Věra Dulovová
| Věra Dulovová | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 27. ledna 1909 Moskva |
| Úmrtí | 5. ledna 2000 (ve věku 90 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Kuncevský hřbitov |
| Povolání | hudební pedagožka a harfistka |
| Nástroje | harfa |
| Ocenění | Státní cena SSSR národní umělec RSFSR zasloužilý umělec RSFSR zasloužilý umělecký pracovník RSFSR medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 … více na Wikidatech |
| Rodiče | Georgij Nikolajevič Dulov a Mariya Dulova |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věra Georgijevna Dulovová (rusky Вера Георгиевна Дулова, 27. ledna 1909 Moskva – 5. ledna 2000 tamtéž) byla ruská harfistka.
Pocházela ze šlechtického rodu Dulovových. Její otec učil na moskevské konzervatoři, matka byla pěvkyní v Mariinském divadle.[1] Jejími učitelkami hry na harfu byly Xenija Erdelli a Marija Korčinská, v letech 1927 až 1929 studovala v Berlíně u Maxe Saala. Po návratu do Sovětského svazu hrála v moskevské filharmonii a v roce 1932 se stala sólistkou Velkého divadla, kde působila až do roku 1985.[2]
V roce 1955 koncertovala na driftující výzkumné stanici Severní pól 4 a získala titul čestného polárníka.[3] Spolupracovala s Dmitrijem Šostakovičem, Benjaminem Brittenem a Paulem Hindemithem, Alexandr Mosolov pro ni napsal Taneční suitu. Její repertoár zahrnoval více než tři stovky skladeb. V roce 1964 iniciovala vznik Všesvazové společnosti harfistů. Působila také jako hudební pedagožka a vydala učebnici hry na harfě. O její metodě výuky byl v roce 1986 natočen dokumentární film.[4]
V roce 1973 jí byla udělena Státní cena SSSR, v roce 1976 byla jmenována národní umělkyní SSSR a v roce 1995 se stala nositelkou Řádu přátelství. Po její smrti se začala v Moskvě pořádat Mezinárodní soutěž harfistů Věry Dulovové.
Jejím manželem byl barytonista Velkého divadla Alexandr Baturin.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prozhito.org Dostupné online
- ↑ Belcanto.ru Dostupné online
- ↑ Gromadin.com Dostupné online
- ↑ Net-film.ru Dostupné online
