Svitky od Mrtvého moře

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Část svitku s textem Izajáše (Iz 57,17-59,9; 1QIsab)

Svitky od Mrtvého moře (někdy Kumránské svitky) jsou nálezy starověkých svitků a jejích zlomků nalezených poblíž Mrtvého moře, zejména v Kumránu. Svitky obsahují biblické a další náboženské texty.

Okolnosti nálezu nejsou příliš jasné. Svitky byly objeveny roku 1947 (někdy se uvádí rok 1946) třemi beduíny – pašeráky, kteří chtěli svůj nález dobře zpeněžit.[1] Svitky byly zveřejněny v roce 1948. Metropolita Samuel, který část svitků odkoupil (druhou část koupil krátce nato Eleazar Sukenik), je v roce 1949 nechal prozkoumat a odvezl je do USA. Roku 1954 se zásluhou jeruzalémského docenta Jigaela Jadina navrátily do Izraele a byly umístěny do Svatyně knihy.[2] Druhá důležitá sbírka spisů existuje v Rockefellerově muzeu – archeologickém muzeu v Jeruzalémě. Muzeum bylo v roce 1966 zestátněno Jordánskem a po Šestidenní válce je získal Izrael.

Zmínky o svitcích

Objev svitků byl velkým překvapením, ačkoli existovaly určité indicie, které existenci těchto svitků naznačovaly.[3] Origenes (cca 185-253), který v Césareji Přímořské založil křesťanskou akademii, se zmiňuje o svitcích, které byly nalezeny „v jeskyni poblíž Jericha“. Jeho svědectví potvrzuje i Eusebios z Kaisareie.[4] O textech v jeskyních u Jericha se zmiňuje o několik století později také Timotheus I. (nestoriánský patriarcha, 8. stol.).[5]

Moderní nálezy

Kumrán

Roku 1947 (někdy se uvádí rok 1946) byla beduíny, jejichž způsobem obživy bylo pastevectví a pašeráctví – pašovaný materiál ukládali do jeskyní v Judské poušti – objevena jeskyně (později označované jako 1Q, tedy „první kumránská jeskyně“) a v ní svitky. Beduíni se snažili nález prodat. Kupce nalezli v syrském biskupovi Samuelovi, který ukázal svitky badatelům z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, kteří svitky identifikovali – nejdelší z nich (7,43 m) obsahoval text Izajáše z 2. stol. př. n. l. Když beduíni zjistili, že jejich zboží má odbyt, začali rychle zvedat cenu. Svitky začal skupovat také Eleazar Sukenik, profesor Hebrejské univerzity. Z nedostatku finančních prostředků se obrátil na Americkou školu pro výzkum orientu v Jeruzalémě, které 11. dubna 1948 vydaly o nálezu svitků tiskovou zprávu, a o nálezu se tak dozvěděl celý svět.[6]

Mapa nálezů Svitků od Mrtvého moře

Vádí Murabba'at

Zatímco v Kumránu probíhal soustavný archeologický průzkum, který následně odhalil dalších 10 jeskyní, očíslovaných postupně 2Q – 11Q (1952 2Q – 4Q; 1953 5Q – 6Q; 1955 7Q – 10Q; 1956 11Q)[7], objevili beduíni na podzim 1951 další jeskyni. Jednalo se o Vádí Murabba'at (častěji bývá užíváno toto arabské jméno, někdy se však lze setkat i s hebrejským Nachal Darga). Archeologického výzkumu se na tomto místě ujali jordánští archeologové a Roland de Vaux OP. Zjistili, že jeskyně v tomto vádí byly využívány již od konce 4. tisíciletí př. n. l. Nejstarší nalezený rukopis pocházel z roku 650 př. n. l. a nejnovější předměty ze 14. stol. n. l.[8]

Nejvíce předmětů však pocházelo z období Bar Kochbova povstání, kdy se zde v poslední zoufalé fázi židé ukryli a zanechali po sobě kromě běžných nástrojů také své mince a množství hebrejských, aramejských a řeckých rukopisů, vzácné jsou zejména Bar Kochbovy vlastnoruční dopisy. Římané, kteří židy objevili a nechali je vyhladovět, v jeskyních zase nechali latinské listiny.[9]

