Zobrazení zdroje stránky Sü Siang-čchien

{{Infobox - osoba}}
''' Sü Siang-čchien''' ({{Čínsky|znaky= 徐向前 |pchin-jin= Xú Xiàngqián}}, [[8. listopad]]u [[1901]] — [[21. září]] [[1990]]) byl čínský komunistický vojevůdce a politik, [[maršál Čínské lidové republiky]]. od 20. let se účastnil občanské války v Číně v řadách [[Komunistická strana Číny|Komunistické strany Číny]] a [[Čínská Rudá armáda|čínské Rudé armády]], v první polovině 30. let velel [[4. front čínské Rudé armády|4. frontu]] komunistických vojsk, později bojoval v severní Číně. Vynikl jako výborný taktik a vojenský manažer, schopný sestavit dobře vycvičená a vystrojená, disciplinovaná vojska a úspěšně je použít v boji. Po založení [[Čína#Čínská lidová republika|Čínské lidové republiky]] byl náčelníkem [[Generální štáb Čínské lidové osvobozenecké armády|generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády]], členem (1937–1987) a místopředsedou (1966–1987) [[Ústřední vojenská komise Komunistické strany Číny|ústřední vojenské komise KS Číny]], členem [[Ústřední výbor Komunistické strany Číny|ústředního výboru]] KS Číny (1945–1985) a také [[Politbyro ústředního výboru Komunistické strany Číny|politbyra]] (1966–1969 a 1977–1985). Roku 1955 obdržel hodnost [[Maršál Čínské lidové republiky|maršála Čínské lidové republiky]], jako jeden z deseti nejvýznamnějších komunistických vojevůdců. Zastával i vysoké státní funkce, [[Státní výbor obrany Čínské lidové republiky|místopředsedy státního výboru obrany]] (1954–1975), [[Místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců|místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců]] (parlamentu, 1965–1978), poté [[Ministr národní obrany Čínské lidové republiky|ministra obrany]] (1978–1981) a [[Místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky|místopředsedy vlády]] (1978–1980).

== Život ==
=== Mládí, vstup do armády a komunistické strany, válčení na jihu (1901–1929) ===
Sü Siang-čchien se narodil roku 1901 v okrese [[Wu-tchaj]] na severovýchodě provincie [[Šan-si]] (dnes v prefektuře [[Sin-čou]]) v rodině chudého venkovského učitele.<ref name="whitson 34 35"/> Krátce pracoval v knihkupectví, poté navštěvoval Tchaj-jüanskou normální školu, kterou absolvoval v roce 1923. Po ukončení studia působil jako učitel, načež i přes námitky rodičů v červnu 1924 nastoupil do první skupiny studentů [[Vojenská akademie Čínské republiky|Vojenské akademie Whampoa]].<ref name="whitson 34 35"/>

Po absolvování akademie zastával v letech 1925–1927 různé důstojnické hodnosti v [[Národní revoluční armáda|Národní revoluční armádě]]. V roce 1926 se zúčastnil [[Severní pochod|Severního pochodu]], velel rotě{{sfn|Whitson|s=124}} ve 4. sboru generála [[Čang Fa-kchuej]]e. Po úspěšném tažení zůstal ve [[Wu-čchang (Wu-chan)|Wu-čchang]]u, kde vyučoval na vojenské akademii. Během výuky ve Wu-čchangu, roku 1927, vstoupil do [[Komunistická strana Číny|Komunistické strany Číny]].<ref name="whitson 34 35"/>

Po zániku nacionalisticko-komunistické aliance v roce 1927 Sü odešel do ilegality. Neúspěšného [[povstání v Nan-čchangu]] se nezúčastnil, krátce poté ve spolupráci s [[Jie Ťien-jing]]em vedl jiné neúspěšné [[Kantonská komuna|povstání v Kantonu]] v prosinci 1927. Po jeho porážce ustoupil do sovětské oblasti [[Šan-wej|Chaj-lu-feng]] (do pobřežních horských okresů na východě provincie Kuang-tung). Zde v lednu 1928 převzal velení nad 4. divizí [[Čínská Rudá armáda|čínské Rudé armády]].<ref name="whitson 34 35"/>

