Třída Bditělnyj
| Třída Bditělnyj | |
|---|---|
 Bojevoj | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Ruské carské námořnictvo Sovětské námořnictvo Bělogvardějci |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 10 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Lovkij |
| Nástupce | třída Storoževoj |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 380 t[1] |
| Délka | 63,5 m |
| Šířka | 7 m |
| Ponor | 2,59 m |
| Pohon | 2 parní stroje, 4 kotle |
| Rychlost | 27 uzlů |
| Dosah | 960 nám. mil při 12 uzlech[2] |
| Posádka | 65 |
| Výzbroj | 2× 75mm kanón (2×1) 6× 7,6mm kulomet (6×1)[2] 3× 457mm torpédomet (3×1) 16 min |
Třída Bditělnyj (jinak též třída Inženěr-mechanik Zverev) byla třída torpédoborců ruského carského námořnictva. Celkem bylo postaveno deset jednotek této třídy, z nichž osm bylo zařazeno do Baltského loďstva a dva do Tichooceánského loďstva.[3] Torpédoborce byly nasazeny za první světové války a později byly převzaty sovětským námořnictvem. Za ruské občanské války dva ukořistili a nějaký čas provozovali bělogvardějci.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo postaveno 10 jednotek této třídy. Stavbu provedla v letech 1905–1907 německá loděnice Schichau-Werke v Elbingu. První dvě jednotky byly po železnici přepraveny do Vladivostoku.[2]
Jednotky třídy Bditělnyj:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Kapitan Jurasovskij | 1904 | 1905 | 1906 | Roku 1917 převeden k Severomořské flotile.[3] V březnu 1918 zajat Brity, předán bělogvardějcům a v únoru 1920 ukořistěn bolševiky.[2] Vyřazen 1923.[3] |
| Lejtěnant Sergejev | 1904 | 1905 | 1906 | Roku 1917 převeden k Severomořské flotile.[3] V březnu 1918 zajat Brity, předán bělogvardějcům a v únoru 1920 ukořistěn bolševiky.[2] Vyřazen 1923.[3] |
| Bditělnyj | 1904 | 1906 | 1906 | Dne 27. listopadu 1917 se v Botnickém zálivu potopil na mině.[3] |
| Bojevoj | 1904 | 1906 | 1906 | Vyřazen 1922.[3] |
| Burnyj | 1904 | 1906 | 1906 | Vyřazen 1922.[3] |
| Inženěr-mechanik Dmitrijev | 1904 | 1905 | 1906 | Od roku 1923 Rošal. Vyřazen 1929.[3] |
| Inženěr-mechanik Zverev | 1904 | 1905 | 1906 | Od roku 1923 Žemčužnyj. Vyřazen 1930.[3] |
| Vnimatělnyj | 1904 | 1906 | 1906 | Vyřazen 1922.[3] |
| Vnušitělnyj | 1904 | 1906 | 1906 | Od roku 1923 Martynov. Vyřazen 1940.[3] |
| Vynoslivyj | 1904 | 1906 | 1906 | Od roku 1923 Artěmjev. Vyřazen 1940.[3] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce nesly dva 75mm kanóny, šest 7,62mm kulometů a tři 457mm torpédomety. Během služby byly vybaveny pro nesení 16 min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dva parní stroje o výkonu 6000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů.[1] Dosah byl 960 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c WATTS, Anthony J. The Imperial Russian Navy. London: Arms and Armour, 1990. ISBN 0-85368-912-1. S. 129.
- ↑ a b c d e f g INZHENER-MEKHANIK ZVEREV torpedo boats / destroyers (1906-1907) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 4. díl. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-85983-89-3. S. 172.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Bditělnyj na Wikimedia Commons
