Volyně (tvrz)
| Volyně | |
|---|---|
 Jižní strana tvrze | |
| Účel stavby | |
Městské muzeum | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Poloha | |
| Adresa | Školní ulice, Volyně,  Česko |
| Ulice | Školní |
| Souřadnice | 49°10′2,85″ s. š., 13°53′11,27″ v. d. |
  Volyně | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 15288/3-4473 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Volyně je tvrz ve stejnojmenném městě v okrese Strakonice. Stojí ve Školní ulici v sousedství kostela Všech svatých. Od roku 1963 je chráněna jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Volyňská tvrz vznikla spolu se sousedním kostelem nejpozději na počátku poslední čtvrtiny třináctého století. Objekty nejstarší fáze se nedochovaly, ale jejich zbytky odhalil archeologický výzkum vedený Antonínem Hejnou od roku 1974. Dochovaná budova pochází ze čtrnáctého století a opevnění včetně bašty, příkopu a parkánu vzniklo na počátku šestnáctého století.[2]
Na konci třináctého století Volyně patřila pražské kapitule, které zůstala až do husitských válek. Roku 1436 ji císař Zikmund Lucemburský zastavil Přibíkovi z Klenové, který ji v roce 1444 chtěl prodat Oldřichovi z Rožmberka, ale z obchodu sešlo. V roce 1450 je jako volyňský purkrabí uváděn Mikuláš z Hořovic. Král Jiří z Poděbrad povolil v roce 1463[2] strakonickému generálnímu převorovi Joštovi z Rožmberka, aby Volyni vyplatil ze zástavy, ale tím si znepřátelil Přibíka z Klenové. Jošt zde potom ustanovil jako purkrabího Buška mladšího z Buzic připomínaného zde v letech 1466 a 1467. Dalšími purkrabími byli Jan z Kraselova (1472), Aleš z Vidhostic (1492) a Alexandr z Buzic (1507). Roku 1510 král Vladislav Jagellonský příslíbil velkopřevorovi Janovi z Rožmberka, že nikomu jinému nepovolí výplatu zástavy, takže městečko s tvrzí se pražské kapitule vrátilo až v roce 1621.[3] Ve smlouvě mezi kapitulou a strakonickými johanity z roku 1629 se tvrz již neuvádí, protože v té době již nejspíše sloužila jako sýpka.[2] Od roku 1956 ve tvrzi sídlí Městské muzeum ve Volyni.[4]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Dvoupatrová budova postavená z lomového kamene má mírně lichoběžníkový půdorys. Její nároží jsou zpevněná tesanými kvádry. Interiér osvětlují úzká hrotitá okénka a pravoúhlá okna s kamenným ostěním.[5] Dovnitř se vstupuje po schodišti ze severu. Okolo nádvoří se zachovala část hradby s polygonální, šestibokou baštou v nároží.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 125759 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Volyně – tvrz, s. 212–213.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Volyně tvrz, s. 272–275.
- ↑ O nás [online]. Městské muzeum ve Volyni [cit. 2017-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Volyně, s. 261.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HEJNA, Antonín. Tvrz ve Volyni. Volyně: Městské muzeum ve Volyni, 1979. 38 s. Dostupné online.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Volyně tvrz, s. 272–275.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Volyně na Wikimedia Commons - Volyňská tvrz na webu Hrady.cz
