Přeskočit na obsah

Stroužné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stroužné
Pstrążna
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška570 m n. m.
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíDolnoslezské
OkresKladsko
Stroužné
Stroužné
Správa
Vznik18. století
PSČ57-350
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stroužné (nebo také Stroužný[1]; německy Straußeney, 1937–1945 Straußdörfel, polsky od roku 1945 Pstrążna) je vesnice na polské straně česko-polské hranice v Kladském výběžku. Dnes je součástí lázeňského města Kudowa-Zdrój (Lázně Chudoba). Jedná se o jednu z 11 vesnic tvořících tzv. Český koutek, kde se český živel udržel i po roku 1945.

Ves je rozložená na jihozápadním úbočí Boru v nadmořské výšce 510–620 m n. m.

První písemná zmínka o Stroužném je z roku 1477, ves založili zřejmě nedlouho předtím čeští osadníci. Ves byla nedílně propojena se sousedními Machovskými Končinami, od kterých je však Stroužné od roku 1742 odděleno státní hranicí. V obci je silná protestantská tradice – místní evangelíci si v letech 1814–1818 postavili svůj kostel, jenž byl nahrazen novým, kamenným kostelem v roce 1848; ten stojí v obci dodnes.[2] Vzhledem k tomu, že se pobožnosti vedly v češtině, hojně sem docházeli věřící i z české strany hranice (např. z Machova, Machovské Lhoty či až z Hronova). Stroužné tak bylo jakýmsi centrem českého evangelického života na česko-kladském pomezí.[3] Velkou zásluhu na rozvoji evangelického sboru měl farář Josef Arnošt (Josef Ernst) Bergman, který vystupuje i v Jiráskově románové kronice U nás.

Český živel

[editovat | editovat zdroj]

Ve Stroužném existovala škola, ve které se až do roku 1866 vyučovalo česky. Mezi českými obyvateli Stroužného byla nejčastější tato příjmení: Cvikýř, Ducháč, Houška, Kubeček, Beneš, Širl, Koláčný.[2] V roce 1905 uvedlo 276 obyvatel Stroužného z celkových 820 (tj. přibližně třetina) jako svůj jediný mateřský jazyk češtinu.[4] Po druhé světové válce naprostá většina kladských Čechů z Českého koutku a tedy i ze Stroužného odešla. Výjimkou byla Marie Houšková (1928–2015), zřejmě poslední kladská Češka, která ve Stroužném žila až do svého skonu.[5]

Ve Stroužném se nachází Skanzen lidové kultury sudetských hor (Muzeum Kultury Ludowej Pogórza Sudeckiego).[6]

  1. Pumpa uspořádala vycházku do Stroužného. Náchodský deník. 2008-06-12. Dostupné online [cit. 2022-11-27]. 
  2. a b KOUDELKOVÁ, Eva. Čtení o Českém koutku. 1.. vyd. Liberec: Nakladatelství Bor, 2020. 204 s. ISBN 978-80-88367-04-8. S. 84, 85. 
  3. KÁBRT, Vojtěch. Protestantismus na českém severovýchodě. 1.. vyd. Hradec Králové: Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. S. 247, 248. Disertační práce. 
  4. Gemeindelexikon für das königreich Preussen. Auf Grund der Materialien der Volkszählung vom 1. Dezember 1905 und anderer amtlicher Quellen. VI. Provinz Schlesien.. Berlín: Verlag des königlichen Statistischen Landesamts, 1908. Dostupné online. S. 48–51, 228–229. 
  5. VOTRUBA, Adam. Adam Votruba: Zemřela poslední kladská Češka. Deník Referendum [online]. 2015-04-13 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  6. Skanzen ve Stroužném (skansen Pstrążna) [online]. 2019-11-30 [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]