Vierendeelův nosník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vierendeelův nosník je typ nosníku, který je postaven tak, že netvoří trojúhelníkové, ale obdélníkové otvory. Tvoří tak rám, který je schopen přenášet ohybový moment i odpor. Je proto vhodný pro překonání větších rozpětí. Použitím standardních počítačových programů není analýza konstrukce příliš složitá.

Definice podle ČSN P ISO 6707-1 (návrh):Vierendeelův nosník je příhradový nosník, který má svislé nosné prvky napevno spojené s horní a dolní pásnicí.[1]

Historie Vierendeelova nosníku[editovat | editovat zdroj]

Vierendeelův most z roku 1904 v Avelgemu

Vierendeelův nosník je pojmenovaný podle stavebního inženýra Arthura Vierendeela, který nosník poprvé navrhl 1895 a nechal patentovat v roce 1899. První most dlouhý 31,5 m, byl postaven pro mezinárodní výstavu v Bruselu v roce 1897. V roce 1904 byl postaven ve městě Avelgemu v Belgii přes řeku Schelde most 42 m dlouhý s okny 6 × 6 m. Do poloviny 20. století byly prvky mostu spojovány pomocí nýtů. Následně se využívalo spojování pomocí šroubů a svařování. Ke stavbě je používán jako stavební materiál železobeton, ocel a dřevo. Protože Arthur Vierendeel byl Belgičan, bylo nejvíce mostů postaveno v Belgii a také tam se jich nejvíce dochovalo.[2][3]

Rozdělení podle tvaru[editovat | editovat zdroj]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Oproti příhradové konstrukci má Vierendeelův nosník mnohem masivnější konstrukci tj.profily o průřezu H, I nebo trubky jsou o mnoho větší. Výška Vierendeelova nosníku se může pohybovat od desítek centimetrů do výšky několika metrů. V praxi ve stavebnictví používané nosníky dosahují výše jednoho podlaží. Jeho hlavní výhoda spočívá v tom, že nemá žádné diagonální trámy, takže po celé délce mohou být otvory ve tvaru čtverce, obdélníku, mnohoúhelníku nebo i kruhu. Do prostoru otvorů je snadné osadit okna a dveře.

Protože vysoké nosníky jsou obzvláště účinné pro překonávání velkých rozpětí, jsou někdy navrženy na celou výšku podlaží, takže horní trám je součástí horního podlaží a spodní součástí spodního podlaží. Kvůli umístění otvorů se musí někdy vynechat některé diagonální trámy.

V podstatě jde o rám s pevnými klouby, který je schopen vzdorovat a přenášet ohybové momenty.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Použití tohoto konstrukčního principu je běžné na chodnících, například na letištích. Důvodem je skutečnost, že výše využitelná rozpětí snižuje ohybové momenty v trámu a usnadňuje problém formování spojů. Další použití Vierendeelova principu je v budovách. Důvodem je snadné umísťování otvorů. Vzhledem k neekonomickému využití materiálů a náročnému návrhu se upouští od jeho použití jako takového. V pozemním stavitelství je využíván ve spojení s příhradovou konstrukcí (tzv. hybridní nosník). Využití má také prolamovaný nosník tj. Vierendeelův nosník s mnohoúhelnými nebo kruhovými otvory.[2][3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vierendeelov nosník na slovenské Wikipedii.

  1. ČSN P ISO 6707-1(návrh) - Vierendeelův nosník - nlfnorm.cz. www.nlfnorm.cz [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. 
  2. a b BISCHOV, Luboš. Analýza Vierendeelova nosníku, řešeného dle EC s modelovou podobností. otik.zcu.cz [online]. 2017 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. 
  3. a b ČERNÁ, Josefína. Vierendeelův nosník [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]