Eparchie novgorodská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eparchie Novgorod
Základní informace
SídloVeliký NovgorodRuskoRusko Rusko
KatedrálaChrám svaté Sofie (Novgorod)
Zřízenakonec 10. století
MetropolitaLev (Cerpickij)
Další informace
Zeměpisné souřadnice
Webhttp://vn-eparhia.ru/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eparchie Novgorod je eparchie ruské pravoslavné církve nacházející se v Rusku.

Území a titul biskupa[editovat | editovat zdroj]

Zahrnuje správní hranice území Starorusského újezdu, také Novgorodského, Batěckého, Valdajského, Volotovského, Děmjanského, Krestěckého, Malovišerského, Marjovského, Parfinského, Poddorského, Soleckého, Cholmského, Čudovského a Šimského rajónu Novgorodské oblasti.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup novgorodský a starorusský.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Eparchie byla zřízena na konci 10. století, zdroje se v přesném datu zřízení liší. Za prvního biskupa Novgorodu je považovaný Ioakim, který pravděpodobně přijel z Chersonésu s knížetem Vladimírem.

Až do připojení Novgorodské republiky k Moskevskému velkoknížectví roku 1478 byli biskupové vybíráni losováním, poté jej jmenoval Metropolita kyjevský a celé Rusi. Někdy se věče zúčastnil volebního řízení. Předpokládá se že prvním voleným biskupem byl Arkadij zvolený roku 1156. Prvním sesazeným biskupem byl roku 1228 arcibiskup Arsenij.

Roku 1147 byl z iniciativy knížete Izjaslava II. Mstislaviče nezákonně jmenován metropolitou kyjevským Kliment Smoljatič. Na konci roku 1156 byl do Kyjeva jmenován Konstantinopolským patriarchátem metropolita Konstantin. Za věrnost při podpoře politiky patriarchátu biskupem Nifontem získala novgorodská eparchie od patriarchy určitou autonomii.

Od roku 1165, za Ioanna se novgorodský stolec stal první archieparchií v Rusku. V Byzantské říši náležel titul arcibiskup obvykle jen autokefalním biskupům, kteří nepodléhali metropolitům, ale přímo patriarchovi.

Ve 12. a 13. století se jurjevský monastýr stal státním monastýrem Novgorodské republiky a jeho archimandrita byl hlavou městských soudců.

Roku 1346 získal arcibiskup Vasilij právo nosit polystavrion (biskupské roucho zdobené čtyřmi kříži). Tuto výsadu měli jen nejvyšší byzantští hierarchové.

Na konci 15. století byl na dvoře novgorodského arcibiskupa Gennadije sestaven první kompletní korpus slovanské Bible. Tato kniha je známá jako Gennadijevská Bible (1499).

Vládnoucí biskupové až do roku 1589 nosili titul arcibiskup velikonovgorodský a pskovský.

Roku 1589 získala eparchie status metropole.

V 17. století byli na novgorodském biskupském stolci budoucí moskevští patriarchové Nikon, Pitirim a Ioakim.

V letech 1721–1762 nesli hierarchové titul velikonovgorodský a velikolukský.

Dne 1. ledna 1775 nařídila carevna Kateřina II. Veliká aby sanktpetěrburský arcibiskup Gavriil (Petrov) byl také arcibiskupem Novgorodu. Poté s výjimkou extrémně krátkých období byla eparchie pod správou sanktpetěrburských biskupů. Jejich titul v této době začínal novgorodský. Roku 1892 byl Palladij (Rajev) jmenován metropolitou sanktpetěrburským a ladožským a Feognost (Lebeděv) arcibiskupem novgorodským a starorusským.

Roku 1787 byl založen starorusský vikariát který byl roku 1892 po zřízení nezávislé eparchie přejmenován na kirillovský.

Roku 1924 začala v eparchii jako v ostatních eparchiích v SSSR hromadná vlna zavírání chrámů. Další vlna následovala roku 1929.

