního postavení jedince[editovat | editovat zdroj]

Pozicí ve struktuře příbuzenských vztahů je definováno sociální postavení jedince- odpovídá konkrétnímu příbuzenskému vztahu. Aby toto postavení bylo patrné, je každému jedinci přiřazen název, který stanovuje jeho postavení vůči jiným osobám celku (otec, syn, strýc apod.). Soustava těchto názvů se nazývá „popisná terminologie“.  Některé společnosti však raději používají takzvanou „klasifikační terminologii“, kde příbuzenské termíny neurčují konkrétní příbuzenské vztahy mezi jedinci, Název v této popisné terminologii přiřazuje jedinci sociální postavení širšího významu, než je to v případě terminologie popisné (např. termín otec zde lze použít pro vztah otce a dítěte, ale také pro vztah strýce a dítěte).[2]

Vědní obory zabývající se příbuzenstvím- terminologie[editovat | editovat zdroj]

Studiem příbuzenství se zabývají různé vědní obory, např. sociální a kulturní antropologie, právo, biologie, jazykověda, etnografie, psychologie, genealogie.

Badatelé zabývající se příbuzenstvím[editovat | editovat zdroj]

Studiem příbuzenství se zabývali či zabývají například batatelé Lewis Henry Morgan, John Ferguson McLennan, Johann Jacob Bachofen, Alfred Reginald Radcliffe-Brown, Bronislav Malinowski, Alfred Louis Kroeber, Robert Harry Lowie, George Peter Murdock, Scheffler a Lounsbury, Jaroslav Skupnik, Jan Cvrček, Sarah Franklin, Vendula Fremlová, Jakoubková Budilová Lenka a další.

Reference[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Měšec.cz [online]. Měšec.cz [cit. 2016-05-03]. Dostupné online. 
  2. a b c Sociální a kulturní antropologie. Vyd. 2., rozš.. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. ISBN ISBN 80-85850-29-X. S. 119. 
  3. a b Sociální a kulturní antropologie: příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-465-6. S. 121.