Třída Kerč
| Třída Kerč | |
|---|---|
 Dzeržinskij | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Ruské carské námořnictvo Sovětské námořnictvo Bulharské námořnictvo Bělogvardějci |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 8 |
| Osud | 1 nedostavěn 5 potopeno 2 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Izjaslav |
| Nástupce | třída Gogland |
| Technické údaje třídy Kerč[1] | |
| Výtlak | 1326 t (standardní) 1580 t (plný) |
| Délka | 92,5 m |
| Šířka | 9,07 m |
| Ponor | 3,81 m |
| Pohon | 2 turbíny, 5 kotlů |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Dosah | 1210 nám. mil při 16 uzlech |
| Posádka | 136 |
| Výzbroj | 4× 102mm kanón (4×1) 1× 40mm kanón 12× 457mm torpédomet (4×3) 80 min |
Třída Kerč (jinak též třída Gadžibej, nebo třída Fidonisi) byla třída torpédoborců ruského carského námořnictva z doby první světové války. Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy, přičemž osmá nebyla dokončena. Nasazeny byly v první světové válce, ruské občanské válce a v druhé světové válce. Po druhé světové válce jeden provozovalo Bulharsko.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo postaveno sedm jednotek této třídy, přičemž stavba osmé nebyla dokončena.[1]
Jednotky třídy Kerč:[1]
| Jméno | Založený kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Kerč | 1915 | 31. května 1916 | červenec 1917 | Převzat sovětským námořnictvem, dne 19. června 1918 v Tuapse potopen vlastní posádkou.[2] |
| Fidonisi | 1915 | 31. května 1916 | červen 1917 | Převzat sovětským námořnictvem, dne 18. června 1918 u Novorossijsku potopen vlastní posádkou.[2] |
| Gadžibej | 1915 | 27. srpna 1916 | září 1917 | Převzat sovětským námořnictvem, dne 18. června 1918 u Novorossijsku potopen vlastní posádkou.[2] |
| Kaliakra | 1915 | 27. srpna 1916 | listopad 1917 | Převzat sovětským námořnictvem, dne 18. června 1918 u Novorossijsku potopen vlastní posádkou, 1925 vyzvednut, od roku 1927 sloužil jako Džeržinskij, dne 12. května 1942 potopen.[2] |
| Cerigo | 1915 | 1917 | – | Nedokončený evakuován s bělogvardějskou námořní eskadrou, 1920 internován v Bizertě, vyřazen 1924.[3] |
| Petrovskij (ex Korfu) | 1916 | 1917 | červen 1925 | Dokončen pro sovětské námořnictvo, od roku 1937 přejmenován na Železňakov, roku 1949 předán Bulharsku.[3] |
| Šaumjan (ex Levkas) | 1916 | 1917 | prosinec 1925 | Dokončen pro sovětské námořnictvo, dne 10. dubna 1942 těžce poškozen.[3] |
| Nězamožnik (ex Zante) | 1916 | 1917 | listopad 1923 | Dokončen pro sovětské námořnictvo, vyřazen 1952.[3] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce byly vyzbrojeny pěti 102mm kanóny, jedním 76mm kanónem, třemi trojhlavňovými 457mm torpédomety a až 80 minami. Pohonný systém měl výkon 32 700 hp. Tvořily jej dvě parní turbíny Brown-Boveri a pět kotlů Normand, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah byl 1568 při rychlosti 16 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Kerč na Wikimedia Commons
