Spropitné

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Spropitné, hovorově diškrece,[1] tringelt (z německého Trinkgeld), dýško[1] apod., je částka peněz dobrovolně přidaná k samotné ceně za nějakou službu, jako výraz spokojenosti zákazníka. Obvykle se jedná o platby za služby v restauraci, v kadeřnictví, nebo za taxislužbu. Výše spropitného se v Česku obvykle pohybuje v lepších restauracích okolo 10 % z celkové ceny služby, nejčastěji však zákazníci pouze zaokrouhlí částku směrem nahoru.[2]

Historie spropitného[editovat | editovat zdroj]

Pravopis „zpropitné“ (Humoristické listy 1899)

Spropitné v češtině[editovat | editovat zdroj]

Josef Zubatý uvedl, že výraz spropitné ve tvaru na propitie dávati a se stejným významem spropitie dávati byl v češtině častý již ve 14. a 15. století. V roce 1917, kdy článek vznikl, byl častější pravopis zpropitné, tvar spropitné byl považován za starší.[3]

České slovo „dýško“ vychází z německého slova diskretion (francouzské discrétion), což znamená diskrétnost, mlčenlivost.[4]

Spropitné v angličtině[editovat | editovat zdroj]

Historie spropitného sahá až do 18. století, kdy se poprvé objevil termín „tip“ v Anglii. Tento anglický termín vznikl slangově pravděpodobně ze slov „to give.“ Oficiálně bylo slovo „tip“ poprvé použito jako sloveso ve hře George Farquhara – The Beaux Stratagem, kde znázorňovalo zbytečné a bezdůvodné obdarování něčeho tabu, neboli nějaké nezákonné směny peněz. Brzy začínali muži z vyšších vrstev dávat spropitné v kavárnách a restauracích, čímž si pojistili ochotu číšníků. Američané, kteří po občanské válce začali cestovat do Evropy, tento tehdy evropský zvyk převzali a rozšířili ho po celém světě.[zdroj?]

Ekonomický problém[editovat | editovat zdroj]

Teoreticky, způsob odměňování zaměstnanců na bázi spropitného by měl zaměstnance motivovat k lepším výkonům na pracovišti. Mnoho manažerů stále věří, že spropitné má pozitivní vliv na výkon zaměstnanců.[5]

Studie však prokázaly, že spropitné je často diskriminační a závisí spíše na pohlaví, věku nebo barvě vlasů, a se skutečným výkonem pracovníků má jen málo společného.[6][7]

Spropitné, které podnik nebo zaměstnanec obdrží, samozřejmě podléhá daňové povinnosti a daň by tedy měla být vždy poctivě odvedena. Když spropitné hradí zákazník kartou, údaj je dohledatelný. Když však platí hotově, dohledat údaje je složitější.[8]

Dalším problémem je, že úplatky se často dají skrýt pod záminkou spropitného.

Diskriminace[editovat | editovat zdroj]

Finanční odměňování na základě dobrovolných příspěvků zákazníků je úrodnou půdou pro diskriminaci na pracovišti. Studie naznačují, že někteří mají podstatně velké výhody před ostatními.

V knize Freakonomie píší spisovatel Stephen Dubner a ekonom Steven Levitt o problému, který kvůli spropitnému vzniká. Autoři zmiňují studii provedenou Michaelem Lynnem, která prokázala, že atraktivní číšnice dostávají vyšší spropitné než méně atraktivní číšnice. U mužů vzhled nehraje velkou roli. Studie také ukazuje, že číšnice s blond vlasy dostávají vyšší spropitné než číšnice s tmavými vlasy, hubené číšnice dostávají vyšší spropitné než číšnice plnějších postav.[9]

Jak je vnímáno spropitné v různých zemích[editovat | editovat zdroj]

Asijské země[10][editovat | editovat zdroj]

Čína[editovat | editovat zdroj]

Ve většině asijských zemí je dobrý servis samozřejmostí a není zvykem nechávat spropitné za služby. Pouze v luxusních hotelech a restauracích je obvyklé zanechat malé spropitné například kurýrovi. Ve městech jako Hongkong nebo například Šen-čen je spropitné už trochu obvyklejší, jelikož se jedná o turistická místa. V některých restauracích si může obsluha zaúčtovat poplatek za služby do celkové ceny. Ani tady ale není nezdvořilé, pokud se rozhodneme nevěnovat obsluze spropitné.

