Žížala hnojní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŽížala hnojní
alternativní popis obrázku chybí
Žížala hnojní
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen kroužkovci (Annelida)
Podkmen opaskovci (Clitellata)
Třída máloštětinatci (Oligochaeta)
Řád žížaly (Opisthopora)
Čeleď žížalovití (Lumbricidae)
Rod žížala (Eisenia)
Binomické jméno
Eisenia fetida
(Savigny, 1826)
Synonyma

Allolobophora foetida
Eisenia foetida
Enterion fetida

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Žížaly hnojní na okraji kompostovací nádoby

Žížala hnojní (Eisenia fetida) je kroužkovec specializující se na dekompozici organického odpadu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Délka těla je 50–150 mm. Zbarvení je „tygrované“. Prostomium je epilobické.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Přirozeným biotopem jsou silně zamokřené půdy v listnatých i jehličnatých lesích.[1] Daří se jí v hnijící vegetaci, kompostu nebo hnoji. V půdě se vyskytují výjimečně, vyhledávají podmínky, v kterých ostatní žížaly nedokáží přežít.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Žížala hnojní je původně palearktický druh,[1] dnes žije na všech kontinentech kromě Antarktidy.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potravu tvoří rostlinné zbytky a zbytky živočišného původu.[zdroj?]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Žížala hnojní je vedle Eisenia andrei nejčastěji chovaný druh ve vermikulturách. Používána je nejen k zvětšení kvality hnojiv, ale i pro rybolov. Z rybářského hlediska se nejvíce hodí pro lov těchto druhů: lína, kapra, karase, okouna, candáta, sumce ve velkém množství, parmy, ostroretky, amurajelce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Pižl 2002, s. 88.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PIŽL, Václav. Žížaly České republiky: Earthworms of the Czech Republic. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti. Supplementum č. 9/2002. 154 s. ISBN 80-86485-04-8 S. 17, 18, 19, 30, 35, 88–89, 142, 150.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]