Přeskočit na obsah

Stangerie plstnatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxStangerie plstnatá
alternativní popis obrázku chybí
Lesní varianta stangerie plstnaté s širokými listy
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenícykasorosty (Cycadophyta)
Třídacykasy (Cycadopsida)
Řádcykasotvaré (Cycadales)
Čeleďstangeriovité (Stangeriaceae)
Rodstangerie (Stangeria)
Binomické jméno
Stangeria eriopus
T. Moore, 1853
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stangerie plstnatá (Stangeria eriopus) je druh cykasotvarých rostlin z čeledi stangeriovitých (Stangeriaceae) ve třídě cykasy (Cycadopsida). Stangerie plstnatá je endemický cykas z jižní Afriky. Druh je nejblíže příbuzný australskému rodu bowenie (Bowenia), se kterým tvoří čeleď stangeriovité. Je považován za prehistorickou rostlinu, z jehož předka se vyvinula celá řada dalších cykasů (bowenie (Bowenia), čigua (Chigua), keják (Zamia) a pravděpodobně i další kejákovité (Zamiaceae))[2]. O stangérii se botanici v 19. století domnívali, že se jedná o kapradinu. Až náhle vyrašená šiška v londýnské botanické zahradě Chelsea překvapivě změnila jeho zařazení.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Rodové jméno rostliny pochází od Dr. Maxe Stangera, který zmíněnou rostlinu do Chelsea z Jižní Afriky zaslal. Druhové jméno vychází z vědeckého jména, označující plstnaté pokrytí kořene řapíku (v překladu „plstnatá noha“). Starší a již nepoužívané vědecké jméno je Stangeria paradoxa.

Šiška stangerie a řapíky s typickou plstí, které daly této rostlině jméno

Kmeny jsou zcela podzemní a kořen má tvar řepy, s korálovitými kořeny typickými pro cykasy. Kmen se může větvit do řady růstových bodů a má zavalité, takřka hlízovité kořeny.

Mladé listy vyrůstají složené přímo nahoru, pokryté jemným chmýřím. Zralé listy jsou dlouhé 0,3-2 m, podobné kapradinám. Řapík je 10-80cm dlouhý, u kmene široký a pokrytý vlasy, které této rostlině daly jméno. Poslední lístky na listu často srostlé a zubaté.

Stangerie plstnatá dospívá v 5-7 letech, kdy z ní vyrostou samčí a samičí šišky, typické pro cykasy.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
Mapa rozšíření stangerie

Stangerie roste na východním pobřeží Jižní Afriky a jižního Mosambiku. Roste v úzkém 50km pásu u moře, ale nikdy blíže než 2-3 km. Tento druh žije v rozmanitém prostředí od lesa po travnatou step, nicméně je stále více ohrožen změnami v prostředí a využíváním v tradičním lékařství.

Stangerie v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Jediné dvě rostliny jsou známy z botanické zahrady Brno a ze zahrady UK v Praze na Slupi. Na Slupi ovšem tato nová rostlina roste mezi ostatními cykasy neoznačena.

Stangerie je dle některých odhadů živým chybějícím článkem mezi cykasy. Dle R. Buckleye se předek stangerií postupně vyvinul i v rody bowenie a čigua a z předků čigua poté do Zamií a dalších rostlin. Africká stangerie se pravděpodobně vyvinula z cykasu, který žil na celém někdejším kontinentu Pangea, jak napovídá i existence jejích předchůdců po celém světě, například Eostangeria ruzinciniana v Bulharsku, Eostangeria saxonica v Německu a Eostangeria pseudopteris v Oregonu.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. Buckley, R. 1999. A new significance for Stangeria? The Cycad Newsletter 22(4): 11-14. [1] Archivováno 13. 3. 2006 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Whitelock, Loran M. 2002. The Cycads. Timber press, Portland(OR), 2002. ISBN 0-88192-522-5.
  • Buckley, R. 1999. A new significance for Stangeria? The Cycad Newsletter 22(4): 11-14. [2]
  • Osborne, R., Grove, A., Oh, P., Mabry, T.J., Ng, J.C. & Seawright, A.A. The magical and medicinal usage of Stangeria eriopus in South Africa. Journal of Ethnopharmacology 43: 67-72.1994.[3]
  • Vorster, P., and E. Vorster. Stangeria eriopus. Encephalartos no. 2 (March): 1-11. 1985.
  • Douwes, E., Gillmer, M., Mattson, M., and Dalzell, C. 2004. Vegetative propagation of Stangeria eriopus from leaf material. Encephalartos 80: 28-30.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]