Valtířov (Nový Kramolín)
| Valtířov | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Nový Kramolín |
| Okres | Domažlice |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°28′26″ s. š., 12°45′49″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 (2021)[1] |
| Katastrální území | Valtířov u Nového Kramolína |
| PSČ | neexistuje |
  Valtířov | |
| Další údaje | |
| Kód k. ú. | 707805 |
| Zaniklé obce.cz | 2019 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Valtířov (německy Waltersgrün) je zaniklá vesnice v okrese Domažlice v Českém lese. Obec se nacházela v údolí Mlýneckého potoka mezi vrchem Modřínovec a hřebenem Škarmanky. Nejbližšími osadami bývaly Skláře a Nuzarov, dnes již též zaniklé. Nejbližším dosud obývaným sídlem je asi 2 km vzdálená osada Vranov.
Katastrální území Valtířov u Nového Kramolína patří k obci Nový Kramolín.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Valtířov patřil k nejstarším sídlům v Českém lese – první písemná zmínka o vsi pochází již z 12. století. Je doloženo, že před rokem 1186 získalo ves pražské biskupství. V průběhu 14. století přešla ves do majetku nedalekého pivoňského kláštera. Roku 1537 je Valtířov uváděn jako pustý, což mohl být důsledek husitských válek, a k obnově vsi na jejím starém půdorysu došlo až kolem roku 1695. Kolem roku 1757 zde bylo evidováno 111 obyvatel, v roce 1839 to bylo již 334 obyvatel a v roce 1930 zde žilo 273 obyvatel, z nichž se 264 hlásilo k německé národnosti a 9 k československé.[2]
Po druhé světové válce došlo nejprve k odsunu německého obyvatelstva a poté se obec stala součástí pohraničního pásma, čímž se Valtířov stal opět pustou vsí. Po roce 1954 byla většina domů rozebrána na stavební materiál, když ves získaly Československé státní statky v Horšovském Týně.[2][3]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 332 obyvatel, z toho 327 obyvatel německé národnosti a pět Čechoslováků. Všichni obyvatelé se hlásili k římskokatolické církvi.[4]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 363 | 313 | 344 | 370 | 375 | 332 | 273 | 6 | – | – | – | – | – | – |
| Počet domů | 53 | 55 | 55 | 56 | 57 | 59 | 61 | 63 | – | – | – | – | – | – |
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Do současnosti se zachoval pouze rybník v místě bývalé návsi. V jeho okolí jsou místy patrné základy domů, obnovený kovový kříž a kamenný česko-německý památník.[3]
Jedinou zachovalou stavbou, která kdysi náležela k obci, je Oslí Mlýneček (německy Eselmühle), ležící cca 1 km jihovýchodně od bývalé návsi, při pěší cestě do Postřekova.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Registr sčítacích obvodů a budov. Český statistický úřad. [cit. 2024-05-25].
- ↑ a b c PROCHÁZKA, Zdeněk. Putování po zaniklých místech Českého lesa. Překlad Walter Annuß. Svazek I. Domažlicko. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích, 2007. 287 s. ISBN 978-80-86125-78-7. Kapitola Valtířov (Waltersgrün), s. 274–280. (česky, německy)
- ↑ a b Valtířov (Waltersgrün). Příběhy Sudet [online]. Centrum pro komunitní práci Západní Čechy [cit. 2022-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 301.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011; III. Počet obyvatel a domů. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Valtířov (Waltersgrün) na portálu Chodsko.net
- Valtířov (Waltersgrün) na webu zanikleobce.cz
