Vaindloo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vaindloo
Vaindloo tuletorn, 2005.jpg
Vaindloo
Vaindloo
StátEstonskoEstonsko Estonsko
• krajLääne-Viru
• obecHaljala
Topografie
Rozloha0,062 km²
Zeměpisné souřadnice
Nejvyšší vrchol4.2
Osídlení
Počet obyvatel0 (2009)
Hustota zalidnění0 obyv./km²
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vaindloo (švédsky Stenskär, rusky Стеншер) je jeden z estonských ostrovů ve Finském zálivu. Na jeho pobřeží se nachází nejsevernější bod Estonska.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov leží ve vzdálenosti 27 km od estonské pevniny přibližně severním směrem od města Kunda. Estonské teritoriální vody končí ve vzdálenosti 8 námořních mil od ostrova. Finské pobřeží je vzdáleno 53 km. Ostrov je dlouhý přibližně 600 m a široký 200 m. Tvoří ho převážně štěrkové usazeniny morénového původu. U severního pobřeží se nachází nejvyšší a objemem čtvrtý největší bludný balvan v Estonsku. Jeho šířka dosahuje 10,1 m, obvod 38,6 m a výška 7,7 m.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Odpradávna byl ostrov navštěvován rybáři a lovci tuleňů z obou stran zálivu, kteří zde vybudovali dočasné přístřešky skýtající ochranu před bouřemi. Roku 1718 byl na základě nařízení Petra Velikého na ostrově zřízen dřevěný maják a přistěhovala se sem rodina jeho strážce. Kamenitá půda neposkytovala žádné možnosti k zemědělství a veškeré potraviny se sem museli dovážet. Roku 1871 byl postaven nový maják, tvořený 17 m vysokou litinovou věží. Na věži byl umístěn 328 kg vážící zvon, který sloužil k varování námořníků v případě mlhy. Od roku 1930 se na ostrově nacházelo stanoviště estonské pobřežní stráže, kterou po druhé světové válce nahradili sovětští vojáci. Roku 1994 bylo stanoviště estonské pobřežní stráže obnoveno. Roku 1996 byla na ostrově za účasti prezidenta Lennarta Meriho a britského velvyslance odhalena pamětní deska věnovaná památce britských námořníků, kteří v blízkosti ostrova zahynuli roku 1721 v průběhu severní války

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Jedinými obyvateli ostrova jsou příslušníci pobřežní stráže. Obývají malou rekonstruovanou budovu vybavenou technikou k sledování hranice. Elektřinu vyrábí větrná turbína a dieselgenerátor. Pobřežní stráži slouží i 50 m vysoká rozhledna.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KESKPAIK, Aado; PANK, Maret; SALONG, Heli. Eesti väikesaared. Tallinn: Kirjastus Koolibri, 2009. ISBN 978-9985-0-2267-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]