Volodymyr Šuchevyč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Volodymyr Šuchevyč
Narození15. března 1849
Tyškivci
Úmrtí10. dubna 1915 (ve věku 66 let)
Lvov
Povolánípedagog
RodičeOsyp Šuchevyč
Manžel(ka)Hermina Šuchevyč
DětiDarija Volodymyrivna Starosolska
Taras Šuchevyč
PříbuzníJurij Starosol's'kyj a Ihor Starosolsky (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodina Šuchevyčových

Volodymyr Osypovyč Šuchevyč (pseudonym a kryptonym – Šumilo, V. Š. 15. března 1849, Tyškivci, okres Horodenka, dnes Ivanofrankivská oblast – 10. dubna 1915, Lvov) byl ukrajinský veřejný činitel, etnograf, fotograf, učitel a publicista, řádný člen NTŠ (Naukove tovarystvo imeni Ševčenka). Dědeček vrchního velitele UPA, generála Romana Šuchevyče.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Lvovskou univerzitu. Od roku 1876 je učitelem na středních školách ve Lvově. Iniciátor založení a jeden z vůdců mnoha veřejných institucí ve Lvově, včetně společnosti „Vzdělávání“, „Ruská (ukrajinská) pedagogická společnost“, zakladatel společnosti „Ruská (ukrajinská) konverzace“ (její předseda 1895–1910) „Bojan“ (1891) a hudební společnost im. Lysenka (1903–1915), pro kterou postavil dům.

Zakladatel a redaktor (1890–1895) dětského časopisu Dzvinok, autor a vydavatel dětských knih, redaktor novin Učitel (1893–1895), zaměstnanec Zorja, Dila, Ruska Čitanka a další. Spolu s Anatolijem Vachnjanynem založil Svaz pěveckých a hudebních společností.

Shromažďoval (spolu s hrabětem Volodymyrem Didušyckym a režisérem Ludwikem Vežbyckym) etnografické materiály a umělecké předměty domácích řemesel v huculské oblasti. Výsledkem jeho studií bylo hodnotné pětisvazkové dílo Huculščyna[1][2][3] (Lvov: NTŠ, 1897–1908) a 4 svazky v polštině (vydalo Muzeum Didušyckych 1902–1908, ve kterém Šuchevyč založil přírodní a etnografické oddělení a byl jeho kurátorem).

Udělal hodně pro šíření ukrajinské kultury do zahraničí: organizoval výlet pěveckého sboru Bojan, aby vystoupil v Praze (1891) a příjezd českých sokolů do Lvova (1892); kromě toho zorganizoval etnografickou kampaň na Vysokém zámku (1887, u příležitosti příchodu arcivévody Rudolfa) a prezentoval etnografické oddělení na galicijské regionální výstavě ve Lvově (1894). Svou etnografickou sbírku z Huculské oblasti předal Národnímu muzeu ve Lvově.

Byl jedním ze zakladatelů Kolomyijského svazu průmyslníků „Huculska spilka“ (1885), člen Rakouské etnologické společnosti (od roku 1901) a České národopisné společnosti (od roku 1903).

Hlavní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Šuchevič Vladimir. Huculský region: v pěti částech / Vladimir Šuchevyč; úvodní slovo A. A. Karpenko; M. S. Gluško. V. V. Savčuk. - (dotisk vydání 1899–1908). - Charkov: vydavatel Oleksandr Savčuk, 2018. - 1218, 294 il.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho dcera Iryna Sofija (1881–1934) se stala manželkou doktora Teodora Rožankovského. Vzhledem k tomu, že byla příbuznou svého manžela, musela získat povolení k sňatku Svatou stolici v Římě[4].

Ceny a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Čest památce[editovat | editovat zdroj]

Pojmenované ulice:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Hucul v tradičním oděvu
    Hucul v tradičním oděvu
  • Hucul v obráceném kožichu a klobouku, 1899
    Hucul v obráceném kožichu a klobouku, 1899
  • Ukrajinský keptar
    Ukrajinský keptar
  • Mladá dívka v kroji, Brustury
    Mladá dívka v kroji, Brustury
  • Mladá dívka v kroji, Brustury
    Mladá dívka v kroji, Brustury
  • Mladá dívka v kroji, Šešory
    Mladá dívka v kroji, Šešory

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Шухевич Володимир Осипович na ukrajinské Wikipedii.

  1. ↑ Володимир Шухевич - Гуцульщина (1899)
  2. ↑ Гуцульщина. Перша і друга частини. 1576.ua [online]. [cit. 2021-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-02. 
  3. ↑ Гуцульщина. Написав проф. Володимир Шухевич. П'ята часть // Електронна бібліотека «Культура України»
  4. ↑ Ігор Мельник. Перший комендант УСС

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Енциклопедія українознавства: Словникова частина : [в 11 т.] / Наукове товариство імені Шевченка ; гол. ред. проф., д-р Володимир Кубійович. — Париж—Нью-Йорк : Молоде життя, 1955—1995
  • Dzendzelivsky J. O. Šuchevyč Volodymyr Osipovyč / Українська мова : encyklopedie / ISBN 966-7492-07-9
  • Kirčiv R. Šuchevyč Volodymyr Osipovyč // Енциклопедія історії України : у 10 t. / redaktor: V. A. Smolij (předseda) a další.; Historický ústav Ukrajiny, Národní akademie věd Ukrajiny. – К. : Наукова думка, 2013. – Т. 10:Т — Я. — С 674. – 784 s. : il. – ISBN 978-966-00-1359-9.
  • Melnyčuk B., Ščerbak L. Šuchevyč Volodymyr Osipovyč / Тернопільський енциклопедичний словник. редкол.: Г. Яворський та ін.T. 3: П—Я. Тернопіль : Видавничо-поліграфічний комбінат «Збруч», 2008, s. 661. ISBN 978-966-528-279-2. ISBN 978-966-528-279-2
  • Olesnyckij E. † Volodymyr Šuchevyč / Case. 24. května 1915
  • Volodymyr ŠUCHEVYČ: Biobibliogr. Sestavili: M. Gordij, B. Geljas; Věda. vyd.: R. Kirčiv, B. Jakymovyč; Bibliogr. vyd.: G. Dombrovska; Úvod. Umění: R. Kirčiv; Redaktor: B. Jakymovyč (předseda) a další. - Lvov: Ed. centrum LNU Ivana Franka, 2004. - 204 s. (Ukrajinská biobibliografie. Nová řada; č. 18, část 1). (Soubor PDF)
  • Šuchevyč, Vladimir. Huculská oblast. Část 5 / napsal Vladimir Šuchevyč. Ve Lvově, 1908. 332 s.
  • Шухевич Володимир / Українська мала енциклопедія: 16 кн.: у 8 т. проф. Є. Онацький. Накладом Адміністратури УАПЦ в Аргентині. Буенос-Айрес, 1967. Т. 8, кн. XVI : Літери Уш – Я. s. 2099. 1000 kopií.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Volodymyr_Šuchevyč&oldid=23069877“