Starokatolická církev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Logo starokatolíckych cirkví

Starokatolická církev je křesťanskou církví, která se v několika fázích s gradací v druhé polovině 19. století po prvním vatikánském koncilu oddělila od římskokatolické církve pro nesouhlas v základních doktrinárních otázkách, především pak v oblasti papežské neomylnosti a papežově primátu nad celou církvi. Starokatolické církve v jednotlivých zemích jsou autokefálními církevními společenstvími. Některé z nich jsou sdruženy v Utrechtské unii (UU) starokatolických církví v čele s arcibiskupem v Utrechtu (je předsedou Mezinárodní biskupské konference Utrechtské unie starokatolických církví). Starokatolické církve nepatří do Katolické církve vedené římskym papežem.

Víra

Starokatolická církev považuje za závazných sedm ekumenických koncilů prvního tisíciletí, stejně jako pravoslavní. Vysluhuje 7 svátostí (křest, biřmování, Eucharistii, zpověď, manželství, kněžství a pomazání nemocných). Vyznáva Apoštolské, Nicejsko-konstantinopolské a Atanášovo vyznání. Užívá Nicejsko-konstantinopolské vyznání bez Filioque. Církev odmítá dogmata, která vyhlásila římskokatolická církev v průběhu druhého tisíciletí (resp. po r. 1054).

Praxe

  • Starokatolické církve v jednotlivých zemích jsou autokefální, s episkopálně-synodním zřízením. Členové církve shromáždění na synodě volí biskupa, schvalují stanovy, rozhodují o všech podstatných záležitostech, volí synodní radu. Farnosti si z jistého okruhu kněží volí svého faráře.
  • Bohoslužby byly vždy vedeny v národních jazycích (oproti spřízněným anglikánům latinu prakticky nepoužívají) .
  • Průběh eucharistické slavnosti (mše) není tak svázán předpisy jako v římskokatolické církvi. Je kladen důraz na aktivní účast celé komunity. Přijímání eucharistie je zásadně podobojí.
  • Kněžský a biskupský celibát je dobrovolný.
  • Starokatolické církve Utrechtské unie v Německu, Nizozemsku, Rakousku a Švýcarsku umožňují jáhenské i kněžské svěcení žen. V Česku jsou ženy svěceny pouze jako jáhenky. Polskokatolická církev svěcení žen zavedené nemá. Utrechtská unie však dosud biskupku nevysvětila.
  • Zpověď je obecní (tiché vyznání hříchů Bohu v srdci, modlitba lítosti a hromadné rozhřešení všem přítomným) i individuální (vyznání hříchu knězi). Individuální zpověď je dobrovolná (např. starokatolíci v Česku ji praktikují vcelku běžně) .
  • Některé starokatolické církve nemají restriktivní přístup k homosexuálům, avšak neumožňuje žehnání stejnopohlavních párů (mj. i kvůli tomu byla v červnu 2011 fakticky zrušena Starokatolická církev v Itálii, existovala od r. 1997. Předchozí pokusy o založení se udály v l. 1884 a 1970). Jsou však i starokatolické církve které od homosexuálů vyžadují celibát.

Historie

Nejstarší starokatolická církev existuje v Nizozemsku. Od římskokatolické církve se katolíci v Nizozemí ovlivnění jansenismem formálně oddělili roku 1723. Specifické vlastnosti této „Malé církve“ (oficiálně : Římskokatolická arcidiecéze starobiskupského duchovenstva v Utrechtu) můžeme vysledovat již před tímto datem a byly ovlivněny tím, že katolická církev musela v kalvinistickém Nizozemí působit v ilegalitě. Rozkol byl způsoben tím, že jezuité požadovali, aby nizozemská církev aktivněji vystupovala proti státu.

Od doby osvícenství se v německy mluvících zemích objevovaly reformní požadavky mezi katolickými duchovními, někteří z nich zakládali různá hnutí, která například v Prusku požívala legálního statusu. Prohlášení papežské neomylnosti na prvním vatikánském koncilu vyvolala zejména v Německu a Rakousku vlnu odporu. V roce 1871 se v Mnichově konal sjezd nesouhlasících duchovních, který můžeme považovat za počátek starokatolického hnutí. Vedoucí osobností byl mnichovský profesor teologie Ignaz Döllinger.

Mapa Utrechtské unie s anglikánskými a evangelickými církvemi v plném svátostném společenství

Nově ustavená starokatolická církev přijala apoštolskou posloupnost od zmíněné nizozemské „Malé církve“. Starokatolické církve v Nizozemsku, Německu, Rakousku a Švýcarsku spolu r. 1889 vytvořily Utrechtskou unii. V prvních letech existence církve byla zavedena bohoslužba v národních jazycích, přijímání pod obojí a po roce 1880 byl zrušen povinný celibát duchovních.

Roku 1931 byla uzavřena tzv. Bonnská úmluva mezi starokatolíky a anglikány, na jejímž základě existuje plné společenství mezi starokatolickými a anglikánskými církvemi (vzájemné uznávání svátostí, tj. intercommunio) .

Od roku 1996 umožňuje starokatolická církev v Německu udělovat kněžské svěcení ženám. Následně umožnily svěcení žen i církve v Rakousku, Švýcarsku a Nizozemí. V České republice je jen jáhenské.

Roku 2016 bylo uzavřeno plné svátostní společenství mezi starokatolickými církvemi a největší evropskou luteránskou církví - Církví Švédska (Svenska Kyrkan).

Členské církve Utrechtské unie

Ostatní starokatolické církve

  • Polská národní katolická církev (Polish National Catholic Church-PNCC v USA a Kanadě. Koncem r. 2003 vystoupila/byla vyloučena z Utrechtské unie, neboť nesouhlasí s kněžským svěcením žen a se svěcením homosexuálů. Má 4 diecéze na severovýchodě USA a pátou v Kanadě,v čele s biskupy, r. 2011 měla asi 25 000 věřících.
  • Starokatolická církev na Slovensku (vystoupila z Utrechtské unie na konci r.2003 – kvůli vyloučení/vystoupení PNCC v USA a Kanadě), posléze se stala členkou WCNCC-Světové rady národních katolických církví, kde je vůdčí silou PAIC- Portugalská apoštolská katolická církev, v čele je arcibiskup Juan Antonio Raposo, patriarcha Evropy a Ameriky). V jejím čele stojí arcibiskup Augustin Bačinský. Patří k ní generální vikariáty v Rakousku, Česku a Chorvatsku, v jejich čele stojí biskupové, v ČR je to Antonín Jelínek. *Do WCNCC patří též Kanadská národní katolická církev - CNCC a církve v Kolumbii a jinde .
  • Nezávislá filipínská církev- IFI (katolická), (není členkou Utrechtské unie, ale je s ní v plném církevním společenství, a též s Anglican communion-celosvětovým společenstvím anglikánských církví). Má asi 5,4 milionu věřících, tj. asi 6 % obyv. Filipín ve 36 diecézích a dvě diecéze v USA . IFI světí ženy nejen na jáhenky a kněze, ale i na biskupky .
  • Reformovaná katolická církev v Polsku

Literatura

  • LÉBLOVÁ, Marta. Církev, sekularizace, nacionalismus : první vatikánský koncil, vznik starokatolické církve a vztah katolické církve k sekularizaci a s ní souvisejícímu nacionalismu v letech 1870-1885 v českých zemích habsburské monarchie. Brno: L. Marek, 2009. 201 s. ISBN 978-80-87127-18-6. 

Reference


Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Starokatolická_církev&oldid=20297417“