Přeskočit na obsah

Thayngen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thayngen
Thayngen – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška437 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonSchaffhausen
Thayngen
Thayngen
Thayngen, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha19,92 km²
Počet obyvatel5 453 (2018)[1]
Hustota zalidnění273,7 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.thayngen.ch
PSČ8236 Opfertshofen
8240 Thayngen
8241 Barzheim
8242 Bibern
8242 Hofen
8243 Altdorf
Označení vozidelSH
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thayngen je obec v kantonu Schaffhausen v německy mluvící části Švýcarska. Žije zde přibližně 5 500[1] obyvatel.

Celkový pohled na Thayngen

Thayngen se nachází v oblasti Reiat, severovýchodně od města Schaffhausen. Údolí Thayngenu tvoří malá říčka Biber. Na severní straně se nad obcí ve výšce asi 550 m n. m. tyčí vrchol Chapf.

Zvláštností území Thayngenu je, že má delší hranici s Německem (12 km) než spojení se zbytkem Švýcarska (7 km).

Thayngen sousedí se švýcarskými obcemi Büttenhardt, Dörflingen, Lohn, Stetten a městem Schaffhausen.

Letecký pohled (1958)

V lokalitách Kesslerloch a Weier byly nalezeny archeologické nálezy z pravěku. První zmínka o obci pochází z roku 995 pod názvem Togingen.[2] Vlastníky pozemků v Thayngenu byly kláštery St. Blasien a Petershausen. Nižší soudní pravomoc vykonávali páni ze Stoffelnu a Blumeneggu. Ti v roce 1359 prodali své nároky rodu Hün von Beringen, který je sňatkem převedl na rody Im Thurn a von Fulach. V roce 1580 rod von Fulach postoupil svá práva městu Schaffhausen. Již v roce 1460 přešly pravomoci rodu von Stoffeln na město, přičemž právní spory o nižší příslušnost pokračovaly až do roku 1565. Vyšší soudní pravomoc připadla v roce 1465 Rakousku prostřednictvím hrabat z Nellenburgu-Veringenu a baronů z Tengenu, kteří ji v roce 1723 definitivně prodali městu Schaffhausen. Kostel, poprvé zmiňovaný v roce 1157, vyhořel během bitvy ve Švábské válce v roce 1499 a v roce 1504 byl znovu postaven. Patronátní práva byla v roce 1243 převedena z kláštera svatého Blasiena na katedrální kapitulu v Kostnici, kde zůstala i přes reformaci až do roku 1803. Katolická farnost Thayngen, založená v roce 1931, se v roce 1952 přestěhovala do nové církevní budovy. Svobodná evangelická církev působí v Thayngenu od roku 1902.[2]

Ještě v roce 1820 patřil Thayngen s více než 110 hektary vinic k největším vinařským oblastem kantonu. V důsledku konkurence z jižního Německa, poškození vinných rostlin fyloxéry a industrializace se plocha vinic do roku 1976 zmenšila na 2 ha; v roce 2008 pak znovu činila 10 ha. Dvě třetiny rozlohy obce jsou využívány pro zemědělství. Napojení na železnici v roce 1863 znamenalo počátek industrializace, která je pro Thayngen charakteristická dosud (54 % pracovních míst ve 2. sektoru v roce 2005). V roce 1907 převzala firma Knorr prázdné prostory obuvnické továrny Stengelin, Hosch & Co, která byla uzavřena v roce 1904. Po první světové válce zde zřídila vlastní výrobní závody a ještě na počátku 21. století byla nejvýznamnějším zaměstnavatelem v Thayngenu (jako součást skupiny Unilever). Celní úřad Thayngen-Bietingen je druhým největším na německo-švýcarské hranici.[2]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Tradiční architektura obce
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1850 1860 1888 1900 1910 1930 1950 1970 1980 1990 2000 2020
Počet obyvatel 1252 1233 1284 1508 1760 2070 2461 3640 3751 3773 3906 5608

Z 5151 obyvatel obce k 31. prosinci 2013 bylo 1057 cizích státních příslušníků (20,5 %). Počet různých národností není statisticky evidován.

Thayngen je německy mluvící obcí; 90,25 % obyvatel má němčinu jako mateřský jazyk. Nejčastějšími jazyky přistěhovalců jsou italština (3,11 %) a srbochorvatština (1,99 %).

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]
Továrna Unilever nad železniční stanicí Thayngen

Nejvýznamnějším zaměstnavatelem v obci je Unilever Switzerland, mateřská společnost Knorr Nährmittel AG. Dalšími významnými zaměstnavateli jsou tiskárna Augustin, výrobce průmyslové keramiky Metoxit, výrobce tamponových tiskařských strojů Teca-Print AG a Rieker Schuhe. V Thayngenu sídlí také velké množství obchodních a servisních firem. Ještě před několika lety se v Thayngenu nacházela také cementárna Holcim, založená v roce 1910 (dříve známá jako cementárna na portlandský cement), která byla v roce 2003 uzavřena a částečně zdemolována.

V Thayngenu je několik vinařství a farem. Vinařství zde má dlouhou tradici a specialitou je pěstování vinné révy tzv. stylem stickel. Jedná se o individuální způsob pěstování pomocí dřevěných kůlů, který je velmi náročný na pracovní sílu. Pěstuje se zde převážně Rulandské modré, je zde několik speciálních lokalit orientovaných na jih, z vinic chráněných před severními větry se vyrábí víno Thaynger Reiatwein. Pěstitelské oblasti jsou součástí vinařského regionu Schaffhauser Blauburgunderland.

Thayngen leží na evropské silnici E41/E54 ze Schaffhausenu do Singenu. Dalšími silničními spojeními jsou hlavní silnice 146 do Bibernu a Hofenu a hlavní silnice 15 do Schaffhausenu, která je od vybudování kantonální dálnice Mutzentäli (dálnice A4) málo využívaná. Druhá jmenovaná silnice je výhodnějším spojením pro téměř všechny cesty v tomto směru. Do Dörflingenu vede vedlejší silnice.

Thayngen je spojen veřejnou dopravou prostřednictvím železniční stanice na úseku mezi Schaffhausenem a Singenem na trati Hochrheinbahn (BasilejSingenKostnice). Existuje zde také přímé spojení S-Bahn (linka S24) na trase Winterthur – letiště Curych – Curych – Thalwil – Baar – Zug.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thayngen na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b c d WEISHAUPT, Martin Akeret. Thayngen [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2012-12-04 [cit. 2024-03-11]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]