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

V Japonsku není vůbec obvyklé, aby lidé zanechali spropitné, dokonce to může být pro Japonce velmi urážlivé. Lidé to mohou pochopit špatně a může vzniknout zmatení, nebo dokonce obvinění z nelegálního uplácení. V Japonsku se platí zpravidla při odchodu z restaurace u pokladny a není zdvořilé předávat spropitné obsluze do ruky. Pokud se jedná například o luxusní hotely a opravdu chceme zanechat spropitné, je slušné dát ho do speciální obálky.

Indie[editovat | editovat zdroj]

V Indii opět není běžné zanechat spropitné, ale pokud se pro to rozhodneme, určitě tím neurazíme, naopak, je to velmi oceněno. Stejně jako u ostatních zemí, v luxusních hotelech nebo restauracích je možné, že si obsluha započte do účtu poplatek za služby, není ale třeba potom cenu zaokrouhlovat.

Indonésie[editovat | editovat zdroj]

V Indonésii je zanechání spropitného poměrně běžné, hlavně v turistických oblastech jako je například Bali nebo Lombok. Většinou se očekává základní spropitné, tedy 10% z celkové útraty. Například na Bali je spropitné očekáváno hlavně v masážních salonech, či masážních stáncích, kde je slušné dát masérovi spropitné alespoň 15% z celkové ceny.

Malajsie[editovat | editovat zdroj]

V Malajsii spropitné není běžnou záležitostí, není tedy očekáváno u žádných služeb, v restauracích je ale možné, že si obsluha započítá do Vašeho účtu 10% ceny jako poplatek za obsluhu, není ale obvyklé, aby zákazník cenu navyšoval, může ji spíše zaokrouhlit. Výjimkou jsou opět luxusní hotely pro náročné turisty nebo významné turistické střediska.  

Jižní Korea[editovat | editovat zdroj]

V Koreji je zanechání spropitného vnímáno spíše jako urážlivé a neslušné, restaurace a hotely si započítávají 10 % z ceny jako poplatek, ale není slušné cenu dále zvyšovat nebo zaokrouhlovat zákazníkem. Situace se spropitným je zde podobná jako například v Japonsku a jiných asijských zemích.

Severní Korea[editovat | editovat zdroj]

Spropitné v Severní Koreji se od turistů zpravidla nepřijímá.[11] Není však zakázáno ponechat malou částku peněz navíc pro personál.[12]

Singapur[editovat | editovat zdroj]

Singapur má k spropitnému stejný postoj jako ostatní asijské země. Spropitné si zde obsluha započítá do účtu sama, většinou 7% – 10% a není slušné od zákazníka, aby dále cenu navyšoval. Může to být pochopeno jako urážka nebo nelegální úplatek.

Tchaj-wan[editovat | editovat zdroj]

V této zemi je obvykle poplatek za obsluhu započten již v celkové ceně Vašeho účtu, přesto se ale najdou podniky, kde tento poplatek započten není, a tak není špatné nechat běžné spropitné ve výši 10% ceny. Tento poplatek ale není určen pro obsluhu, peníze jdou většinou státu do jeho „obecných příjmů.“

Evropské země[13][editovat | editovat zdroj]

Albánie[editovat | editovat zdroj]

Albánie je země velmi oblíbená turisty a zde je spropitné vždy očekáváno, téměř ve všech službách, ať už v restauraci, hotelu, taxi služby nebo u průvodce. Spropitné ve výši 10% z celkové útraty je v podstatě vyžadováno, mnohdy je vhodné zanechat spropitné i vyšší.

Rakousko[editovat | editovat zdroj]

V Rakousku není spropitné vyžadováno, je však často očekáván jako slušnost, většinou je vhodné 5% - 10% z celkové útraty. Často toto záleží na úrovni restaurace či hotelu, ve standardní restauraci je běžné zaokrouhlit cenu na další euro, v lepších restauracích už jsou vhodná procenta z ceny.

