Přeskočit na obsah

Tichon Zadonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Tichon Zadonský
Divotvůrce
Ikona Tichona Zadonského
Ikona Tichona Zadonského
Církevpravoslavná
SídloZadonsk
Osobní údaje
Rodné jménoTimofej Saveljevič Sokolov
(Тимофей Савельевич Соколов)
Datum narození1724
Místo narozeníKorotko, Valdajský rajón, Ruské impérium
Datum úmrtí24. srpna 1783 (ve věku 58–59 let)
Místo úmrtíZadonsk, Ruské impérium
Národnostruská
Vyznánípravoslaví
Svatořečení
Kanonizace1861
Svátek13. srpen
Uctíván církvemipravoslavná církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Tichon Zadonský (světské jméno Timofej Saveljevič Sokolov, 1724–1783) byl ruský pravoslavný biskup a duchovní spisovatel z 18. století, kterého pravoslavná církev v roce 1861 oslavila (kanonizovala, svatořečila) jako světce (divotvůrce).

Timofej se narodil ve Velikém Novgorodu v Rusku a vyrostl v extrémní chudobě. Poté, co strávil většinu svého dětství prací v zemědělství, vstoupil díky stipendiu do Novgorodského semináře a byl skvělým studentem: pokračoval ve studiu řečtiny, rétoriky a filozofie v semináři. V roce 1758 se stal mnichem a v roce 1763 byl jmenován biskupem ve Voroněži, kde se stal velmi oblíbeným pro svou energickou oddanost duchovnímu vzdělání a blahu jak laiků, tak kléru své eparchie. Kvůli špatnému zdraví odešel v roce 1769 do kláštera v Zadonsku, kde žil až do své smrti v roce 1783. V Zadonsku napsal řadu duchovních knih a pojednání a stal se velmi milovaným duchovním rádcem a mužem Božím.

Život a dílo svatého Tichona inspirovaly Dostojevského, který je promítl do postavy biskupa Tichona v antinihilistickém románu Běsi (1871-1872) a do postav Aljoši Karamazova a starce Zosimy v Bratřích Karamazových (1879-1880).

Ikona svatého Tichona Zadonského

Svatý Tichon studoval a učil na latinských školách ve Velikém Novgorodu a Tveru. Ačkoli byl primárně ovlivněn církevními otci, ocenil také některé moderní západní teology, zejména Johanna Arndta. Tichonovo hlavní dílo O pravém křesťanství (Об истинном христианстве, Ob istinnom khristianstve) neslo stejný název jako Arndtovo hlavní dílo. Tichon byl výjimečně nadaný slovem a měl styl psaní, který byl umělecký, jednoduchý a „překvapivě průzračný“.

Roku 1758 přijal mnišské postřižení a také mnišské jméno Tichon. V roce 1761 byl Tichon jmenován vikárním biskupem novgorodské eparchie. V roce 1863 byl převelen jako sídelní eparchiální biskup voroněžské eparchie. Jako biskup se snažil oživit duchovní život katedrály a komunity. Povzbuzoval a instruoval duchovenstvo v jejich duchovních povinnostech, vytvořil misi pro obnovení pravoslaví sektářů, obrátil soudní správu spíše k nápravě než k trestu a bránil podřízené před světskými autoritami. Propagoval vzdělanost mezi lidmi a slovansko-latinskou školu přeměnil na seminář, pro který vypracoval učební plán a sestavil štáb zkušených instruktorů. Především se snažil vrátit klášterům i lidem víru a nadšení pro duchovní život, a to jak kázáním, tak psaním. Napsal pojednání „O sedmi svatých tajinách“, jež mělo duchovním poskytnout porozumění svatým tajinám (svátostem), které vykonávali, a další „O tajemství svatého pokání“, ve němž nabízí duchovním rádcům průvodce při praktikování svaté zpovědi. Napsal dlouhou esej nazvanou „Tělo a duch“, patnáct článků nabádajících mnichy hlubšímu duchovnímu životu, a řadu esejí pro lidi zasílané do všech církví. Tichon sloužil jako eparchiální biskup téměř pět let, než požádal o odvolání kvůli špatnému zdraví. Nejprve se usadil v Tolševském klášteře poblíž Voroněže, než odešel v roce 1769 do kláštera Zadonsk, kde žil až do své smrti v roce 1783.

I když si Tichon zvolil asketický život, zůstal pastorem a učitelem a nezdráhal se aktivně zapojit do záležitostí světa, pokud byla probuzena jeho hluboká citlivost k utrpení. Byl jedním z prvních Božích mužů, kteří se setkali s účinky nového ruského ateismu, a toto setkání se odráží v jeho spisech a v anekdotách o něm. Často zasahoval ve prospěch týraných rolníků a snažil se praktikovat a podporovat křesťanskou lásku v době temnoty. Občas byl fyzicky napaden vlastníky půdy pod vlivem převažujících voltairských protináboženských myšlenek, ale jeho síla a pokora v těchto situacích byly prý dostatečně silné, aby v jeho útočníkovi vyvolaly změnu srdce. Jeho mnich-sluha o něm uvádí, že se často zabýval extatickou řečí, ale jindy se „ztratil v myšlenkách“, načež se stáhl do samoty a modlitby.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tikhon of Zadonsk na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]