Státní znak Belize

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Belizský státní znak
Informace
Subjekty oprávněné užívat znakBelizeBelize Belize
Přijato21. září 1981
HesloSUB UMBRA FLOREO (latinsky) (česky Ve stínu rozkvétám)

Státní znak Belize je tvořen štítem, rozděleným obráceným vidlicovým řezem na tři části. V prvním, stříbrném poli jsou, v přirozených barvách, zkříženy palice a pádlo. Ve druhém, zlatém poli jsou zkříženy sekera a pila se dvěma držadly (opět přirozených barev). Ve třetím, prostředním poli je zobrazen trojstěžník s rozvinutými plachtami, plující na moři heraldicky doprava. Štítonoši jsou dva lidé, oblečení pouze do bílých kalhot, heraldicky pravý je definován jako kreol, drží v pravé ruce přes rameno sekeru, levý štítonoš je černoch, držící v levé ruce přes rameno pádlo. Oba stojí na zeleném pažitu. Ze štítu vyrůstá v horní části mahagonovník. Pod štítem a pažitem je volně umístěná stříbrná, modře podšitá a několikrát přeložená stuha s černým latinským mottem SUB UMBRA FLOREO (česky Ve stínu rozkvétám). Celý výjev je obklopen zeleným, vavřínovým věncem s 50 lístky, rostoucími proti směru hodinových ručiček.[1]

Státní znak symbolizuje dřevařský průmysl, nejvýznamnější složku místního hospodářství od koloniálního období do současnosti a zároveň je symbolem národního bohatství. Při těžbě tropického dřeva (především mahagonovníku) prvními evropskými osadníky se při dopravě na pevnině užívala pádla a při dopravě do Evropy lodě.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1840 nazvalo Spojené království území, které odpovídalo dnešnímu Belize, Britským Hondurasem (dnešní Honduras s Belize ale ani nesousedí). Pro územní spory s Guatemalou však proběhlo oficiální vyhlášení až 12. května 1862. Znak Britského Hondurasu (zřejmě neoficiální) byl odvozen z pečeti, navržené 2. listopadu 1819 pro tuto oblast s britskými osadami. Prokazatelně byla tato pečeť užívaná od 15. března 1821. Znak tvořil štít, rozdělený obráceným vidlicovým řezem. V prvním, bílém poli byla britská vlajka (Union Jack), ve druhém, taktéž bílém, kosmo pod sebou umístěné sekera, tesařská sekera, pádlo a pila se dvěma držadly v přirozených barvách. Tyto nástroje byly potřebné pro těžbu mahagonového dřeva. Ve třetím, prostředním poli, byl realisticky zobrazen trojstěžník (s rozvinutými, bílými plachtami, plujícím heraldicky doprava) na modrém moři a pod modrobílou oblohou. Na zádi lodi byla vyvěšena červená britská námořní vlajka. Z točenice nad štítem vyrůstal mahagonovník. Štítonoši byli dva černoši oblečení pouze do dlouhých kalhot. Heraldicky pravý držel v pravé ruce přes rameno sekeru, levý v levé ruce (opět přes rameno) pádlo. Oba štítonoši stáli na dřevěném trámu, přes který byla položena stuha s latinským heslem SUB UMBRA FLOREO česky Ve stínu vzkvétám.[1] (není obrázek)

V dalších letech byl znak změněn (což dokládají dobové dokumenty z let 1826 a pozdějších):[1] (není obrázek)

  • Hranatý tvar štítu byl nahrazen štítem anglickým
  • Britský Union Jack byl otočen do svislé polohy
  • Štítonoši stáli na půdě, tvořené dřevěnou deskou, pod níž byla zavěšena stuha s heslem

V roce 1870 byla pro kolonii Britský Honduras zavedena vlastní vlajka, vycházející z britské státní námořní vlajky s místním emblémem (badge) ve vlající části. Tento emblém (nejde o znak) byl tvořen bílým kruhovým štítem, po jehož obvodu byl žlutý, prolamovaný rám. Vnitřek štítu byl tvořen znakem Britského Hondurasu z roku 1840.[1]

V roce 1871 se stal Britský Honduras korunní kolonií. V čele byl poručík-guvernér, který byl správně podřízen guvernérovi Jamajky. 2. října 1894 se stala kolonie separátní, s vlastním guvernérem. 12. prosince 1919 byl emblém na vlajce mírně upraven, byl vypuštěn bílý kruh a badge tak byl položen přímo na modrý list.[1]

28. ledna 1907 zavedl britský král Eduard VII. první oficiální znak Britského Hondurasu. Znak vycházel z předchozího znaku, byl opět tvořen štítem rozděleným obráceným vidlicovým řezem. V prvním poli byly v přirozených barvách zkříženy tesařská sekera a pádlo, v kantonu pak byl Union Jack, částečně překrývající oba nástroje. Ve druhém, zlatém poli byly (opět v přirozených barvách) zkříženy sekyra s pilou (s jedním držadlem). Ve třetím, modrém poli byl zobrazen trojstěžník s rozvinutými plachtami a britskou služební vlajkou na zádi, plujícím na moři (heraldicky doprava). Nad štítem vyrůstal ze stříbrnomodré točenice mahagonovník v přirozených barvách. Štítonoši byli stejní, jako v předchozím znaku: dva černoši, oblečení pouze do bílých dlouhých kalhot. Heraldicky pravý držel v pravé ruce přes rameno sekeru, levý v levé ruce přes rameno pádlo. Štítonoši stáli na růžovostříbrné, dvakrát přeložené stuze s černým heslem v latině SUB • UMBRA • FLOREO.[1]

Na konci 40. let došlo k rozmachu národněosvobozeneckého hnutí a 2. února 1950 byla zavedena nová neoficiální státní vlajka, která se později stala základem dnešní vlajky. Uprostřed listu této vlajky bylo umístěno bílé kruhové pole s novým (také neoficiálním) velkým znakem v hnědém věnci s pětadvaceti zdvojenými zelenými lístky, rostoucími proti směru chodu hodinových ručiček. 50 lístků připomínalo rok 1950, věnec symbolizoval mír. Znakem se stal mírně upravený znak z roku 1907:[1]

  • Z prvního pole byla vypuštěna britská vlajka
  • Heraldicky pravý štítonoš byl nově místo černocha kreol
  • Stuha pod štítem se změnila na modrou, zlatě podšitou se stříbrným heslem

1. března 1961 byla poskytnuta Britskému Hondurasu vnitřní samospráva a 1. ledna 1964 i ministerský systém. 1. června 1973 byla země přejmenována na Belize podle stejnojmenné řeky, oficiální symboly však stále zůstaly zachovány.[1]

O půlnoci 21. září 1981 byla vyhlášena nezávislost Belize. Nový znak, který je umístěn i na novou vlajku, vychází z neoficiálního znaku z roku 1950. Mahagonovník je oproti předchozímu znaku košatější.[1]

Další použití znaku[editovat | editovat zdroj]

Státní znak je umístěn ve středu Belizské vlajky (průměr kruhového pole je 3/5 šířky listu) a je také zobrazen na belizských mincích (Belizský dolar).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j Zpravodaj Vexilolog č. 64, červen 2017

Související články[editovat | editovat zdroj]