Stangerie plstnatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox stangerie plstnatá

Lesní varianta stangerie plstnaté s širokými listy
Lesní varianta stangerie plstnaté s širokými listy
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: cykasorosty (Cycadophyta)
Třída: cykasy (Cycadopsida)
Řád: cykasotvaré (Cycadales)
Čeleď: stangeriovité (Stangeriaceae)
Rod: stangerie (Stangeria)
Binomické jméno
Stangeria eriopus
T. Moore, 1853

Stangerie plstnatá (Stangeria eriopus T. Moore, 1853) je druh cykasotvarých rostlin z čeledi stangeriovitých (Stangeriaceae) ve třídě cykasy (Cycadopsida). Stangerie plstnatá je endemický cykas z jižní Afriky. Druh je nejblíže příbuzný australskému rodu bowenie (Bowenia), se kterým tvoří čeleď stangeriovité. Je považován za prehistorickou rostlinu, z jehož předka se vyvinula celá řada dalších cykasů (bowenie (Bowenia), čigua (Chigua), keják (Zamia) a pravděpodobně i další kejákovité (Zamiaceae))[1]. O stangérii se botanici v 19. století domnívali, že se jedná o kapradinu. Až náhle vyrašená šiška v londýnské botanické zahradě Chelsea překvapivě změnila jeho zařazení.;

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Rodové jméno rostliny pochází od Dr. Maxe Stangera, který zmíněnou rostlinu do Chelsea z Jižní Afriky zaslal. Druhové jméno vychází z vědeckého jména, označující plstnaté pokrytí kořene řapíku (v překladu „plstnatá noha“). Starší a již nepoužívané vědecké jméno je Stangeria paradoxa.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Šiška stangerie a řapíky s typickou plstí, které daly této rostlině jméno

Kmeny jsou zcela podzemní a kořen má tvar řepy, s korálovitými kořeny typickými pro cykasy. Kmen se může větvit do řady růstových bodů a má zavalité, takřka hlízovité kořeny.

Mladé listy vyrůstají složené přímo nahoru, pokryté jemným chmýřím. Zralé listy jsou dlouhé 0,3-2 m, podobné kapradinám. Řapík je 10-80cm dlouhý, u kmene široký a pokrytý vlasy, které této rostlině daly jméno. Poslední lístky na listu často srostlé a zubaté.

Stangerie plstnatá dospívá v 5-7 letech, kdy z ní vyrostou samčí a samičí šišky, typické pro cykasy.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapa rozšíření stangerie

Stangerie roste na východním pobřeží Jižní Afriky a jižního Mosambiku. Roste v úzkém 50km pásu u moře, ale nikdy blíže než 2-3km. Tento druh žije v rozmanitém prostředí od lesa po travnatou step, nicméně je stále více ohrožen změnami v prostředí a využíváním v tradičním lékařství.

Stangerie v Česku[editovat | editovat zdroj]

Jediné dvě rostliny jsou známy z botanické zahrady Brno a ze zahrady UK v Praze na Slupi. Na Slupi ovšem tato nová rostlina roste mezi ostatními cykasy neoznačena.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Stangerie je dle některých odhadů živým chybějícím článkem mezi cykasy. Dle R. Buckleye se předek stangerií postupně vyvinul i v rody bowenie a čigua a z předků čigua poté do Zamií a dalších rostlin. Africká stangerie se pravděpodobně vyvinula z cykasu, který žil na celém někdejším kontinentu Pangea, jak napovídá i existence jejích předchůdců po celém světě, například Eostangeria ruzinciniana v Bulharsku, Eostangeria saxonica v Německu a Eostangeria pseudopteris v Oregonu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Buckley, R. 1999. A new significance for Stangeria? The Cycad Newsletter 22(4): 11-14. [3]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Whitelock, Loran M. 2002. The Cycads. Timber press, Portland(OR), 2002. ISBN 0-88192-522-5.
  • Buckley, R. 1999. A new significance for Stangeria? The Cycad Newsletter 22(4): 11-14. [1]
  • Osborne, R., Grove, A., Oh, P., Mabry, T.J., Ng, J.C. & Seawright, A.A. The magical and medicinal usage of Stangeria eriopus in South Africa. Journal of Ethnopharmacology 43: 67-72.1994.[2]
  • Vorster, P., and E. Vorster. Stangeria eriopus. Encephalartos no. 2 (March): 1-11. 1985.
  • Douwes, E., Gillmer, M., Mattson, M., and Dalzell, C. 2004. Vegetative propagation of Stangeria eriopus from leaf material. Encephalartos 80: 28-30.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]