Přeskočit na obsah

Tropyliový kation

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tropyliový, systematicky cykloheptatrienylový kation je aromatický kation se vzorcem [C7H7]+.[1] Jeho triviální název je odvozen od molekuly tropinu, z níž byl v roce 1881 poprvé připraven cykloheptatrien (tropyliden). Soli tropyliového kationtu jsou často stabilní, a to i se středně silnými nukleofily; příklady mohou být tetrafluoroboritan a bromid. Bromid tohoto iontu se dá připravit reakcí cykloheptatrienu s bromem a obdobnou reakcí s chloridem fosforečným vzniká chlorid.[2][3]

Atomy uhlíku v tomto iontu vytvářejí pravidelný sedmiúhelník. Molekula obsahuje 6 π elektronů (4n + 2, kde n = 1), čímž splňuje Hückelovo pravidlo. Tropyliový kation se může jako ligand vázat na atomy kovů.

Níže zobrazená struktura je sjednocením sedmi rezonančních struktur, kde má každý atom uhlíku část kladného náboje.

V roce 1891 získal G. Merling ve vodě rozpustnou sloučeninu obsahující brom reakcí cykloheptatrienu s bromem.[4] Na rozdíl od ostatních bromovaných uhlovodíků byla sloučenina, později nazvaná tropyliumbromid, rozpustná ve vodě a nerozpustná v mnoha organických rozpouštědlech; přečištěna byla krystalizací z horkého ethanolu. Reakcí s vodným roztokem dusičnanu stříbrného vznikal bromid stříbrný, což naznačovalo nestálost vazby bromidu. Tropyliumbromid byl v roce 1954, po analýze jeho infračerveného a ultrafialového spektra, označen za sůl, se vzorcem C7H +
7
 Br.[5][6]

Rentgenovou krystalografií byly potvrzeny iontové struktury chloristanu (C7H +
7
 ClO -
4
 ) a jodidu (C7H +
7
 ClO -
4
 ).[7]

Vazby uhlík–uhlík jsou delší než u benzenu (147 pm oproti 140 pm), ale kratší než běžné jednoduché vazby, například v ethanu (154 pm).

Tropylium ion se ve vodných roztocích chová jako kyselina: chová se jako Lewisova kyselina, která vytváří adukt s vodou, jenž může dodat proton další molekule vody:

C7H| +
7
  + 2 H2O C7H7OH + H3O+

Rovnovážná konstanta činí 1,8×10−5, takže jde o podobně silnou kyselinu jako je kyselina octová.[5]

Hmotnostní spektrometrie

[editovat | editovat zdroj]

Tropyliový ion se často objevuje při analýzách hmotnostní spektrometrií jako signál na m/z = 91; tento fragment je rozšířený u sloučenin obsahujících benzylové skupiny. Po ionizaci vytvoří benzylový fragment kation PhCH +
2
 , který se přesmykuje na mnohem stálejší tropyliový kation, C7H +
7
 .

Tropyliový iont reaguje s nukleofily za vzniku substituovaných cykloheptatrienů, například:[8]

C7H| +
7
  + CN → C7H7CN

Redukcí hydridem lithno-hlinitým se tvoří cykloheptatrien.[8]

Reakcemi tropyliového kationtu s cyklopentadienidem sodným nebo lithným vzniká seskvifulvalen:[8]

C7H| +
7
 X + C5H| -
5
 Na+ → C7H7C5H5 + NaX

Působením oxidačních činidel, například kyseliny chromové, se tropyliový ion přesmykuje na benzaldehyd:[8]

C7H| +
7
  + HCrO -
4
  → C6H5CHO + CrO2 + H2O

Ke komplexům tropyliového iontu patří například [Mo(η7−C7H7)(CO)3]+, připravovaný odštěpováním hydridu z trikarbonylu cykloheptatrienmolybdenu.[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tropylium cation na anglické Wikipedii.

  1. CHEMISTRY (IUPAC), The International Union of Pure and Applied. IUPAC - tropylium ions (T06523). goldbook.iupac.org [online]. [cit. 2023-03-29]. DOI: 10.1351/goldbook.T06523. Dostupné online. DOI 10.1351/goldbook.t06523. 
  2. Vytváří se směs [C7H7]+Cl a [C7H7]+[PCl 
    6
     ].
  3. Tropylium fluoborate Organic Syntheses, Coll. Vol. 5, p.1138 (1973); Vol. 43, p.101 (1963). link Archivováno 29. 8. 2012 na Wayback Machine.
  4. G. Merling. Ueber Tropin. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1891, s. 3108–3126. DOI 10.1002/cber.189102402151. 
  5. a b W. von Eggers Doering; L. H. Knox. The Cycloheptatrienylium (Tropylium) Ion. Journal of the American Chemical Society. 1954, s. 3203–3206. DOI 10.1021/ja01641a027. 
  6. Alexandru T. Balaban; Daniela C. Oniciu; Alan R. Katritzky. Aromaticity as a Cornerstone of Heterocyclic Chemistry. Chemical Reviews. 2004, s. 2777–2812. DOI 10.1021/cr0306790. PMID 15137807. 
  7. A. I. Kitaigorodskii; Yu. T. Struchkov; T. L. Khotsyanova; M. E. Vol'pin; D. N. Kursanov. Crystal structures of tropylium perchlorate and iodide. Bulletin of the Academy of Sciences of the USSR Division of Chemical Science. 1960, s. 32–36. ISSN 0568-5230. DOI 10.1007/bf01178699. 
  8. a b c d O. P. Agarwai. Reactions and Reagents. [s.l.]: Krishna Prakashan Media, 2009. ISBN 9788187224655. S. 614–615. 
  9. Malcolm L. H. Green; Dennis K. P. Ng. Cycloheptatriene and -enyl Complexes of the Early Transition Metals. Chemical Reviews. 1995, s. 439–473. DOI 10.1021/cr00034a006. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]