=== Velitel ve střední Číně, divize, sbor a 4. front (1929–1936) ===
Na jaře 1929 byl vedením strany ([[Čou En-laj]]) přeložen do centrální Číny, na severovýchod provincie [[Chu-pej]], kde v sovětské oblasti [[E-jü-wan]] převzal 31. divizi (v 11. sboru) čínské Rudé armády.{{sfn|Whitson|s=91}} V dubnu 1931 byla tato vojska přečíslována na 1. divizi 1. sboru. Na podzim 1930 Sü se svou divizí úspěšně bojoval podél železniční trati Peking-Chan-kchou, v srpnu zničil pluk nacionalistické armády a ukořistil 1000 moderních německých pušek, osm kulometů a čtyři minomety, což mu umožnilo rozšířit divizi z 500 mužů na 4000, na tehdejší poměry dobře vybavená a vycvičená divize se stala hlavní údernou silou sboru. Hlavně její zásluhou komunisté E-jü-wanu rozdrtili útok nacionalistů v rámci protikomunistické [[Obkličovací kampaně#První kampaň|první obkličovací kampaně]].{{sfn|Whitson|s=91}} Po reorganizaci vojsk a řízení oblasti následujících po příchodu představitelů vedení strany ([[Čang Kuo-tchao]]a, [[Šen Ce-min]]a a [[Čcheng Čchang-chao]]a Sü od června 1931 převzal velení nad 4. sborem (bývalý 1. sbor přejmenovaný v březnu 1931, většina sil regionu).{{sfn|Whitson|s=135}} Během léta a podzimu 1931 komunisté v E-jü-wanu úspěšně odrazili útok nacionalistických vojsk v rámci [[Obkličovací kampaně#Druhá kampaň|druhé obkličovací kampaně]]. Jejich síly se přitom sjednotily do 4. armády, resp. od listopadu 1931 [[4. front čínské Rudé armády|4. frontu čínské Rudé armády]] sestávajícího ze 4. a 25. sboru; armádě i frontu velel Sü Siang-čchien. Jeho zástupcem (fakticky komisařem) byl Čcheng Čchang-chao, celkové politické vedení měl Čang Kuo-tchao. V první polovině roku 1932 Süův front porazil útok nacionalistů ve [[Obkličovací kampaně#Třetí kampaň|třetí obkličovací kampani]]. [[Obkličovací kampaně#Čtvrtá kampaň|Čtvrté obkličovací kampani]] v červnu–srpnu 1932 však neodolal a nakonec většina sil 4. frontu (16 tisíc mužů s 12 tisíci puškami){{sfn|Whitson|s=139}} probila z obklíčení západním směrem do severního Chu-peje,{{sfn|Whitson|s=138}} přitom na místě byl ponechán třítisícový 25. sbor.

Čtvrtý front po dlouhém pochodu ustoupil až na severovýchod provincie [[S’-čchuan]], kam dorazil v listopadu 1932.{{sfn|Whitson|s=138–139}} Na jižních svazích hor [[Ta-po-šan|Ta-po]] založil novou sovětskou oblast s centry v [[Tchung-ťiang (S’-čchuan)|Tchung-ťiangu]] a [[Kchu-čchao-pa]], z nich expandoval na jih a západ a rozšířil se na pět sborů (4., 30., 9., 31 a 33.).{{sfn|Whitson|s=140}} ZaV druhé polovině roku 1933 a začátkem roku následujícího se komunisté v severovýchodním S’-čchuanu ubránili útokům armád místních militaristů, pak ovládali 17 okresů s cca 9 miliony obyvatel. V dubnu–srpnu 1934 odolali dalším útokům sečuánských militaristů.{{sfn|Whitson|s=141–143}} Od začátku roku 1935 ale ustupovali tlaku nepřátel a sovětská oblast se zmenšovala. Nakonec v dubnu 1935 4. front překročil řeku [[Ťia-ling]] a přesunul se do západního S’-čchuanu, kde se v červnu 1935 setkal se zbytky mnohem slabšího [[1. front čínské Rudé armády|1. frontu]], na [[Dlouhý pochod|Dlouhém pochodu]] ustupujícího z Jün-nanu.{{sfn|Whitson|s=144–145}}