Roku 1922 byl metropolita Arsenij (Stadnickij) povolán do Moskvy, kde byl zatčen. Nikdy se nevrátil do Novgorodu ale titul metropolity novgorodského si udržel až do srpna 1933. Po krátkém období, kdy byl šířen renovacionismus, byla v letech 1923-1933 eparchie pod správou dočasných administrátorů.

V srpnu 1933 byl do čela eparchie postaven metropolita Alexij (Simanskij), který jí fakticky vládl od září 1926.

Do roku 1939 byla uzavřena většina chrámů a monastýrů, také byla zničena většina duchovenstva. Na začátku Velké vlastenecké války byl v Novgorodu na Prusské ulici pouze chrám svatého Michaela Archanděla. V tomto chrámu v letech 1935-1936 sloužil protojerej Vladimir Konstantinovič Lozina-Lozinskij, později svatořečený mučedník.

Od srpna 1941 do podzimu 1943 bylo na okupovaném území obnoveno nejméně 60 farností. Chrámy znetvořené bolševickým režimem byly opraveny a znovu vysvěceny. Ve vesnici Orlovo byl postaven nový dřevěný chrám.

V prosinci 1943 byla eparchie sloučena s leningradskou eparchií. Po osvobození z okupace úřady mnoho obnovených chrámů znovu uzavřely. V důsledku toho bylo v 50. letech v Novgorodské oblasti pouze 41 farností.

Od roku 1945 do roku 1962 fungoval ve Velikém Novgorodu pouze jeden chrám svatého Mikuláše, po jehož uzavření v září 1962 byla komunita přestěhována do chrámu svatého apoštola Filipa.

Dne 22. listopadu 1956 byla eparchie oddělena od leningradské eparchie. Roku 1967 byla znovu sloučena s Leningradem.

Dne 20. června 1990 byla rozhodnutím Svatého synodu eparchie znovu oddělena.

Dne 28. prosince 2011 byla rozhodnutím Svatého synodu zřízena z části území eparchie nová eparchie borovičská. Ve stejný den vznikla novgorodská metropole.

Seznam biskupů[editovat | editovat zdroj]

Biskupové novgorodští[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskupové velikonovgorodští a pskovští[editovat | editovat zdroj]

Metropolité novgorodští a pskovští[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskupové velikonovgorodští a velikolukský[editovat | editovat zdroj]

Metropolité sanktpetěrburští a novgorodští[editovat | editovat zdroj]

  • 1799–1800 Gavriil (Petrov)
    • 1800–1818 pod jurisdikcí sanktpetěrburských metropolitů, nezávislá eparchie

Metropolité novgorodští, sanktpetěrburští, estonští a vyborgští[editovat | editovat zdroj]

Metropolité novgorodští, sanktpetěrburští, estonští a finští[editovat | editovat zdroj]

Metropolité novgorodští, sanktpetěrburští a finští[editovat | editovat zdroj]

  • 1865–1892 Isidor (Nikolskij)

Arcibiskupové novgorodští a staroruští – metropolité novgorodští[editovat | editovat zdroj]

Metropolité leningradští a novgorodští[editovat | editovat zdroj]

    • 1943–1956 sloučení s leningradskou eparchií
  • 1943–1945 Alexij (Simanskij)
  • 1945–1955 Grigorij (Čukov)
  • 1955–1956 Jelevferij (Voroncov)

Biskupové novgorodští a staroruští[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskupové novgorodští a staroruští[editovat | editovat zdroj]

  • 1963–1967 Sergij (Golubcov)

Metropolité leningradští a novgorodští[editovat | editovat zdroj]

Biskupové novgorodští a staroruští[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskupové novgorodští a staroruští[editovat | editovat zdroj]

  • 1995–2012 Lev (Cerpickij)

Metropolité novgorodští a staroruští[editovat | editovat zdroj]

  • od 2012 Lev (Cerpickij)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Новгородская епархия na ruské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]