Přeskočit na obsah

Třída Nairana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Nairana
HMS Nairana (D05)
HMS Nairana (D05)
Obecné informace
UživateléRoyal Navy
Nizozemské královské námořnictvo
Typeskortní letadlová loď
Lodě3
Osudvyřazeny
PředchůdcePretoria Castle
Nástupcetřída Avenger
Technické údaje Nairana[1]
Výtlak13 825 t (standardní)
17 210 t (plný)
Délka160,9 m
Šířka20,8 m
Ponor7,82 m
Pohondiesely
2 lodní šrouby
10 700 hp
Rychlost17 uzlů
Dosah13 000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka700
Výzbroj2× 102mm kanón (1×2)
16× 40mm kanón (4×4)
16× 20mm kanón (8×2)
Letadla18
Radartyp 277, typ 281B, typ 293
Technické údaje Campania[2]
Výtlak12 450 t (standardní)
15 970 t (plný)
Délka164,6 m
Šířka21,3 m (navodorysce)
Ponor6,96 m
Pohondiesely
2 lodní šrouby
12 000 hp
Rychlost17 uzlů
Dosah17 000 nám. mil při 16 uzlech
Posádka700
Výzbroj2× 102mm kanón (1×2)
16× 40mm kanón (4×4)
16× 20mm kanón (8×2)
Letadla18
Radartyp 277, typ 291

Třída Nairana byla třída eskortních letadlových lodí britského královského námořnictva z období druhé světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1943–1952. Žádná nebyla ve válce ztracena.[1] Jedna byla po vyřazení krátce provozována nizozemským námořnictvem.[3]

Pozadí vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Trojice eskortních letadlových lodí této třídy vznikla přestavbou rozestavěných rychlých nákladních lodí. Přestavbu provedly loděnice John Brown & Co. v Clydebanku, Swan Hunter ve Wallsendu a Harland & WolffBelfastu. Plavidla byla do služby přijata v letech 1943–1944.[1]

Jednotky třídy Nairana:

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštění na vodu Přijetí do služby Osud
Nairana (D05) John Brown 1941 20. května 1943 3. prosince 1943 Od března 1946 do května 1948 zapůjčena nizozemskému námořnictvmu jako Karel Doorman.[3] Roku 1948 přestavěna na nákladní loď Port Victor.[1]
Vindex (D15) Swan Hunter 1942 4. května 1943 3. prosince 1943 Roku 1947 přestavěna na nákladní loď Port Vindex.[1]
Campania (D48) Harland & Wolff 1941 17. června 1943 7. března 1944 Od roku 1949 transport letadel, roku 1952 využita při jaderných testech, roku 1955 sešrotována.[2]

Konstrukce (Nairana)

[editovat | editovat zdroj]
Vindex
Port Vindex

Plavidla měla klasické uspořádání s průběžnou palubou a malým ostrovem na pravoboku. Neměla žádné pancéřování. Letová paluba měla délku 153,3 metru. S hangárem spojoval ji jeden výtah. Jedna loď nesla 18 letadel (někdy ale více). Například Vindex nesl v říjnu 1944 čtyři Wildcat a dvanáct bombardérů Swordfish. Ty startovaly pomocí jednoho katapultu C-II. Obrannou výzbroj tvořily dva 102mm kanóny, šestnáct 40mm kanónů a šestnáct 20mm kanónů. Pohonný systém tvořily diesely Doxford o výkonu 10 700 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 13 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

  1. a b c d e f VINDEX escort aircraft carriers (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b CAMPANIA escort aircraft carrier (1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b KAREL DOORMAN escort aircraft carrier (1943/1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]