Vodnářkovití
 Vodnářkovití | |
|---|---|
 Sisyra terminalis, imago | |
 larva | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | síťokřídlí (Neuroptera) |
| Čeleď | vodnářkovití (Sisyridae) Banks, 1905 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vodnářkovití (Sisyridae) jsou čeleď síťokřídlého hmyzu rozšířená i na českém území.
Dospělci jsou poměrně drobní, s maximálním rozpětím křídel asi 15 mm.[1] Svým vzezřením poněkud připomínají denivky (Hemerobiidae), od nichž je lze rozlišit díky odlišnému žilkování křídel. Většina vodnářkovitých mívá jednotně hnědé zbarvení, některé druhy se však vyznačují průsvitnými křídly zdobenými černými a hnědými skvrnami či pásky. Jde o poměrně nepočetnou čeleď, která – nepočítaje fosilní zástupce – zahrnuje pouze několik desítek druhů ve čtyřech rodech: Climacia, Sisyra, Sisyrina a Sisyborina. Celosvětové rozšíření a širokou toleranci stanovišť vykazují pouze zástupci rodu Sisyra, řada vodnářek naproti tomu žije např. pouze v tropických oblastech.[2]
Životní cyklus vodnářkovitých je vázán na mezotrofní až eutrofní vody, stojaté i tekoucí. Samice kladou vajíčka po shlucích o několika desítkách kusů. Umístí je na vegetaci nad vodou a překryjí je jemnými vlákny. Vývoj vajíček trvá asi dva týdny, larvy následně padají do vody. Zprvu dýchají celým povrchem těla, ve 2. a 3. instaru mají na spodních článcích zadečku 7 párů tracheálních žaber. Během svého vývoje parazitují na houbovcích (Porifera) a mechovkách (Bryozoa), jejichž tkáně vysávají pomocí dvou dlouhých trubiček odvozených od kusadel a čelistí. Třetí instar opouští vodu a vytváří si zámotek na příbřežní vegetaci, v němž může dojít k přezimování. Zakuklení jedinci se často stávají oběťmi parazitoidních blanokřídlých.[1][3] Zajímavostí je, že americká kovověnka Sisyridivora cavigena dokonce vysává tělní tekutiny napadené vodnářky prostřednictvím krmného kanálku vytvořeného kladélkem.[4]
Dospělci vodnářek se prakticky ihned rozmnožují a žijí pouze několik týdnů. Mohou být aktivní v noci i ve dne. Jako potravu přijímají zejména mrtvé členovce, u některých druhů byly v žaludku nalezeny zbytky nektaru a pylu, mohou konzumovat i části odumřelých rostlin.[3] V případě fosilního rodu Paradoxosisyra, jenž byl popsán ze svrchněkřídového barmského jantaru, existují spekulace o jeho možné (fakultativní) hematofágii.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HŮRKA, K. Rozmnožování a vývoj hmyzu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. S. 94.
- ↑ CAPINERA, John L. Encyclopedia of Entomology. Příprava vydání Springer Reference. 2. vyd. Dordrecht: Springer Science+Business Media ISBN 978-1-4020-6359-6, ISBN 978-1-4020-6242-1. S. 3516–3518.
- ↑ a b KOLÁŘ, Vojtěch; ŠPAČEK, Jan. Vodnářkovití – přehlížená skupina našich síťokřídlých. ŽIVA AVČR. 2021, čís. 6, s. 326–328. Dostupné online.
- ↑ PUPEDIS, Raymond J. Tube Feeding by Sisyridivora cavigena (Hymenoptera: Pteromalidae) on Climacia areolaris (Neuroptera: Sisyridae). Annals of the Entomological Society of America. 1978-09-15, roč. 71, čís. 5, s. 773–775. Dostupné online [cit. 2024-07-21]. ISSN 1938-2901. DOI 10.1093/aesa/71.5.773. (anglicky)
- ↑ MAKARKIN, Vladimir N. Enormously long, siphonate mouthparts of a new, oldest known spongillafly (Neuroptera, Sisyridae) from Burmese amber imply nectarivory or hematophagy. Cretaceous Research. 2016-10-01, roč. 65, s. 126–137. Dostupné online [cit. 2024-07-21]. ISSN 0195-6671. DOI 10.1016/j.cretres.2016.04.007.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sisyridae na Wikimedia Commons 
Taxon Sisyridae ve Wikidruzích