Masada

V letech 1963 a 1965 probíhal archeologický výzkum za vedení Jigaela Jadina a za pomoci mnoha dobrovolníků z celého světa[10] na Masadě, kde stála pevnost Heroda Velikého, do které se během První židovské války utekli zelóti a esejci. Ti sem přinesli (možná již před začátkem povstání) některé své svitky, které pak ve spěchu ukryli před blížícími se Římany pod podlahu masadské synagogy, a svitky tak byly zachráněny. Nálezy jsou psány (kromě hebrejštiny) v aramejštině i řečtině, což svědčí o bilingvismu běžného obyvatelstva.[11]

Další místa

Svitky byly objevovány i na dalších místech východní části Judské pouště – Nachal Arugot (Nachal je hebrejský výraz pro vádí), Nachal Asael, Nachal Mišmar, Nachal Chever (zde byly nalezeny kostry vyhladovělých Židů, zlomky Septuaginty, další Bar Kochbovy dopisy a další listiny).[12]

Původ a povaha svitků

Původ

Přestože souvislost mezi sídlištěm v Kumránu a svitky byla mnohými teoriemi zpochybňována, dnes bývá obecně přijímáno, že jeskyně byly spravovány esejci.[13][14][15] To však neznamená, že kumránská komunita vytvořila všechny svitky. Autory velké části svitků (možná většiny) jsou skutečně esejci, mnohé svitky však byly do Kumránu přineseny, aby esejci mohli studovat myšlení různých židovských hnutí.[16]

Většina svitků byla sepsána mezi lety 200 př. n. l. a 68 n. l., kdy byl Chirbet Kumrán během židovského povstání zničen Římany. Po roce 68 pak již kumránské jeskyně používány nebyly, jiné jeskyně však ano – během Bar Kochbova povstání (132-135) či ještě později křesťanskými usedlíky a mnichy (5. a 6. stol. n. l.).[17]

Vzhled

Většina z nalezených svitků (je obtížné určit, kolik procent z původního množství bylo vlastně nalezeno – někteří mluví o 60%, střízlivější však o pouhých 6%)[18] byla napsána na kůži, menší část na pergamenu. Objevily se i dvě zvláštnosti. První byl otisk papyru na hlíně – zlomek papyru se již nedochoval, text v hlíně je však poměrně dobře čitelný.[19] Druhou zvláštností byl Měděný svitek, zhotovený z čisté mědi, který již nebylo možné rozvinout, a tak byl rozřezán postupně na pláty, které pak byly položeny vedle sebe, takže text bylo možno přečíst.[20]

Obsah

Texty svitků lze dle obsahu rozdělit takto:

  1. Biblické texty – texty masoretského Tanachu, targumy, tefilin
  2. Pseudepigrafy – texty připsané osobě či skupině, které je jistě nenapsaly, např. Henoch, Kniha Jubileí, Kniha Noe, Závěť Léviho
  3. Neznámé nové spisy – esejská literatura, např. Řád Jednoty, Měděný svitek, Damašský dokument
    • Komentáře k biblickým knihám
Svatyně knihy v Jeruzalémě – muzeum věnované Svitkům od Mrtvého moře

Otázka křesťanských zlomků

Velkou kontroverzi dodnes vyvolávají zlomky 7Q4 a 7Q5, které roku 1972 José O'Callaghan identifikoval jako 1Tim 3,16-4,1.3 a Mk 6,52n. Námitky, které se doposud objevily, však nebyly přesvědčivé a většinou pocházejí od lidí, kteří z různých důvodů nechtějí, aby se křesťanské texty v Kumránu našly.[21] První křesťanské texty však pocházejí z doby, kdy křesťanství bylo jen jedním z proudů židovství, a autory těchto textů byli Židé. Křesťané se snažili přesvědčit ostatní Židy, že mesiáš již přišel – toto Židé (a obzvláště esejci, kteří příchod mesiáše velmi očekávali) nemohli ignorovat a museli křesťanské učení blíže prozkoumat, aby na ně mohli reagovat – buď je přijmout, nebo odmítnout. Roku 1999 se proto vědci, zabývající se svitky, při diskusi v Jeruzalémě shodli na tom, že Kumrán je samozřejmým místem pro židokřesťanské spisy.[21]

