Vladimir Ivanovič Němcov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimir Ivanovič Němcov
Narození 10. září 1907
Jepifan, Tulská oblast, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 3. ledna 1994 (ve věku 86 let)
Moskva, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Povolání radiotechnik a spisovatel
Národnost ruská
Stát Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Žánr vědeckofantastické příběhy
Ocenění Medaile Za obranu Leningradu, Řád Vlastenecké války, Řád rudé hvězdy, Řád rudého praporu práce
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimir Ivanovič Němcov (rusky Владимир Иванович Немцов) (10. září 1907, Jepifan, Tulská oblast3. ledna 1994, Moskva) byl ruský sovětský radiotechnik a spisovatel, autor vědeckofantastických povídek a románů.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Nejprve studoval při zaměstnání na tzv. Dělnické fakultě (рабфак) v Tule. V letech 1926-1929 pak pokračoval ve studiu literatury na Etnologické fakultě Moskevské státní univerzitzy, studium však nedokončil. Zabýval se radiotechnikou a publikoval články v populárně vědeckých časopisech. Začal pracovat ve Vojenském výzkumném ústavu spojů, kde se stal známým jako vynálezce přenosných radiostanicí. Získal dvacet autorských osvědčení v tomto oboru a jako návrhář pomáhal při jejich vývoji v továrně v Leningradě, kde ho zastihla německá blokáda. Posléze byl poslán do Baku, kde se podílel na organizaci vojenské radiotechnické továrny a byl jmenován jejím hlavním inženýrem. Za svou práci obdržel medaili Za obranu Leningradu, Řád Vlastenecké války, Řád rudé hvězdy, Řád rudého praporu práce a další. Od roku 1945 byl členem Komunistická strana Sovětského svazu a od roku 1946 členem Svazu sovětských spisovatelů. Od konce čtyřicátých let se věnoval zcela literatuře.[2]

Psát začal ještě při svých studiích v Tule. Jeho básně byly publikovány v časopise Коммунар (Komunard). První vědeckofantastická povídku Сто градусов (Sto stupňů) vydal roku 1945.[2] Nejprve jej zajímala témata, jimiž se za bývala věda v době, kdy svá díla psal, později následovaly rozsáhlé romány, které měly zobrazit sovětské grandiózní technické projekty.[1] Ideologicky ostře se stavěl proti novým trendům v sovětské fantastice, zejména proti dílu bratří Strugackých, které zkritizoval v článku Для кого пишут фантасты? (1966, Pro koho píší fantasté). Podle Němcova jejich knihy nikterak nenapomáhaly v budování komunismu.[2].[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Сто градусов (1945, Sto stupňů), vědeckofantastická povídka.
  • Незримые пути (1945, Neviditelné cesty), zápisky radiokonstruktéra z Velké vlastenecké války.
  • Шестое чувство 1946, Šestý smysl), sbírka vědeckofantastických povídek, obsahuje Шестое чувство (Šestý smysl), Снегиревский эффект (Sněgirevskij efekt), Новая кожа (Nová kůže), Сто градусов (Sto stupňů) a День и ночь (Den a noc).
  • Огненный шар (1946, Ohnivá koule), vědeckofantastická povídka z cyklu o inženýru Petrovovi.
  • Аппарат СЛ-1 (1947, Přístroj SL-1), česky jako Modrý paprsek, vědeckofantastická povídka z cyklu o inženýru Petrovovi o přístroji, který objevuje ložiska kovů na sta metrů daleko podle specifické vůně, kterou ta či ona látka vydává.
  • Золотое дно (1948, Zlaté dno), vědeckofantastický román, dobrodružné příhody studenta geologického výzkumného ústavu, který je vyslán do oblasti podmořských naftových vrtů v Kaspickém moři, kde spolupracuje s geniálním konstruktérem Vasiljevem na sestrojení velkolepého těžního a laboratorního zařízení.
  • Три желания (1948, Tři přání), sbírka vědeckofantastických povídek obsahující cyklus o inženýrovi Petrovovi, tj. Огненный шар (Ohnivá koule), Тень под землей (Stín pod zemí - prvně vydáno v této sbírce) a Аппарат СЛ-1 (Přístroj SL-1).
  • Рекорд высоты (1949. Výškový rekord), vědeckofantastický román* Семь цветов радуги (1950, Sedm barev duhy), román.
  • Счастливая звезда (1955, Šťastná hvězda), román, též pod názvem Альтаир (Altair).
  • Осколок Солнца (1955, Úlomek slunce), novela.
  • Последний полустанок (1959, Poslední zastávka), vědeckofantastický román o dvojím vzletu lidské posádky do vesmíru pomocí zvlášť konstruovaného létajícího disku.
  • Волнения, радости, надежды: Мысли о воспитании (1960, Vzrušení, radosti, naděje: Myšlenky o vzdělávání), publicistika.
  • Для кого пишут фантасты? (1966, Pro koho píší fantasté), publicistika.
  • Когда приближаются дали… (1975, Když se přibližují dálky), román.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Encyklopedie literatury science fiction, AFSF, Praha 1995, str. 321-322
  2. a b c Владимир Немцов - Лаборатория Фантастики
  3. Для кого пишут фантасты?

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]