Po reorganizaci spojených komunistických vojsk v srpnu 1935 veleli Levé koloně Ču Te, Čang Kuo-tchao a  Liou Po-čcheng (vrchní velitel, komisař a náčelník štábu Rudé armády), zatímco Pravou kolonu řídilo frontové velitelství v čele se Sü Siang-čchienem (a komisařem Čcheng Chang-čchaoem a náčelníkem štábu Jie Ťien-jingem).<ref name="yang 173"/> V září se od Pravé kolony odtrhly bývalé sbory 1. frontu (1. a 3.) pod vedením stranických vůdců, členů politbyra (Čang Wan-tchien, Mao Ce-tung, Čou En-laj a další) a vydaly se na samostatný pochod na sever. Zbytek Pravé kolony se poté připojil k Levé koloně. Vojska Ču Teho a Sü Siang-čchiena pod celkovým vedením Čang Kuo-tchaoa poté neúspěšně zaútočila na na planiny západně od [[Čcheng-tu]]{{sfn|Whitson|s=149}} a pak se obrátila na západ a přezimovala v [[Kardze]] v provincii [[Si-kchang]]. V červnu 1936 k nim dorazil [[2. front čínské Rudé armády|2. front]], po měsíčním odpočinku všichni vyrazily na sever.{{sfn|Whitson|s=151}} Větší část sil bývalého 4. frontu (5., 9. a 30. sbor) dorazila do Kan-su, kde se přeplavila na západní břeh Žluté řeky a pod velením Sü Siang-čchiena vyrazila [[Kansuský koridor|kansuským koridorem]] na západ, ve snaze o dosažení Sin-ťiangu a navázání spojení se Sovětským svazem; do března 1937 byly tyto sbory zničeny místními militaristy.{{sfn|Whitson|s=153}} Zbytek 4. frontu (4. a 31. sbor) se připojil v místním oddílům a jednotkám 2. a 1. frontu v sovětské oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia.

=== Boje v severní Číně (1936–1949) ===
Po reorganizaci komunistických sil na severozápadě Číny do 8. pochodové armády sestávající ze tří divizí, se Sü Siang-čchien stal zástupcem velitele 129. divize (Liou Po-čchenga). Uznáním jeho vysokého postavení bylo členství v jedenáctičlenné [[Ústřední vojenská komise Komunistické strany Číny|ústřední revoluční vojenské komisi KS Číny]] (1937–1945) stojící v čele komunistických vojsk. V první polovině roku 1938 bojoval v jižním Che-peji, na podzim 1938 se přesunul do západního Šan-tungu, kde jeho vojska úspěšně bojovala s Japonci a nacionalisty.{{sfn|Whitson|s=161}} V létě roku 1945 byl na [[VII. sjezd Komunistické strany Číny|VII. sjezdu]] KS Číny zvolen členem ústředního výboru strany, stal i jedním z dvanácti členů ústřední vojenské komise KS Číny (členem této a komisí následujících volebních období zůstal do roku 1987). Záhy byl jmenován zástupcem velitele Ťin-Ťi-Luské polní armády (tedy Šansijsko-Chupejsko-Šantungské, velel ji Lio Po-čcheng, komisařem byl Teng Siao-pching),{{sfn|Whitson|s=168}} koncem léta 1947 reorganizovanou v Polní armádu centrální nížiny a začátkem roku 1949 na 2. polní armádu. V letech 1947–1948 Sü organizoval mobilizaci a výstavbu nových jednotek na územích obsazených Liou Po-čchengovými vojsky (vojenský okruh Ťin-ťi-Lu-I, původně v horách [[Tchaj-chang]] a okolí, později rozšířený na [[Velká čínská nížina|Velkou čínskou nížinu]]). V letech 1948–1949 se tato nově vytvořená vojska (později označená za 18. armádu) v sestavě [[Severočínská polní armáda|Severočínské polní armády]] podílela na dobytí provincie [[Šan-si]].{{sfn|Whitson|s=177}}

Sü Siang-čchien jako vojevůdce patřil k těm generálům čínské Rudé armády, kteří dávali důraz na profesionalitu vojska, jeho výcvik, výzbroj, organizaci, taktiku a strategii. Získal si reputaci jako vojenský manažer, schopný zorganizovat velkou dobře vycvičenou a vystrojenou armádu, který vychoval řadu schopných důstojníků, ale i vynikající taktik.<ref name="whitson 34 35"/>

