Struktura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o filosofickém a lingvistickém pojmu. Další významy jsou uvedeny v článku Struktura (rozcestník).

Struktura (z latinského struere, skládat, sestavovat, budovat, pořádat) označuje způsob složení, vnitřního uspořádání nějakého objektu, zejména pokud vykazuje nějaké pravidelnosti a zákonitosti. Je to souhrn vztahů mezi prvky nějakého seskupení. Mnohdy se chápe také jako účelné uspořádání prvků, částí nebo složek nějakého celku podle jednotícího principu či plánu.

Studium struktur obrací pozornost k detailnímu zkoumání pozorovatelných vztahů, poměrů a souvislostí mezi složkami složitě uspořádaných systémů. Zdůrazňuje uspořádání celku, které teprve dává smysl funkcím jeho částí. Nechává naopak stranou otázky celkové povahy a vývoje těchto systémů.

Jazyk jako struktura[editovat | editovat zdroj]

Pojem struktury zavedl počátkem 20. století do vědy švýcarský lingvista Ferdinand de Saussure, zakladatel strukturální lingvistiky.[1] Saussure především rozhodně odmítl běžný způsob studia jazyka, který se jej snažil rozložit na jednoduché prvky a ty pak odděleně zkoumat – podobně jako to dělají přírodní vědy. Jazyk je podle něho naopak velmi složitě uspořádaný systém čili struktura, kde hlavní roli hrají vztahy a rozdíly mezi jeho prvky. Tak si z nesmírného množství možných zvuků každý jazyk vybírá velmi omezenou množinu fonémů, které v tomto jazyce ponesou význam. Například spojitou škálu „samohlásekaeiouy rozdělí na šest diskrétních fonémů, kde pak záleží jen na tom, aby se nepletly a nezaměňovaly. Zvukové rozdíly, které si daný jazyk nevybral, nejsou pro význam relevantní: tak např. japonština nerozlišuje mezi hláskami „r“ a „l“ a Japonci tento rozdíl často ani „neslyší“, tj. nepřikládají mu význam. V češtině „neslyšíme“, tj. ignorujeme fakt, že např. slovo „holub“ vyslovujeme jako „holup“, kdežto slovo „holupa“ nedává smysl.

Obecně pro jazykové systémy platí, že význam nese postavení jednotlivých znaků v tomto celku a vzájemné rozdíly mezi znaky. Jazyk je tak soustava diskrétních znaků a vztahů mezi nimi, řízená pravidly na několika úrovních (fonetické, lexikální, gramatické, stylové atd.). Úkolem jazykovědy je potom zkoumat jejich struktury. Saussure také rozlišil mezi jazykem (franc. langue) jako strukturou a řečí či promluvou (parole) jako jejich aktuálním použitím. Americký lingvista Noam Chomsky používá v podobném významu pojmy kompetence a promluva:[2] na člověku není vidět, zda umí anglicky (kompetence), dokud nepromluví. Na druhé straně se ovšem jazyková kompetence získává právě slyšením a mluvením.

Strukturalismus[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Strukturalismus.

V průběhu 20. století se pak ukázalo, že oba tyto důležité objevy mají veliký význam nejen ve studiu jazyka, ale také struktur lidských společností (např. příbuzenských struktur, Claude Lévi-Strauss),[3] politických, právních a hospodářských systémů, v hlubinné psychologii (Jacques Lacan), v literární vědě a v celé řadě dalších věd, včetně přírodních. Široké myšlenkové hnutí, které tyto myšlenky aplikovalo ve filosofii i v různých oborech vědění, se nazývá strukturalismus. Významnou úlohu ve vývoji strukturalismu sehrál v předválečných letech Pražský lingvistický kroužek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cours de linguistique générale, 1916
  2. Např. Current issues in linguistic theory. London 1966
  3. Les structures de la parenté, 1956

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hugo Friedrich: Struktura moderní lyriky, Host, Brno 2005, ISBN 80-7294-101-1
  • Terence Hawkes: Strukturalismus a sémiotika, Host, Brno 1999, ISBN 80-86055-62-0
  • Květoslav Chvatík: Strukturální estetika – řád věcí a řád člověka, Victoria Publishing, Praha 1994, ISBN 80-85865-03-3
  • Petr Kyloušek a kolektiv: Znak, struktura, vyprávění – výběr prací francouzského strukturalismu, Host, Brno 2002, ISBN 80-7294-016-3
  • Claude Lévi-Strauss: Strukturální antropologie – svazek 1, Argo, Praha 2006, ISBN 80-7203-713-7
  • Claude Lévi-Strauss: Strukturální antropologie – svazek 2, Argo, Praha 2007, ISBN 978-80-7203-805-3
  • Jaroslav Peregrin: Význam a struktura, Oikoymenh, Praha 1999, ISBN 80-86005-93-3
  • Ferdinand de Saussure: Kurs obecné lingvistiky, Academia, Praha 1996, ISBN 80-200-0560-9
  • Patrick Sériot: Struktura a celek – intelektuální počátky strukturalismu ve střední a východní Evropě, Academia, Praha 2002, ISBN 80-200-0983-3
  • Vadim Michajlovič Solncev: Systém a struktura v jazyce, Academia, Praha 1981

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo struktura ve Wikislovníku