Třída Bajan
| Třída Bajan | |
|---|---|
 Bajan | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Ruské carské námořnictvo |
| Typ | pancéřový křižník |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Gromoboj |
| Nástupce | Rjurik |
| Technické údaje Bajan[1] | |
| Výtlak | 7725 t (standardní) 7802 t (plný) |
| Délka | 137 m (max.) |
| Šířka | 17,5 m |
| Ponor | 6,55 m |
| Pohon | 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí, 26 kotlů |
| Palivo | 1200 t (uhlí) |
| Rychlost | 21 uzlů |
| Dosah | 2100 nám mil při 14 uzlech |
| Posádka | 573 |
| Výzbroj | 2× 203mm kanón (2×1) 8× 152mm kanón (8×1) 20× 75mm kanón (20×1) 8× 47mm kanón (8×1) 2 × 37mm kanón (2×1) 2× 381mm torpédomet |
| Pancíř | 100–200 mm boky 80 mm kasematy 50 mm paluba 150 mm věže 170 mm barbety |
Třída Bajan byla třída ruských pancéřových křižníků, sloužících v ruském carském námořnictvu. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Plavidla této třídy byla nasazena jak v rusko-japonské válce, tak v první světové válce. Během bojů byl ztracen prototypový křižník Bajan.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Třídu tvořily celkem čtyři jednotky – Bajan, Admiral Makarov, Pallada a Bajan. Křižníky byly zkonstruovány francouzskou loděnicí Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne-sur-Mer (součást Toulonu). Ve Francii byly postaveny první dva křižníky, přičemž druhý pár postavila ruská loděnice v Petrohradu. Poslední jednotka nahrazovala stejnojmenný křižník ztracený v rusko-japonské válce. První Bajan byl do služby zařazen roku 1902, Admiral Makarov roku 1908, Pallada a druhý Bajan roku 1911.
Jednotky třídy Bajan:[1]
| Jméno | Založený kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Bajan | 1898 | 12. června 1900 | říjen 1902 | Za rusko-japonské války byl 8. prosince 1904 potopen v Port Arthuru, později byl vyzvednu Japonci a provozován jako Aso. |
| Admiral Makarov | 1905 | 9. května 1905 | 29. května 1908 | Vyřazen 1922. |
| Pallada | 1905 | 10. listopadu 1905 | 21. února 1911 | Dne 11. října 1914 potopen německou ponorkou U 26. |
| Bajan | 1905 | 15. srpna 1907 | 13. prosince 1911 | Vyřazen 1922. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Bajan byl vyzbrojen dvěma 203mm kanóny, osmi 152mm kanóny, dvaceti 75mm kanóny, osmi 47mm kanóny, dvěma 37mm kanóny a dvěma pevnými 381mm torpédomety. Výzbroj ostatních plavidel se lišila. Tvořily ji dva 203mm kanóny, osm 152mm kanónů, dvacet dva 75mm kanónů a dva 457mm torpédomety. Pohonný systém měl výkon 16 500 hp. Skládal se ze dvou parních strojů s trojnásobnou expanzí a 26 kotlů Belleville. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů. Dosah byl 2100 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Roku 1916 byla výzbroj zbývajících křižníků Admiral Makarov a Bajan upravena tak, že ji tvořily tři 203mm kanóny, dvanáct 152mm kanónů a dva 457mm torpédomety.[1]
Osudy[editovat | editovat zdroj]
Prototypový křižník Bajan bojoval v rusko-japonské válce. Během obléhání ruské základny Port Arthur ho japonská palba dne 8. prosince 1904 potopila na rejdě přístavu. Japonci křižník vyzvedli, opravili a zařadili do služby jako Aso.[1]
Zbylé tři křižníky se zúčastnily první světové války v baltském loďstvu. Křižník Pallada potopila 11. října 1914 německá ponorka U 26. Pallada byla zřejmě zasažena torpédem do muničního skladu, protože se potopila po obrovském výbuchu. Zahynula celá posádka.[1] Byl to jediný ruský pancéřový křižník potopený za celou první světovou válku.
Admiral Makarov a druhý Bajan válku přečkaly. Bajan se zúčastnil bitvy v Rižském zálivu a byl vlajkovou lodí admirála Bachireva. Spolu s Makarovem byl vyřazen roku 1922. Po vyřazení byly oba křižníky sešrotovány.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Bajan na Wikimedia Commons
