Světlík lékařský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSvětlík lékařský
alternativní popis obrázku chybí
Světlík lékařský
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďzárazovité (Orobanchaceae)
Rodsvětlík (Euphrasia)
Binomické jméno
Euphrasia officinalis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světlík lékařský (Euphrasia officinalis, též Euphrasia rostkoviana) je dvouděložná jednoletá rostlina patřící do čeledi zárazovité (Orobanchaceae). Původně byl rod Euphrasia zařazen do čeledi krtičníkovité. Lidově se nazývá Ambrožka.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Světlík lékařský je poloparazitická rostlina. Lodyha světlíku je až 30 cm vysoká, větvená, měkce žláznatě pýřitá a bohatě listnatá.[1] Listy jsou vejčitého tvaru, téměř objímavé, vstřícného postavení, ostře pilovité. Střední listy mají na okrajích z každé strany 3–6 špičatých zoubků bez ostnů.[2] U listu světlíku je popsána značná proměnlivost ve tvaru.

Květní koruna je dvoupyská, přičemž horní pysk je krátký a dolní pysk je trojplátečný.[2] Květy jsou asi 1 cm dlouhé, uspořádané do lichopřeslenů. Jsou bílé se žlutou trubkou, na spodním pysku je žlutá skvrna a jsou fialově žilkované. V některých případech může být celá koruna lilákově fialová[1]. Kvete v rozmezí července až října. Stejně jako u listů i u květů existuje velká proměnlivost ve tvaru a zbarvení. Kořen je tenký, vřetenovitý, přizpůsobený k poloparazitickému způsobu výživy. Světlík se kořínky přisává na kořeny jiných rostlin a částečně se z nich vyživuje.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Světlík lékařský se vyskytuje téměř v celé Evropě, na jihu Evropy je výskyt vzácnější. Preferuje slabě kyselé stanoviště, s písčitou, středně výživnou a vlhčí půdou. Snáší křemičité půdy, ale nesnáší vápnité půdy. Najdeme jej obvykle na vlhčích loukách, pastvinách i rašeliništích, méně na pasekách a okrajích lesů. Vyskytuje se například v porostech smilky tuhé (Nardus stricta) a psinečku obecného (Agrostis capillaris).

Účinné látky[editovat | editovat zdroj]

Užívaná část světlíku lékařského je nať (Herba eupharsiae). Obsahuje iridoidní glykosidy jako aucubin, euphrosid a catalpol, tříslovina typu gallotaninu, ligany, silici, flavonoidy, fenolkarbonové kyseliny, vitamín C, provitamín A a nepatrně i éterické oleje.[2] Díky těmto látkám má lehce nahořklou chuť.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je hojně využívána v lidovém léčitelství, a to zejména při léčbě očních onemocnění, jako je zánět víček a spojivek způsobený katary, při únavě očí a zánětech sliznice horních cest dýchacích. Sušená droga světlíku se používá na kašel a chrapot, zejména však na záněty spojivek a proti únavě očí způsobené přílišným přetěžováním. Vnitřní užití ve formě čaje je neškodné, avšak k zevnímu použití se nedoporučuje. Zejména domácí přípravě obkladů a omývání ran je lepší se vyhýbat kvůli možným choroboplodným zárodkům ve vodě. Vhodnější je použít průmyslově vyráběné sterilní přípravky.[2] Jiný zdroj však užívání k obkladům doporučuje.[3] Nejčastěji se při očních potížích používá jako nálev, při trávicích a dýchacích potížích jako tablety.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e KORBELÁŘ, Jaroslav. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1981. 
  2. a b c d Léčivé rostliny. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010. 496 s. (Ottův průvodce přírodou). ISBN 978-80-7360-588-9. 
  3. ATTENBOROUGH, Anthony et al. Rodinná encyklopedie alternativní medicíny. 1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 1997. 399 s. Dostupné online. ISBN 80-902069-3-X. S. 362. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RICHTER, Miloš. Léčivé rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1971, s. 272–273. Rostlinná výroba.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]