Stroužné
| Stroužné Pstrążna | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°28′26″ s. š., 16°16′2″ v. d. |
| Nadmořská výška | 570 m n. m. |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Dolnoslezské |
| Okres | Kladsko |
  Stroužné | |
| Správa | |
| Vznik | 18. století |
| PSČ | 57-350 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stroužné (nebo také Stroužný[1]; německy Straußeney, 1937–1945 Straußdörfel, polsky od roku 1945 Pstrążna) je vesnice na polské straně česko-polské hranice v Kladském výběžku. Dnes je součástí lázeňského města Kudowa-Zdrój (Lázně Chudoba). Jedná se o jednu z 11 vesnic tvořících tzv. Český koutek, kde se český živel udržel i po roku 1945.
Ves je rozložená na jihozápadním úbočí Boru v nadmořské výšce 510–620 m n. m.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Stroužném je z roku 1477, ves založili zřejmě nedlouho předtím čeští osadníci. Ves byla nedílně propojena se sousedními Machovskými Končinami, od kterých je však Stroužné od roku 1742 odděleno státní hranicí. V obci je silná protestantská tradice – místní evangelíci si v letech 1814–1818 postavili svůj kostel, jenž byl nahrazen novým, kamenným kostelem v roce 1848; ten stojí v obci dodnes.[2] Vzhledem k tomu, že se pobožnosti vedly v češtině, hojně sem docházeli věřící i z české strany hranice (např. z Machova, Machovské Lhoty či až z Hronova). Stroužné tak bylo jakýmsi centrem českého evangelického života na česko-kladském pomezí.[3] Velkou zásluhu na rozvoji evangelického sboru měl farář Josef Arnošt (Josef Ernst) Bergman, který vystupuje i v Jiráskově románové kronice U nás.
Český živel
[editovat | editovat zdroj]Ve Stroužném existovala škola, ve které se až do roku 1866 vyučovalo česky. Mezi českými obyvateli Stroužného byla nejčastější tato příjmení: Cvikýř, Ducháč, Houška, Kubeček, Beneš, Širl, Koláčný.[2] V roce 1905 uvedlo 276 obyvatel Stroužného z celkových 820 (tj. přibližně třetina) jako svůj jediný mateřský jazyk češtinu.[4] Po druhé světové válce naprostá většina kladských Čechů z Českého koutku a tedy i ze Stroužného odešla. Výjimkou byla Marie Houšková (1928–2015), zřejmě poslední kladská Češka, která ve Stroužném žila až do svého skonu.[5]
Turistika
[editovat | editovat zdroj]Ve Stroužném se nachází Skanzen lidové kultury sudetských hor (Muzeum Kultury Ludowej Pogórza Sudeckiego).[6]
-
Chalupa ve Skanzenu lidové kultury sudetských hor -
Extreriér kostela ve Stroužném -
Interiér kostela ve Stroužném -
Ulice ve Stroužném -
Evangelický kostel ve Stroužném
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pumpa uspořádala vycházku do Stroužného. Náchodský deník. 2008-06-12. Dostupné online [cit. 2022-11-27].
- ↑ a b KOUDELKOVÁ, Eva. Čtení o Českém koutku. 1.. vyd. Liberec: Nakladatelství Bor, 2020. 204 s. ISBN 978-80-88367-04-8. S. 84, 85.
- ↑ KÁBRT, Vojtěch. Protestantismus na českém severovýchodě. 1.. vyd. Hradec Králové: Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. S. 247, 248. Disertační práce.
- ↑ Gemeindelexikon für das königreich Preussen. Auf Grund der Materialien der Volkszählung vom 1. Dezember 1905 und anderer amtlicher Quellen. VI. Provinz Schlesien.. Berlín: Verlag des königlichen Statistischen Landesamts, 1908. Dostupné online. S. 48–51, 228–229.
- ↑ VOTRUBA, Adam. Adam Votruba: Zemřela poslední kladská Češka. Deník Referendum [online]. 2015-04-13 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Skanzen ve Stroužném (skansen Pstrążna) [online]. 2019-11-30 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stroužné na Wikimedia Commons
