Třída Vikrant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Vikrant
Stav letadlové lodě INS Vikrant v roce 2015
Stav letadlové lodě INS Vikrant v roce 2015
Obecné informace
Uživatelé Indické námořnictvo
Typ letadlová loď
Lodě 2 (plánovány)
Osud ve stavbě
Technické údaje
Výtlak 40 000 t (Vikrant)
65 000 (Vishal)
Délka 260 m
Šířka 60 m
Ponor 8,4 m
Pohon COGAG
Rychlost 28+ uzlů
Dosah 8000 nám. mil
Posádka 1600
Výzbroj 4× 76,2mm kanón OTO Melara
protiletadlové řízené střely
systémy blízké obrany
Letadla až 30

Třída Vikrant je plánovaná třída letadlových lodí indického námořnictva. V loděnici Cochin Shipyard (CSL) mají být postaveny dvě jednotky této třídy. Jsou to první letadlové lodě, které byly navrženy a budou postaveny v domácích loděnicích. Ve službě nahradí letitou letadlovou loď INS Viraat. Obě letadlové lodě řazené do této třídy se liší svou velikostí i koncepcí, což přináší průtahy v realizaci celého projektu.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Trup Vikrant po spuštění na vodu

Práce na projektu nových letadlových lodí byly zahájeny v roce 2003. Kýl první jednotky INS Vikrant byl založen v loděnici Cochin Shipyard (CSL) v únoru 2009. Trup lodi byl spuštěn na vodu v srpnu 2013. Původně plánované zařazení do služby bylo posunuto z roku 2015 až na prosinec 2018. Stavební program nabral velké zpoždění například kvůli problémům s převodovými skříněmi pohonu, dieselgenerátory, integrací pohonu, nebo nedostatkem vysokopevnostní oceli.[1] Technické problémy si vynutily rovněž řadu změn na projektu druhé jednotky INS Vishal, která má atypicky výrazně větší výtlak. Ta by měla do služby vstoupit okolo roku 2025.[2]

Jednotky třídy Vikrant:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
INS Vikrant únor 2009 12. srpna 2013 2018 (plán) ve stavbě
INS Vishal 2025 (plán) objednána

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vikrant v roce 2015
Vikrant v roce 2015

Letadlová loď Vikrant bude mít délku 260 metrů a výtlak okolo 40 000 t. Její konstrukce je modulární, skládající se z 874 bloků. S realizací projektu Indii vypomáhá italská loděnice Fincantieri a dále firmy z Ruska.

Plavidlo bude mít úhlovou letovou palubu, kterou bude s hangárem spojovat dvojice výtahů. První jednotka bude koncepce STOBAR – letouny budou startovat pomocí skokanského můstku na přídi (druhá jednotka by již měla být vybavena katapulty). Každá z lodí ponese až 30 letadel. Budou to například stíhací letouny Mikojan MiG-29K, útočné letouny HAL Tejas a vrtulníky HAL Dhruv či Kamov Ka-31. Plánovaná výzbroj zahrnuje čtyři 76,2mm kanóny OTO Melara Super Rapid, vertikální vypouštěcí sila pro protiletadlové řízené střely a dále systémy blízké obrany proti letounůn a protilodním střelám.

Pohonný systém bude koncepce COGAG. Budou ho tvořit čtyři plynové turbíny General Electric LM2500+. Nejvyšší rychlost bude přes 28 uzlů a dosah okolo 8000 námořních mil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. India's First Indigenous Aircraft Carrier INS Vikrant to be Delivered in December 2018 [online]. Navyrecognition.com, [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Pokroky indických letadlových lodí. ATM. 2013, roč. 45, čís. 9, s. 78. ISSN 1802-4823.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]