Verušičky (zámek)
| Verušičky | |
|---|---|
 Nádvoří | |
| Základní informace | |
| Sloh | novogotika |
| Výstavba | polovina 16. století |
| Přestavba | 18. a 19. století |
| Stavebník | Volf ze Štampachu |
| Současný majitel | TFARMA |
| Poloha | |
| Adresa | Verušičky 1,  Česko |
| Souřadnice | 50°8′29,33″ s. š., 13°10′27,23″ v. d. |
  Verušičky | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 27389/4-1128 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Verušičky jsou zámek ve stejnojmenné obci v okrese Karlovy Vary. Dochovaná podoba pochází z novogotické přestavby, která proběhla v devatenáctém století. Zámek stojí uprostřed vesnice a od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Věrušičky původně patřily k panství zámku Luka, ale v polovině šestnáctého století je získal Volf ze Štampachu, který zde založil nové panství s tvrzí doloženou poprvé v roce 1556. Když Volf roku 1557 zemřel, statek zdědila jeho dcera Anna, ale o majetek se musela nejprve soudit se svým strýcem Kryštofem ze Štampachu.[2] Sama se provdala ze Sezimu Miřkovského ze Stropčic a spolu prodali panství v roce 1601 Jáchymu Ondřeji Šlikovi. V dalších letech se vystřídali tři majitelé: Prokop Dvořecký z Olbramovic, od roku 1605 Štěpán Šlik a Fabián Šebestián Pröllhofer z Perkersdorfu, který je koupil roku 1608 a připojil k Lukám,[3] ke kterým patřily až do roku 1711.[4]
Od osmnáctého století se majitelé rychle střídali. V roce 1711 panstí koupil hrabě František Helfried Voračický z Paběnic, ale už o čtyři roky později je získal František Ladislav Josef Nesslinger ze Schelchengrabenu. Dalšími vlastníky se stali Marie Alžběta Kfelířováze Zakšova (1741), František Xaver Putz z Brandenbachu (1758), František Antonín Nostic (1774), Friedrich Nostic, Kašpar Friedrich Josef z Overschie (1798) a po něm jeho syn Renatus. Nosticové nechali starou tvrz přestavět na barokní zámek. V roce 1810 panství získal Karel z Thysebaertu se synem Augustem a od roku 1830 patřilo malostranskému měšťanovi Janu Antonínovi Hladíkovi a po něm jeho Neteři Antonii z Neubergu.[5]
Dále se v držení statku vystřídali manželé Josef a Vilhelmina Hetzelovi[5] a karlovarský městský stavitel Josef Waldert, který zámek koupil 24. ledna 1908 za 180 760 zlatých. Na zámku žil s manželkou a dětmi. Před koncem první světové války, 4. dubna 1918, pak zámek daroval synu Josefovi a jeho manželce Martě, roz. Deimlingové. Syn panství prodal za druhé světové války, 11. dubna 1942, Meldioru Dresserovi.[6] Jemu byl o tři roky později zabaven.[7] Ve druhé polovině dvacátého století zámek využíval státní statek, jehož nedbalá údržba vedla k devastaci budovy, a dokonce k částečnému zřícení přístavku severního křídla.[5]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Předchůdcem zámku byla tvrz, která se částečně dochovala ve zdivu severního křídla. Tvořila ji patrová obdélná budova o rozměrech 27 × 18 metrů se zdmi silnými až 1,5 metru. V jejím přízemí byla chodba, kuchyně a po stranách chodby dvě dvojice dalších místností. Podle starých popisů měly místnosti klenby, které však byly odstraněny nejspíše během barokní přestavby. Při ní vzniklo také patrové východní křídlo s novým schodištěm do patra, v průčelí severního křídla byl postaven rizalit a přízemní místnost v severozápadním nároží získala valenou klenbu s trojbokými výsečemi. Nový vstup s dvojramenným schodištěm byl zřízen na jižní straně budovy.[8] V devatenáctém století zanikly při novogotické přestavbě téměř všechny klenby, schodiště před jižním průčelím nahradil balkon a dvě nároží severního křídla ozdobily osmiboké věžičky.[5]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Zámek stojí uprostřed vesnice, ale veřejnosti není přístupný. Přes vesnici ani jejím blízkým okolím nevedou žádné turistické trasy ani cyklotrasy.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-25]. Identifikátor záznamu 138628 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 2. N–Ž. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Verušičky, s. 577. Dále jen Úlovec 2005.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Verušičky, s. 381.
- ↑ Úlovec 2005, s. 578
- ↑ a b c d Úlovec 2005, s. 581
- ↑ HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola Josef Waldert – městský stavitel, s. 46–50.
- ↑ Úlovec 2005, s. 578–579
- ↑ Úlovec 2005, s. 579–580
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-12-18]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Valče, s. 215.
- ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 2. N–Ž. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Verušičky, s. 576–581. Dále jen Úlovec 2005.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Verušičky na Wikimedia Commons - Zámek Verušičky na webu Hrady.cz
