Přeskočit na obsah

Starý Rybník (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Starý Rybník
Jihozápadní roh hradního jádra
Jihozápadní roh hradního jádra
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapřed rokem 1364
Zánik1792
Další majiteléchebští měšťané
Poloha
AdresaStarý Rybník 1, Skalná, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Starý rybník
Starý rybník
Další informace
Rejstříkové číslo památky32119/4-122 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starý Rybník je komplex zříceniny gotického hradu, empírového zámku a hospodářského dvora na okraji stejnojmenné vesnice u města Skalnáokrese Cheb. Původní hrad v roce 1792 vyhořel a po požáru ho jako panské sídlo v první polovině devatenáctého století nahradil zámek.[1] Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[2]

První zmínka o hradu pochází z roku 1364, kdy byl součástí majetku chebského měšťana Jana Rabeho z Mechelsgrünu.[3] Jeho rodina vlastnila také blízký hrad Vildštejn ve Skalné.[4] V majetku různých chebských měšťanů se hrad nacházel až do šestnáctého století, kdy ho v letech 1550–1594 drželi Vidršpergárové.[1]16. století došlo k několika renesančním úpravám.[3] Dalšími majiteli byli do roku 1633 Trautenbergové, později Pergelové z Perglasu[5] a Wilhemové. Po požáru v roce 1792 přestal být s výjimkou hospodářského využití severního paláce používán a zpustl. Majitelé se přestěhovali na zámek v těsném sousedství.[1]

Empírový zámek nechal postavit na okraji hospodářského dvora v letech 1823–1826 rytíř Jan Jiří Wilhelm z Helmfeldu, jehož potomkům patřilo panství tvořené Starým Rybníkem, Velkým Rybníkem, osadou Mattelberk, částí Skalné a dalšími dvory v okolních vesnicích až do roku 1945.[1]

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]

Z hradu se dochovalo hradní jádro postavené na skalnatém hřebeni mezi dvěma rybníky, které přispívaly k obranyschopnosti hradu. Z předhradí se částečně dochoval pouze objekt brány před mostem přes příkop do jádra, jehož pětiboký půdorys má rozměry 30 × 15 metrů a směrem k jihu se zužuje. Vstupní brána v 1,5 metru silné hradbě bývala zřejmě původně kulisová a v jejím sousedství stávala věžovitá stavba o rozměrech 8 × 7 metrů.[5] Starší dvojtraktový palác se třemi patry stál v jižní části areálu a jeho jižní stěnu zesilovala dvojice polookrouhlých věžic.[3] V západní místnosti osvětlené dvojicí oken se sedátky v ostěních býval v přízemí krb a prevét.[5]

Přibližně v polovině patnáctého století byl hrad pozdně goticky přestavěn. K největší změně došlo v čele jádra, kde vznikl nový palác, který pohltil starší stavbu vedle brány, jejíž přízemí bylo zaklenuto valenou klenbou.[5] Severní palác byl znovu upravován v šestnáctém století, kdy v jeho přízemí vznikla renesanční dvojlodní síň s křížovou klenbou podepřenou dvojicí osmihranných sloupů.[5] Ve stejné době byl o patro zvýšen starý palác.[3]

Jednopatrový empírový zámek s obdélníkovým půdorysem byl postaven na okraji původně dřevěného hospodářského dvora. Stojí na terénní hraně, takže severní strana vypadá jako dvoupatrová, ale v suterénu se nachází pouze valeně klenuté sklepy. Nádvorní jižní stranu zdůrazňuje trojosý středový rizalit vyvrcholený trojúhelníkovým štítem.[5] Budovu kryje mansardová střecha s vikýři a profilovanou podstřešní římsou.[1]

  1. a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 320–321. Dále jen Bělohlávek 1985. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-01-02]. Identifikátor záznamu 143674 : Hrad Starý Rybník s areálem. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c d DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Starý Rybník, s. 515–516. 
  4. Bělohlávek 1985, s. 384
  5. a b c d e f ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. N–Ž. Svazek 2. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Starý Rybník, s. 376–382. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]