Václav Matyáš Hnojek z Kleefeldu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Matyáš Hnojek z Kleefeldu
Václav Matyáš Hnojek z Kleefeldu (Andreas Herrlein)
Václav Matyáš Hnojek z Kleefeldu (Andreas Herrlein)
Narození1713
Kouřim
Úmrtí16. dubna 1779 (ve věku 65–66 let)
Maribor
Povolánídůstojník
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Matyáš baron Hnojek z Kleefeldu (německy Wenzel Matthias Hnogek von Kleefeld) (23. února 1710? Kouřim16. dubna 1779 Maribor) byl císařský polní podmaršálek a Rytíř vojenského řádu Marie Terezie.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kouřimi jako syn městského úředníka Václava Hnojeka a svoji úspěšnou vojenskou kariéru zakončil ve Štýrsku. Do císařské armády vstoupil jako dobrovolník v roce 1731 a zúčastnil se války o rakouské dědictví. V roce 1750 se stal plukovníkem 2. banátského hraničního pěšího pluku, 12. března 1754 byl povýšen do rytířského stavu a v roce 1757 bránil v bitvě u Kolína obec Chotýš, která se nacházela před rakouskou frontou. V seznamech obětí z tohoto dne je mezi zraněnými uvedeno i jeho jméno. V tažení roku 1759 se Hnojek, který byl mezitím v roce 1758 povýšen na generálmajora, zúčastnil všech vojenských akcí v Sasku a vyznamenal se zejména v bitvě u Maxenu (20. listopadu). Na jaře roku 1760 zajal v oblasti Zwickau kapitána Froidevilla, pruského partyzána, který byl v Krušných horách velmi obávaný, přitom získal i šestiliberní dělo, 83 koní a 172 vozů naložených potravinami a 108 zajatců. V bitvě u Freibergu (15. října) velel předvoji, přičemž narazil na dva nepřátelské prapory, které napadl a porazil. Při této příležitosti ukořistil 3 prapory a 3 děla. V roce 1763 se stal polním podmaršálem a za své zásluhy v sedmileté válce obdržel 21. listopadu 1763 Vojenský řád Marie Terezie.[2] Díky tomu také dosáhl povýšení na svobodného pána (barona), platnost titulu pro příbuzenstvo byla ale úředně zamítnuta.[3] Do hodnosti polního zbrojmistra byl povýšen v roce 1770 již mimo aktivní službu, ve věku šedesáti let byl v roce 1773 penzionován.[4]

Do výslužby odešel 6. ledna 1777 a o dva roky později zemřel ve štýrském Mariboru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HIRTENFELD, J. Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, nach authentischen Quellen bearbeitet. [s.l.]: Aus der Kaiserlich-königlichen Hof- und Staatsdruckerei Dostupné online. (německy) 
  2. SPEELMAN, Patrick J. War, Society and Enlightenment: The Works of General Lloyd. [s.l.]: BRILL Dostupné online. ISBN 978-90-474-0758-4. 
  3. BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 214, 216, 242 ISBN 978-80-7464-461-0
  4. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 50 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dílo ADB:Kleefeld von Hynogek, Wenzel Freiherr ve Wikizdrojích (německy)