Třída Gogland
| Třída Gogland | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Ruské carské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 9 (plán) |
| Osud | nedokončeny |
| Předchůdce | třída Kerč |
| Nástupce | třída Leningrad |
| Technické údaje třídy Gogland[1] | |
| Výtlak | 1350 t (standardní) 1480 t (plný) |
| Délka | 99,3 m |
| Šířka | 9,5 m |
| Ponor | 3 m |
| Pohon | 2 turbíny, 5 kotlů |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Dosah | 2800 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 150 |
| Výzbroj | 4× 102mm kanón (4×1) 2× 7,62mm kulomet (2×1) 9× 457mm torpédomet (3×3) 80 min |
Třída Gogland byla třída torpédoborců ruského carského námořnictva z doby první světové války. Plánována byla stavba devíti jednotek této třídy, žádnou se však nepodařilo dokončit.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byla plánována stavba devíti torpédoborců této třídy.[1] Měly se jmenovat Gogland, Grengamm, Patras, Stirsuděn, Chios, Kulm, Rymnik, Smolensk a Tenědos. Stavba prvních čtyř byla za první světové války přerušena a později byly rozebrány. Stavba zbývajících pěti byla zrušena ještě před založením kýlu.[2]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce měly být vyzbrojeny čtyřmi 102mm kanóny, dvěma 7,62mm kulomety, třemi trojhlavňovými 457mm torpédomety a až 80 minami. Pohonný systém měl výkon 32 000 hp. Tvořily jej dvě parní turbíny Schichau a pět kotlů Schichau, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 33 uzlů a plánovaný dosah byl 2800 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c GOGLAND destroyers [online]. Navypedia.org [cit. 2018-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 4. díl. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. 232 s. ISBN 80-85983-89-3. S. 188.