Třída Shardul
| Třída Shardul | |
|---|---|
 Kesari (L15) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Indické námořnictvo |
| Typ | tanková výsadková loď |
| Lodě | 3 |
| Osud | aktivní (2019) |
| Předchůdce | třída Magar |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3200 t (standardní) 5655 t (plný)[1] |
| Délka | 124,8 m |
| Šířka | 17,5 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Dosah | 3000 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 136 |
| Výzbroj | 2× 30mm kanón CRN-91 (2×1) 2× 140mm raketomet (2×18 hl.) |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Ostatní | 4× LCVP, 750 t nákladu |
Třída Shardul je třída tankových výsadkových lodí indického námořnictva. Vylepšená verze třída Magar. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě jsou od roku 2007.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Tři jednotky této třídy postavila indická loděnice Garden Reach Shipbuilders & Engineers v Kalkatě.[1]
Jednotky třídy Shardul:[1]
| Jméno | Spuštění | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| INS Kesari (L15) | 2005 | 5. dubna 2008 | aktivní |
| INS Shardul (L16) | 2004 | 4. ledna 2007 | aktivní |
| INS Airavat (L24) | 2006 | 19. května 2009 | aktivní |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plavidla pojmou náklad až 750 tun. Může se jednat o 15 tanků a 500 vojáků. Palubu opouštějí pomocí příďové rampy, nebo čtyř pěchotních vyloďovacích člunů LCVP. Vyzbrojena jsou dvěma 30mm kanóny CRN-91 a dvěma osmnáctihlavňovými bateriemi 140mm neřízených protizemních střel WM-18. Na zádi se nachází přistávací plocha pro vrtulník. Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick 12PA6 V280STC o výkonu 8560 hp pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů. Dosah je 3000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SHARDUL tank landing ships (2007-2009) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Shardul na Wikimedia Commons
