Strkovice (zámek)
| Strkovice | |
|---|---|
 Pohled z jihovýchodu | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicistní |
| Výstavba | 1602 |
| Poloha | |
| Adresa | Strkovice 1, Postoloprty,  Česko |
| Souřadnice | 50°19′33,57″ s. š., 13°38′59,07″ v. d. |
  Strkovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42915/5-1443 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Strkovice je klasicistní objekt ve stejnojmenné vesnici asi pět kilometrů jihozápadně od Postoloprt v okrese Louny. Stojí na západní straně návsi naproti barokní kapli svaté Anny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Poprvé se rok 1602 jako datum výstavby strkovického zámku – nikoliv tvrze – objevuje ve Statistice Postoloprtského okresu, vydané v roce 1862.[2] Tento rok následující literatura mechanicky přebírala, ačkoliv pro něj neexistuje žádný písemný doklad. Pozdější autoři také nebrali na zřetel, že se v citované knize před vročením do 1602 objevuje přídavné jméno "beiläufig", znamenající v tomto kontextu "přibližně". Památkový katalog NPÚ – opět bez udání pramene – stanovil vznik stavby do roku 1634, kdy byla v plném proudu třicetiletá válka.
Na otázku po stáří budovy by mohl odpovědět jen její stavebně-historický průzkum. Pokud by se jednalo skutečně o první desetiletí 17. století, byl by stavitelem zámku žatecký patricij Václav Jindra řečený Sládek († 1610). V městské radě zasedal v letech 1590–1598, pak až do roku 1606 vykonával funkci královského rychtáře. Strkovické zboží koupil od královské komory z konfiskátu po Jiřím Popelovi z Lobkovic v roce 1596.[3] Kromě Strkovic patřila Jindrovi i velká část Žiželic.[4] Jeho synu Karlovi byl majetek ve Strkovicích za účast na stavovském povstání zkonfiskován opět královskou komorou. Od ní ho nakrátko získal císařský generál Martin de Hoeff-Huerta.[5] Během třicetileté války byla vesnice zpustošena. Po generálově smrti v roce 1644 se majitelkou stala Magdalena Pachonhayová a od roku 1663 její dědic, František Norbert Fleissner, jehož potomkům zůstala až do roku 1805. Nutno poznamenat, že se v kupních smlouvách a konfiskačních protokolech před rokem 1650 nikdy nemluví o zámku, pouze o vrchnostenském dvoře. Není proto vyloučeno, že počátky zámku jako rezidenčního sídla jsou spjaté až s rodinou Fleissnerů. Během devatenáctého století se ve Strkovicích vystřídalo více majitelů počínaje žateckým měšťanem Antonínem Brumerem. V roce 1902 koupil zámek s pozemky žatecký obchodník se chmelem Jakob Lang, kterému v té době patřilo také hospodářství včetně zámečku v Mradicích. V té době se kolem zámku rozkládal malý anglický park.[6] Později byly v zámku byty.[7] V roce 1992 byl v rámci restitucí vrácen majitelům vlastnícím ho v roce 1948, kteří zámek rekonstruovali.[8]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Dvoupatrová zámecká budova stojí na východní straně hospodářského dvora. Podle nápisů na fasádě byla obnovena v letech 1747 a 1848, kdy bylo za pomologa Klemense Rotta přistavěno druhé patro. V té době objekt zřejmě získal svou stávající klasicistní podobu. Má obdélný půdorys se dvěma mělkými rizality na nádvorní straně. Fasádu člení pilastry a římsy.[7][9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-28]. Identifikátor záznamu 155146 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Ststistische Tafeln des Postelbereger Bezirkes. Žatec: K. k. Kreisamt Saaz, 1862. 70 s. S. 68.
- ↑ KATZEROWSKY, Wenzel. Die königliche Richter von Saaz. S. 64–65. Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen [online]. 1880 [cit. 14.11.2021]. Roč. 18, čís. 1, s. 64–65. Dostupné online.
- ↑ ROEDL, Bohumír. Žatecká rodina Hošťálků z Javořice. Žatec: Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, 1997. 264 s. ISBN 80-901944-3-5. S. 147.
- ↑ TUTTE, Karl (ed). Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins in Saaz, 1904. 918 s. S. 862.
- ↑ ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 179–180.
- ↑ a b ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Strkovice – zámek, s. 443–444.
- ↑ Zámek Strkovice [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online.
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Strkovice, s. 445.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Strkovice na Wikimedia Commons - Strkovice na webu Hrady.cz
