Vjačeslav Zudov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vjačeslav Dmitrijevič Zudov
Posádka Sojuzu 23 na poštovní známce: Zudov (vlevo) a Rožděstvenskij
Posádka Sojuzu 23 na poštovní známce:
Zudov (vlevo) a Rožděstvenskij
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnostSovětský svaz SSSR/RuskoRusko Rusko
Datum narození8. leden 1942
Místo narozeníBor, Nižněnovgorodská oblast, Ruská SFSR SSSR
Jiné zaměstnáníPilot
HodnostPlukovník
Čas ve vesmíru2d 00h 06m
Kosmonaut od1965
MiseSojuz 23
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vjačeslav Dmitrijevič Zudov, rusky Зудов, Вячеслав Дмитриевич , (*8. ledna 1942 Bor[1], Nižněnovgorodská oblast, Ruská SFSR), je sovětský letec a kosmonaut ruské národnosti.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Jako kluk se pod dojmem letu první družice stal členem školního kroužku raketových modelářů a rozhodl se stát kosmonautem. Po čase se dostal na balašovské vojenské letecké učiliště, kde se dostal poprvé ke skoku na padáku a letu. Později létal nejen na stíhačkách, ale i dopravních letounech Il-12, Il-14, An-12. Dostal se do výcvikového střediska, Hvězdného městečka. V době letu Komarova na Sojuzu 1 pracoval v pozorovací stanici na Kamčatce.[2] V roce 1968 udržoval společně s kosmonautem Dobrovolským spojení ve středisku letů s Beregovým kroužícím na oběžné dráze v Sojuzu 3.

Let do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Do vesmíru letěl na palubě Sojuzu 23 v roce 1976, po 11 letech výcviku, létání a čekání. Let se startem v Bajkonuru se jemu a partnerovi, kosmonautovi Rožděstvenskému nevydařil, automatický systém přiblížení k orbitální stanici Saljut 5 byl nefunkční a proto se po dohodě s řídícím střediskem předčasně vrátili na Zemi. Přistáli v mrazu na hladině jezera Tengiz, ale byli přece jen vrtulníkem a vyhledávací skupinou odtaženi na závěsných lanech ke břehu.

Po letu[editovat | editovat zdroj]

Z výcvikového střediska byl vyřazen už roku 1987, ale ve Hvězdném městečku zůstal. V roce 1990 byl zástupce náčelníka a politruk v Centru přípravy kosmonautů J.A.Gagarina v hodnosti plukovníka. V roce 1978 byl v Praze jako člen delegace a vystoupil i v Československé televizi, v té době nosil vyznamenání Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu.[3]. Je ženatý a má dvě děti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354. 
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Přistání na vodě, s. 63. 
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vjačeslav Dmitrijevič Zudov, s. 243. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]