Přeskočit na obsah

Vojtěch Hořínek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vojtěch Hořínek
Narození11. února 1906
Olomouc-Řepčín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. dubna 1998 (ve věku 92 let)
Šternberk
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov Neředín
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař, medailér, restaurátor
RodičeKarel Hořínek (18681935)
DětiKarel Hořínek (* 1936)
Oceněnízasloužilý pracovník kultury Československa (1979)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vojtěch Hořínek (11. února 1906 Olomouc-Řepčín[1]3. dubna 1998 Šternberk) byl český sochař, medailér a restaurátor.[2] Byl pokračovatelem sochařského a kamenického rodu Hořínků. Jeho otcem byl Karel Hořínek (1868–1935), jeho synem je Karel Hořínek (1936–2021) a jeho vnukem je Tomáš Hořínek (* 1961).

Vojtěch Hořínek se v letech 1922–1925 vyučil u svého otce kamenosochařem. Do roku 1925 pracoval v dílně u svého otce.[3] [4] V letech 1925–1928 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Josefa Mařatky a Karla Štipla, poté v letech 1928–1930 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Bohumila Kafky. V období 1930–1931 studoval na Vereinigte Staatsschulen für freie und angewandte Kunst v Berlíně (profesoři Gerstl a Klimsch)[3]

Zemřel ve věku 92 let; je pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci.[5]

Sochařská dynastie

[editovat | editovat zdroj]
Sochařská dynastie rodu „Hořínků“ I
Předchůdce:
Karel Hořínek (18681935)

Vojtěch Hořínek (19061998)
Nástupce:
Karel Hořínek (* 1936)
Sochařská dynastie rodu „Hořínků“ II
Předchůdce:
Vojtěch Hořínek (19061998)

Karel Hořínek (* 1936)
Nástupce:
Tomáš Hořínek (* 1961)
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Křelov
  2. Autoritní záznam v databázi Národní knihovny ČR, citováno 9. září 2008
  3. a b Vojtěch Hořínek [online]. ABart (full archive) [cit. 2015-04-03]. Dostupné online. 
  4. Vojtěch Hořínek [online]. isabart [cit. 2015-04-03]. Dostupné online. 
  5. Bohumír Kolář: Ústřední hřbitov v Olomouci-Neředíně|Ústřední hřbitov Olomouc jako umělecká galerie a Slavín. Olomouc.cz, 11. 11. 2002, citováno 9. září 2008.
  6. Milan Tichák. Příběhy olomouckých pomníků, Burian a Tichák, Olomouc 2002, ISBN 80-239-0501-5 (v knize neuvedeno), strany 88–89.
  7. Milan Tichák. Příběhy olomouckých pomníků, Burian a Tichák, Olomouc 2002, ISBN 80-239-0501-5 (v knize neuvedeno), strany 18–21.
  8. Martin Elbel. Historie restaurátorských zásahů, restaurovani.cz, citováno 9. září 2008.
  9. Milan Tichák. Příběhy olomouckých pomníků, Burian a Tichák, Olomouc 2002, ISBN 80-239-0501-5 (v knize neuvedeno), strana 138.
  10. GAŠPAROVIČ, Libor. Sochařství v Olomouckém kraji 1900-2012. Olomouc: Agentura GALIA, 2012. 663 s. ISBN 978-80-904352-6-1. S. 125. 
  11. Milan Tichák. Příběhy olomouckých pomníků, Burian a Tichák, Olomouc 2002, ISBN 80-239-0501-5 (v knize neuvedeno), strany 140–141.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]