Chorvatsko[editovat | editovat zdroj]

V Chorvatsku je spropitné běžné a je bráno jako slušnost, vzhledem k tomu, že většinou zaměstnanci restaurací pracují za minimální mzdu a spropitné je pro ně důležitý příjem. Pokud zákazník nezanechá spropitné, značí to nespokojenost s jídlem či obsluhou. Slušné je tedy zanechat spropitné, ale v hotovosti, jelikož při platbě kartou obsluha spropitné nedostane.

Dánsko[editovat | editovat zdroj]

V Dánsku je dané zákonem, že poplatek za službu musí být zahrnut v účtence, není tedy obvyklé nechávat další spropitné a není to v této zemi vyžadováno.

Finsko[editovat | editovat zdroj]

Ve Finsku se spropitné nikdy neočekává a není vůbec obvyklé pro místní občany, jelikož bývá stejně jako v Dánsku zahrnuté v ceně. Ve Finsku nikdy nebylo zvykem, aby zákazník nechával obsluze spropitné, protože to nejde ruku v ruce s vyznáním Finů, které zdůrazňuje skromnost.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Francouzské právo vyžaduje zahrnutí poplatku za služby přímo do účtu, proto není od zákazníka vyžadováno, někdy ale díky tomuto způsobu personál nedostane nic ze spropitného, i přesto, že číšníci většinou žijí z minimální mzdy. Proto není na škodu zanechat dýško v hotovosti přímo pro obsluhu. Ve velkých městech a turistických zónách je spropitné oceněno, ale na francouzském venkově je možné, že bude bráno pohrdavě. Jediný případ, kdy se ve Francii opravdu očekává menší spropitné, je účast na představení v soukromých divadlech.

Německo[editovat | editovat zdroj]

V Německu sice není spropitné povinné, ale je mnohdy vyžadováno jako slušné projevení vděčnosti či spokojenosti. Mnozí lidé jsou zde proti spropitnému, protože díky spropitnému zaměstnavatelé dávají svým zaměstnancům minimální mzdy a očekávají, že si zbytek vydělají právě na spropitném. Lidé jsou toho názoru, že kdyby se spropitné zakázalo, zaměstnavatel by musel dát zaměstnavateli dobrou základní mzdu a tak by měli zaměstnanci jistotu stálého vyššího příjmu. V Německu je nezákonné účtovat poplatek za službu bez souhlasu zákazníka, je tedy běžné, že v restauraci je na to upozorněno předem, a poté je 10% z ceny započítáno v účtu. Časté jsou i nápisy v supermarketech, které říkají „prosím zaokrouhlete.“ Tato částka navíc, která se nasbírá v supermarketu je určena pro charitu.

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

V Maďarsku bývá téměř vždy zahrnuto spropitné v ceně, pokud ne, je samozřejmost, že zákazník zanechá spropitné ve výši alespoň 10% nehledě na kvalitu služby. V Maďarsku je velmi časté zanechávání spropitného lékařům, i když je to nelegální.

Irsko[editovat | editovat zdroj]

Pro Iry bývá běžné zaokrouhlit celkovou cenu směrem nahoru nebo zanechat drobné na stole. V hotelech nebo taxi službách není obvyklé nechávat spropitné.

Island[editovat | editovat zdroj]

Na Islandu není spropitné běžné, přesto to ale turisté dělají a je to vnímáno jako vděk a spokojenost se službou.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

V Itálii, samozřejmě kromě Říma, není tolik obvyklé zanechat spropitné, jelikož bývá opět zahrnuto v celkové útratě. Aby nedocházelo k nedorozumění, je často zdůrazněno i v menu, že poplatek za službu bude zahrnut na Vašem účtu. Další věnování spropitného je tedy vnímáno jako vděk nebo ocenění velmi kvalitní služby, či jídla.

Rusko[editovat | editovat zdroj]

V Rusku je zvykem zanechat 10% spropitného. Turistům je doporučováno, že pokud si přejí zanechat spropitné v restauraci, musí ho předat v hotovosti přímo obsluze do ruky, protože v případě, že jej nechají na stole, vezme si ho vedoucí restaurace a k obsluze se již nedostane. Funguje to tak i v jiných situacích, kdy se vždy doporučuje mít spropitné připravené v hotovosti.  

Slovinsko[editovat | editovat zdroj]

Ve Slovinsku bývá zvykem, zanechat spropitné ve výši 5-10%, ale záleží na výši částky. Občané jsou tedy zvyklí, že vždy zanechají malé spropitné i například v taxi, či na poště.  