=== V Čínské lidové republice (1949–1990) ===
V říjnu 1949 byl jmenován náčelníkem [[Generální štáb Čínské lidové osvobozenecké armády|generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády]].{{sfn|Whitson|s=91}} Jeho zástupcem a od roku 1950 úřadujícím náčelníkem generálního štábu se stal Nie Žung-čen. Formálně byl Sü z generálního štábu odvolán až roku 1954. V letech 1949–1954 také patřil mezi členy [[Ústřední lidová vláda Čínské lidové republiky|ústřední lidové vlády]] Čínské lidové republiky. Při zřízení [[Státní výbor obrany Čínské lidové republiky|státního výboru obrany]] (nejvyššího státního vojenského orgánu) byl jmenován jeho místopředsedou, kterým zůstal po celou dobu existence výboru (tři funkční období do roku 1975). Při zavedení vojenských hodností roku 1955 se stal jedním z deseti vojevůdců, kteří obdrželi nejvyšší hodnost [[Maršál Čínské lidové republiky|maršála Čínské lidové republiky]]. Roku 1956 byl na [[VIII. sjezd Komunistické strany Číny|VIII. sjezdu]] KS Číny znovuzvolen do ústředního výboru.

Od roku 1965 byl [[Místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců|místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců]] (parlamentu, znovuzvolen 1975, ve funkci do roku 1978). Od ledna 1966 byl společně s [[Čchen I]]m, Liou Po-čchengem a Jie Ťien-jingem zvolen místopředsedou [[Ústřední vojenská komise Komunistické strany Číny|ústřední vojenské komise]] KS Číny (dosud měla komise pouze tři místopředsedy, [[Lin Piao|Lin Piaa]], [[Che Lung]]a a Nie Žung-čena; Sü místopředsedou zůstal do roku 1987). Během první fáze [[kulturní revoluce]] Sü upevnil své politické postavení, když byl v srpnu 1966 zvolen [[8. politbyro ústředního výboru Komunistické strany Číny|členem politbyra]] (s maršály Nie Žung-čenem a Jie Ťien-jingem). 

Patřil mezi představitele [[Únorový protiproud|únorového protiproudu]] ze začátku 1967, skupiny vůdců, kteří kritizovali kulturní revoluci za vytváření chaosu a podkopávání čínského vedení. Následně byl zbaven funkce předsedy skupiny pro kulturní revoluci v ozbrojených silách (kterou vykonával od ledna 1967), kritizován stoupenci revoluce a jeho vliv a armádě značně omezen,<ref name="guo06 331 332"/> na [[IX. sjezd Komunistické strany Číny|IX. sjezdu]] KS Číny byl sice znovuzvolen do ÚV, nikoliv však do politbyra. Zůstal ale členem užšího vedení strany jako místopředseda ústřední vojenské komise. Po politické prohře a smrti Lin Piaa roku 1971 se Mao Ce-tung začal více opírat o staré maršály, včetně Sü Siang-čchiena.<ref name="guo06 331 332"/> Na [[X. sjezd Komunistické strany Číny|X. sjezdu]] si podržel členství v ústředním výboru strany a místopředsednictví ústřední vojenské komise. V lednu 1975 byl znovuzvolen místopředsedou Všečínského shromáždění lidových zástupců a v únoru 1975 se stal členem stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny.

Roku 1976 podpořil akce [[Chua Kuo-feng]]a, Jie Ťien-jinga a dalších proti [[Gang čtyř|gangu čtyř]]. Po [[XI. sjezd Komunistické strany Číny|XI. sjezdu]] KS Číny v srpnu 1977 byl zvolen do politbyra (znovuzvolen roku 1982), v únoru 1978 byl jmenován [[Ministr národní obrany Čínské lidové republiky|ministrem obrany]] (do března 1981) a v březnu 1978 [[Místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky|místopředsedou vlády]] (do září 1980). I po rezignaci na post ministra obrany v roce 1981 zůstal politicky aktivní. Působil v politbyru a ústředním výboru a byl místopředsedou ústřední vojenské komise. V září 1985 s dalšími veterány komunistického hnutí na funkce v politbyru a ústředním výboru rezignoval, v místopředsedou ústřední vojenské komise zůstal do konce funkčního období (do [[XIII. sjezd Komunistické strany Číny|XIII. sjezdu]] KS Číny v říjnu/listopadu 1987).

Během [[Masakr na náměstí Nebeského klidu|protestů na náměstí Nebeského klidu]] v roce 1989 publikoval spolu s maršálem Nie Žung-čenem prohlášení, která vyzývalo k občanskému pořádku, ale zároveň varovalo, že by se armáda neměla při potlačování protestů uchylovat ke krveprolití.

