Vermikompost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vermikompost

Vermikompost je způsob rozkladu organického odpadu na použitelnou hmotu s využitím žížal. Vermikompostování je považováno za nejpokročilejší metodu kompostování. Vermikompostování nezahrnuje fázi rozkladu s vysokou teplotou hmoty, té je třeba zabránit. Zpracovaný kompost bez toxických příměsí je použitelný jako hnojivo.

Podle některých zdrojů vermikompostování odstraňuje patogeny z kompostované hmoty. Stejný zdroj uvádí: „Vermikompost má ve srovnání s klasickým kompostem výrazně lepší vlastnosti. Je bohatý na živiny, ale také obsahuje vysoce kvalitní humus, růstové hormony, enzymy a látky, které jsou schopné chránit rostliny před škůdci a chorobami.[1] Chovy tzv. kalifornských žížal (Eisenia andrei) je třeba uchovávat ve stabilní teplotě od 10 do 30 °C.[2][3]I přes zimu je v malých chovech kalifornských žížal třeba doplňovat potravu.[4]

Vermikompost lze stejně vytvářet s běžným druhem žížala hnojní (Eisenia foetida). Přes zimu je třeba ve venkovních promrzajících nádobách vybrat žížaly a dát je přezimovat do kbelíku se zeminou (do sklepa), nebo vypustit do volné přírody.[5] Rozeznávání obou druhů je obtížné, protože mezidruhové rozdíly mezi Eisenia andrei a Eisenia foetida jsou malé. Dochází často k záměně. Druh Eisenia foetida a Eisenia hortensis jsou běžné evropské druhy a lze je nasbírat.

Jiný vhodný druh žížaly, Lumbricus rubellus, je rovněž použitelný, ale stejně nevhodný pro mělké komposty (přezimování) jako evropské druhy.

Domácí vermikompostér[editovat | editovat zdroj]

Domácí vermikompostér je několikapatrová nádoba určená ke kompostování domácího organického odpadu pomocí žížal. Nejčastěji se využívají kalifornské žížaly pro 2x vyšší apetit než obvyklé žížaly v Česku. 500 g kalifornských žížal by mělo zpracovat 250 g bio odpadu.

Ve vermikompostéru je potřeba udržet stabilní vlhké klima (okolo 20 °C). Proto se nejčastěji umisťuje do bytu, zaskleného balkónu, bytové kóje či sklepa.

Nádoba se skládá z jímky na tzv. žížalí čaj a několika vzájemně prostupnými patry nad jímkou, kde se z bio odpadu stává kompost. Vermikompostér je pak uzavřen víkem s otvory, kudy může do nádob proudit vzduch. Ač ve vermikompostéru probíhá rozklad bioodpadu, standardní vermikompostér vůbec nezapáchá. Jediný problém mohou představovat octomilky. V případě jejich rozšíření stačí přikrýt bioodpad ve vermikompostéru netkanou sítí a jejich výskyt se tak zamezí.

Žížalám je třeba zajistit dostatečný a pravidelný přísun potravy – organického odpadu. Vermikompostér je vcelku jednoduché zařízení, existují různé "udělej si sám" návody na jeho výrobu, nebo si ho lze rovnou zakoupit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HANČ, Aleš. VERMIKOMPOSTOVÁNÍ BIOODPADŮ (certifikovaná metod ika) [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2013 [cit. 2014-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-15. 
  2. ekovesnice.cz
  3. Vermikompostování: Když se o bioodpad starají vaše žížaly
  4. vermikompostování
  5. Veronica

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]