Význam Svitků od Mrtvého moře

Texty mají obrovský význam zejména pro biblickou kritiku (zejména textovou), neboť napomáhají poznání jazyka, slovní zásoby, stylu či frází.[22] Zároveň také obsahují nemálo variant biblického textu (většina gramatického a pravopisného rázu)[23], které pomáhají osvětlovat některá místa v Bibli. Mnohé varianty se shodují s textem Septuaginty, která byla až donedávna mnohdy považována za pokleslý překlad. Kumránské svitky však ukázaly, že Septuaginta je dosti věrným překladem – avšak jiné předlohy, než ze které vycházeli masoreti (a dnešní vydání Tanachu).[24]

Velký význam pak svitky mají samozřejmě pro poznání podoby judaismu v období druhého Chrámu, mj. tedy doby, ve které vznikalo křesťanství. Texty tak napomáhají lépe pochopit souvislosti vzniku křesťanství.

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Svitky od Mrtvého moře na Wikimedia Commons

Poznámky

  1. ↑ THIEDE, Carsten Peter. Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství. 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 80-7207-549-7. S. 53.  [Dále jen: Thiede.]
  2. ↑ SEGERT, Stanislav. Synové světla a synové tmy. Svědectví nejstarších biblických rukopisů. 1. vyd. Praha: Orbis, 1970. S. 16.  [Dále jen: Segert.]
  3. ↑ Thiede, str. 43–43.
  4. ↑ Thiede, str. 45–48.
  5. ↑ Thiede, str. 48–52.
  6. ↑ Thiede, str. 63–67.
  7. ↑ Segert, str. 19–24.
  8. ↑ Thiede, str. 67–70.
  9. ↑ Thiede, str. 70–74.
  10. ↑ BIČ, Miloš. Stopami dávných věků. Mezi Nilem a Tigridem. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1979. S. 203. 
  11. ↑ Thiede, str. 74–83.
  12. ↑ Thiede, str. 83–88.
  13. ↑ SCHUBERT, Kurt. Ježíš ve světle tradiční židovské literatury. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-591-7. S. 61. 
  14. ↑ Thiede, str. 36–40.
  15. ↑ Segert, str. 38.
  16. ↑ Thiede, str. 92.
  17. ↑ Thiede, str. 241.
  18. ↑ Thiede, str. 113.
  19. ↑ Segert, str. 72–75.
  20. ↑ Segert, str. 26n.
  21. ↑ a b Thiede, str. 148–154.
  22. ↑ Thiede, str. 219–220.
  23. ↑ Segert, str. 107.
  24. ↑ Thiede, str. 133–134.

Související články

Texty svitků

  • Johann Maier, Die Qumran-Essener: Die Texte vom Toten Meer. UTB Reinhardt 1995.
  • Rukopisy od Mrtvého moře. Praha: OIKOYMENH, 2007. ISBN 978-80-7298-108-3. (česko-hebrejský výbor ze Svitků)

Sekundární literatura v češtině

  • Jan Dušek, Odkrývání tajemství rukopisů od Mrtvého moře, in: Rukopisy od Mrtvého moře. Praha: OIKOYMENH, 2007. ISBN 978-80-7298-108-3, s.225-279.
  • David Flusser (přel. Petr Sláma), Esejské dobrodružství: Židovské společenství od Mrtvého moře; Čeho si lze povšimnout u Ježíše, Pavla, Didaché a Martina Bubera. Praha: OIKOYMENH, 1999. ISBN 80-86005-90-9.
  • Stanislav Segert, Synové světla a synové tmy: Svědectv nejstarších biblických rukopisů. Praha: Orbis 1970, v reedici in: Rukopisy od Mrtvého moře. Praha: OIKOYMENH, 2007. ISBN 978-80-7298-108-3, s.13-223.

Externí odkazy

Šablona:Link FA Šablona:Link GA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svitky_od_Mrtvého_moře&oldid=6531047“