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Na Slovensku není spropitné povinností ani nutností, což znamená, že pokud si zákazník bude přát zanechat spropitné, bude to pouze na něm, zda ano a jak velkou částku.  

Srbsko[editovat | editovat zdroj]

V Srbsku je zvyklostí nechávat spropitné alespoň 7-10%, avšak není to pravidlem a jsou i místa, kde spropitné není vůbec běžné.[14][15][16]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

V České republice není tradicí, že by zákazník vždy dal obsluze spropitné,[zdroj?] nejčastěji je obsluha obdarována spropitným jen pokud je vše perfektní a stane se něco mimořádného například. Zároveň je u Čechů zvykem, že než aby dali spropitné procentuálně, tak pouze zaokrouhlí danou částku nahoru a automaticky zbytek je pro obsluhu.  

Španělsko  [editovat | editovat zdroj]

Ve Španělsku bývá spropitné zaokrouhleno již v ceně, nicméně obvykle se obsluze dává navíc dalších 5-10% v hotovosti jako poděkování za příjemný zážitek. Je ale také pravda, že pokud další spropitné není přidáno, není to žádný přešlap, jen je na to v dnešní době obsluha již navyknutá. Neslušný krok od obsluhy by avšak byl, pokud by si spropitné zaokrouhlila do ceny sama.  

Portugalsko  [editovat | editovat zdroj]

V Portugalsku podobně jako ve Španělsku zaokrouhleno již v ceně, proto pokud má zákazník zájem, může obsluze zanechat dalších 5-10% v hotovosti, pokud byl nadmíru spokojen. Opět je zde zvykem, že zákazník žádné další spropitné přidávat nemusí a zároveň obsluh si ho do ceny nesmí zaokrouhlit sama.

Švédsko[editovat | editovat zdroj]

Ve Švédsku stejně jako v Dánsku je spropitné zahrnuto v ceně. Proto, pokud si zákazník přeje zanechat nějaké drobné navíc, může, ale není to jeho povinností.  

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Ve Švýcarsku podobně jako v Česku se daná částka zaokrouhluje.[17]

Turecko[editovat | editovat zdroj]

V Turecku se spropitné nazývá bakšiš. Ten je zvykem zanechat obsluze vždy, jinak se cítí, že neudělala něco v pořádku. Zvykem je nechat kolem 10% z útraty ale opět pouze jen v hotovosti a předat jej nenápadně, aby nevzbudil pozornost ostatních.  

Spojené království  [editovat | editovat zdroj]

Ve Spojeném království je zvykem stejně jako v ostatních[ujasnit] anglicky mluvících zemích nechat jedno z nejvyšších spropitných a také je tam očekávané. V restauracích s obsluhou se nechává 10% z ceny a více, ale v barech, kde lidé obsluhovaní nejsou, se se spropitným až tolik neočekává. Samozřejmě stává se i to, že pokud obsluha dospěje k názoru, že zákazník není o této tradici informován, je schopna mu naúčtovat 10-12% z ceny jako spropitné pro ni samou.

Americké země [18][editovat | editovat zdroj]

Kanada  [editovat | editovat zdroj]

V Kanadě je spropitné slušností, a i když není zahrnuto v ceně, je nutné personálu nějaké dát. Obvykle se dává 15-20% z ceny, ale záleží na kvalitě obsluhy a celkovém zážitku zákazníka.

USA[editovat | editovat zdroj]

V USA stejně jako v Kanadě není spropitné zahrnuto v ceně, ale je nutností. Je zvykem dát 15-20% z výše útraty, dle spokojenosti zákazníka. Zároveň, pokud zákazník nechá spropitné menší než 15%, považuje se to za neslušnost, či za vysokou nespokojenost zákazníka.

Mexiko[editovat | editovat zdroj]

V Mexiku je časté spropitné ve výši 15-20% z ceny, ale pouze v hotovosti a nenápadně. Spropitné v ceně zahrnuto není; pokud člověk předá spropitné v amerických dolarech, tak to problém není, ale místní obyvatelé mají raději místní měnu.  

