Činná účast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Činná účast (latinsky participatio actuosa) nebo řidčeji aktivní účast je teologický pojem, který poprvé použil papež Pius X. ve svém motu proprio Tra le sollecitudini z roku 1903. Označuje navenek projevovanou, nikoliv jen niternou účast věřících na liturgii, při níž má každý konat to, co mu z jeho funkce (například kněz, jáhen, lektor, varhaník nebo lid) náleží – v konkrétní situaci může jít například o aklamaci, zpěv nebo určité liturgické gesto. Dosažení této činné účasti, kde však je podstatnou složku i nadále niterná účast věřícího, bylo hlavním cílem liturgického hnutí a také požadavkem druhého vatikánského koncilu. Jinak by se totiž mohlo jednat o pouhý formalismus, což je právě v rozporu se záměrem autentického liturgického hnutí, potvrzeného formálně od druhého vatikánského koncilu a i v pozdějším magisteriu církve.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]