Zemřel  [[21. září]] [[1990]] v Pekingu.

== Odkazy ==
=== Reference ===
<references>
<ref name="guo06 331 332">{{Citace monografie
 | příjmení = Guo
 | jméno = Jian
 | příjmení2 = Song
 | jméno2 = Yongyi 
 | příjmení3 = Zhou
 | jméno3 = Yuan 
 | titul = Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution
 | url = https://archive.org/details/historicaldictio0000guoj
 | vydavatel = The Scarecrow Press
 | místo = Lanham, Maryland
 | rok = 2006
 | počet stran = 
 | stránky = 331–131332
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 978-0-8108-5461-1
 | isbn2 = 0-8108-5461-9
 | poznámky = [Dále jen Guo (2006)]
 | typ refu = normální | ref = Guo (2006)
}}</ref>
<ref name="whitson 34 35">{{Citace monografie
 | příjmení = Whitson
 | jméno = William W.
 | příjmení2 = Huang
 | jméno2 = Chen-Hsia
 | titul = The Chinese High Command. A History of Communist Military Politics, 1927–71
 | vydání = 
 | vydavatel = Praeger
 | místo = Santa Barbara, California
 | rok = 1973
 | poznámky = [Dále jen Whitson]
 | typ refu = normální
 | ref = Whitson
 | stránky = 34–35
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 978-1-349-01982-3
}}</ref>
<ref name="yang 173">{{Citace monografie
 | příjmení = Yang
 | jméno = Benjamin
 | titul = From Revolution To Politics: Chinese Communists On The Long March
 | vydání = 
 | vydavatel = Routledge
 | místo = NY
 | rok = 2021
 | poznámky = [Dále jen Yang]
 | typ refu = normální | ref = Yang
 | stránky = 173
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 978-0-3670-1282-3
}}</ref>
</references>

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}

{{Navboxes
|title=Člen vedení [[Komunistická strana Číny|Komunistické strany Číny]]
|list1=
{{8. politbyro ÚV KS Číny}}
{{11. politbyro ÚV KS Číny}}
{{12. politbyro ÚV KS Číny}}
}}
{{Navboxes
|title=Člen vedení [[Ozbrojené síly Čínské lidové republiky|ozbrojených sil Čínské lidové republiky]]
|list1=
{{Deset maršálů}}
{{Náčelníci generálního štábu ČLOA}}
{{Ministři obrany ČLR}}
{{Ústřední revoluční vojenská komise KS Číny 1937–1945}}
{{Ústřední vojenská komise KS Číny 1945–1949}}
{{Lidová revoluční vojenská rada}}
{{Ústřední vojenská komise KS Číny 1954–1959}}
{{8. ústřední vojenská komise KS Číny}}
{{9. ústřední vojenská komise KS Číny}}
{{10. ústřední vojenská komise KS Číny}}
{{11. ústřední vojenská komise KS Číny}}
{{12. ústřední vojenská komise KS Číny}}
}}
{{Místopředsedové stálého výboru VSLZ}}
{{Místopředsedové státní rady ČLR}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Čína|Lidé|Politika}}

[[Kategorie:Členové politbyra ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Členové 7. ÚV KS Číny‎]]
[[Kategorie:Členové 8. ÚV KS Číny‎]]
[[Kategorie:Členové 9. ÚV KS Číny‎]]
[[Kategorie:Členové 10. ÚV KS Číny‎]]
[[Kategorie:Členové 11. ÚV KS Číny‎]]
[[Kategorie:Členové 12. ÚV KS Číny‎]]
[[Kategorie:Členové ústřední vojenské komise KS Číny‎]]
[[Kategorie:Místopředsedové vlád Čínské lidové republiky]]
[[Kategorie:Ministři vlád Čínské lidové republiky]]
[[Kategorie:Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců]]
[[Kategorie:Členové Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky]]
[[Kategorie:Čínští maršálové]]
[[Kategorie:Narození v Šan-si]]
[[Kategorie:Narození v roce 1901]]
[[Kategorie:Narození 8. listopadu]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1990]]
[[Kategorie:Úmrtí 21. září]]
[[Kategorie:Úmrtí v Pekingu]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Osobnosti čínské občanské války]]
[[Kategorie:Válečníci Čínské lidové republiky]]