Karibik  [editovat | editovat zdroj]

V Karibiku podobně jako v Mexiku je slušné věnovat spropitné ve výši 15-20% z celkové ceny v hotovosti. Obsluha na spropitné velmi sází, ačkoliv ho nemá zahrnuto v ceně, tudíž ne vždy ho od zákazníka dostane.[ujasnit]

Argentina  [editovat | editovat zdroj]

V Argentině od roku 2004 platí zákon, který zakazuje restauračním a hotelovým zařízením zanechávat spropitné. Navzdory tomu je však spropitné běžné a někde může tvořit až 40% výdělku pracovníka v tomto odvětví.[17]

Bolívie[editovat | editovat zdroj]

Spropitné zde není třeba platit, ale je vítáno, pokud si ho zákazník přeje zanechat. [19]

Spropitné v některých dalších jazycích[editovat | editovat zdroj]

V některých zemích se spropitné neočekává (např. v Číně) a někde je dokonce považováno za společensky nepřijatelné (např. v Japonsku).[2]

Podobné výrazy[editovat | editovat zdroj]

  • V češtině se používá též slovo tuzér, které se většinou používá u jiných než výše jmenovaných služeb, například v hotelu.
  • Slovo marže též představuje navýšení ceny o několik procent; jedná se ale o ryze ekonomický pojem, který si určuje sám obchodník.
  • Pro islámský svět existuje termín bakšiš; rozdíl od spropitného se liší v tom, že bakšiš se nutně nevydává jen za určitou protislužbu, ale též na prosbu žebráků, poutníků a sociálně slabších. Rozdávání bakšiše muslimové berou jako samozřejmost a jednu z věcí, která patří k jejich víře.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=di%C5%A1krece
  2. a b Spropitné v cizině, iHned.cz, 11. 6. 2008
  3. ZUBATÝ, Josef. Spropitné či zpropitné?. S. 214-216. Naše řeč [online]. 7/1917. S. 214-216. 
  4. Spropitné, tipy, tuzéry, dýška…. www.jidloaradost.ambi.cz [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  5. REEKIE, W. Duncan. Macroeconomics. Robert J. Barro, Macroeconomics, John Wiley & Sons Inc., New York 1984. Managerial and Decision Economics. 1985-09, roč. 6, čís. 3, s. 197–198. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN 0143-6570. DOI:10.1002/mde.4090060323. 
  6. &NA;. Troglitazone should be banned says US consumer group. Inpharma Weekly. 1998-08, roč. &NA;, čís. 1150, s. 21. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN 1173-8324. DOI:10.2165/00128413-199811500-00040. 
  7. PERINA, Kaja. Check, please. PsycEXTRA Dataset [online]. 2005 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  8. KUČEROVÁ, Dagmar. Jak na spropitné v souladu se zákonem. Podnikatel.cz [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  9. &NA;. Troglitazone should be banned says US consumer group. Inpharma Weekly. 1998-08, roč. &NA;, čís. 1150, s. 21. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN 1173-8324. DOI:10.2165/00128413-199811500-00040. 
  10. A few tips on handling gratuities worldwide. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  11. Северная Корея, чаевые, магазины, национальные особенности, праздники. www.svali.ru [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. 
  12. Рестораны и кафе в Северной Корее / Travel.Ru / Страны / Корейская Народно-Демократическая Республика. guide.travel.ru [online]. [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. 
  13. LOOSE, Cindy; POST, Washington. A few tips on handling gratuities worldwide. SFGate [online]. 2006-04-27 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  14. Čím se platí v Srbsku? Měna a ceny 2020 | Cestujlevne.com. www.cestujlevne.com [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (česky) 
  15. Polovina lidí nechce dávat spropitné, přesto ho platí. iDNES.cz [online]. 2007-07-24 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  16. Рестораны и кафе в Сербии / Travel.Ru / Страны / Сербия. guide.travel.ru [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. 
  17. a b Как дают чаевые в разных странах мира. BBC News Русская служба. 2018-10-08. Dostupné online [cit. 2020-09-03]. (rusky) 
  18. LOOSE, Cindy; POST, Washington. A few tips on handling gratuities worldwide. SFGate [online]. 2006-04-27 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  19. Často zde prodejci se zákazníky smlouvají, než se dostanou ne nějakou optimální cenu pro ob strany.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]