Valdemārpils
| Valdemārpils | |
|---|---|
 Letecký pohled na město v roce 2018. V popředí luteránský kostel. | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 57°22′14″ s. š., 22°35′31″ v. d. |
| Stát |  Lotyšsko |
| historický region | Kuronsko |
| kraj (novads) | Talsi |
  Valdemārpils | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 3 km² |
| Počet obyvatel | 1 129 (2022) |
| Hustota zalidnění | 376,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | LV-3260 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Valdemārpils (
výslovnost) je město v Lotyšsku nacházející se na území kraje Talsi zhruba 100 km západně od Rigy a zhruba 60 km východně od Ventpils. V roce 2022 zde žilo 1 129 obyvatel[1]. Nachází se při kopci Dupurkalns (47 m n. m.) na území historického Kuronska.
Původ jména[editovat | editovat zdroj]
Město je pojmenováno po vůdci lotyšského národního obrození Krišjānisovi Valdemārsovi (1825 - 1891), který se narodil ve farnosti v sousední Ārlavě a v mládí pracoval jako soukromý učitel ve zdejším městě. Původní jméno Sasmaka vychází z názvu přilehlého jezera a používalo se v různých formách (Sansmagen, Sassmaggen, Sassmaken, Saßmacken).[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
O prehistorickém významu tohoto místa svědčí lípa v místním parku, kultovní místo na Ozolu Svētkalns a „Ďábelská loď“ charakteristická pro skandinávskou kulturu v okolí. První písemná zmínka v daňovém soupisu se jménem Sasmmagen (Sansmagen) pochází z roku 1582. Statut svobodné obce získala obec v roce 1644. V roce 1656 koupil vévoda Jēkaba z Kurzeme nájemní právo na oblast Piltene a udělil vesnici městská práva. Během epidemie Velkého moru, která začala během Velké severní války v letech 1710 až 1711 velká část místních obyvatel zemřela.
V roce 1834 správa Kuronska opět udělila vsi status obce. Ke konci 19. století se zde nacházela židovská synagoga a pravoslavný kostel (postavený v letech 1887 až 1889), což svědčí o různorodosti tehdejšího obyvatelstva. Roku 1894 Sasmaka získala práva samosprávy, v roce 1917 pak byla udělena práva městská. Na přelomu 19. a 20. století obec zažívala hospodářský rozkvět a začátkem 20. století byla přes ni postavena větev úzkorozchodné dráhy Valdgale-Roja. V roce 1926 byla Sasmaka přejmenována na Valdemārpils. V období lotyšské nezávislosti v meziválečných letech se národnostní složení města drasticky změnilo a dominantní postavení získali Lotyši, jejichž počet v roce 1935 činil 930 z celkových 1135 obyvatel (82 %), Židé zůstali na druhém místě – 159 (14 %).[2][3]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Neogotický panský dům
- Luteránský kostel z roku 1646[4]
- Pomník Krišjānise Valdemārse
- Letniční kostel
-
Panský dům -
Evangelický kostel -
Letniční kostel -
Památná lípa
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valdemārpils vēsture na lotyšské Wikipedii.
- ↑ Population in urban (densely populated) and rural (sparsely populated) areas in regions, cities, municipalities, towns and rural territories (after administrative-territorial reform in 2021) – Indicator, Time period and Territorial unit [online]. National Statistical System of Latvia [cit. 2023-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Vēsture [online]. Obec Valdemarpils [cit. 2023-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-20. (lotyšsky)
- ↑ ASARIS, Hermanis. Latvijas pilsētas: valsts 20 gados. Nebraska: Vaidava 376 s. Kapitola Valdemārpils, s. 1979. (lotyšsky)
- ↑ MAŠNOVSKIS, Vitold. Latvijas luterāņu baznīcas. [s.l.]: DUE, 2007. ISBN 978-9984-9948-5-7. S. 252. (lotyšsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Valdemārpils na Wikimedia Commons
