Spojovník

Spojovník (-) neboli tiret, tiré, polygraficky divis (z franc. diviser dělit) je grafický znak v podobě vodorovné čárky (anglicky hyphen, německy Viertelgeviertstrich, Bindestrich aj., rusky дефис, dříve дивизъ nebo чёрточка). Používá se také na konci řádku k naznačení rozděleného slova.

Spojovník není členicí neboli interpunkční znaménko. Slouží ke spojení dvou slov v jeden celek, ke spojení neslovního výrazu se slovem a k naznačení, že část slova na konci jednoho řádku a část slova na začátku dalšího řádku tvoří jedno slovo. Spojovník je součástí slova nebo souslovného celku, proto se neodděluje mezerou. Vzhledově podobným grafickým znakem se zapisuje interpunkční znaménko pomlčka (–) a matematický operátor minus (−), s nimiž by se spojovník neměl zaměňovat, protože mají odlišnou funkci.

Užití spojovníku

• Spojuje některá víceslovná osobní a místní jména: Rimskij-Korsakov, Marie Curie-Skłodowska, Anna-Marie, habsbursko-lotrinská dynastie, Frýdek-Místek, Rakousko-Uhersko, rakousko-uherský. Užívá se k označení městských částí a okresů tvořených dvěma jednoslovnými výrazy, například: Praha-Vinohrady, Brno-venkov. (Ve víceslovných označeních se spíše užívá pomlčka oddělená mezerami: Praha 10 – Zahradní Město, avšak v rámci jednoho textu či seznamu by způsob psaní měl být jednotný.
• Spojuje dvě podstatná jména v souřadných dvojicích: malíř-lakýrník; je třeba rozlišovat: ve dvojicích, ve kterých je druhá část specifikací první části, se spojovník nepíše: matematik statistik.
• Spojuje několikanásobná přídavná jména a přídavná jména ve vztahu vzájemnosti, například: hospodářsko-politická situace, labsko-oderská plavba, česko-německý slovník. Neužívá se ve složeninách, kde je jedno přídavné jméno závislé na druhém: vysokoškolský, občanskoprávní, trestněprávní. V těchto případech je proto třeba důsledně rozlišovat spojení těsná od spojení spojovníkem: žluto-zelený (žlutý i zelený), žlutozelený (odstín žluté; žlutá smíchaná se zelenou), kulturně-politický (jednak kulturní, jednak politický), kulturněpolitický (týkající se kulturní politiky); (týkající se trestního práva).
• Spojení neslovního výrazu se slovem, k němuž se vztahuje: C-vitamín, alfa-záření, 3-methylpentan; užívá se výhradně v případech, kdy neslovní výraz stojí před slovem; v opačném případě se spojovník nepíše: vitamín C, záření alfa.
• Spojení neslovních výrazů, např. číslo jednací (čj. 20-D-315/X), ISBN (80-204-0105-9);
• Některá přejatá slova: ping-pong, moucha tse-tse.
• Naznačení, že část slova chybí: dvou- a třílůžkové pokoje, sedmi- až osmimístné číslo, slovo vzniklo přidáním případného -ut, doplňte -i, -í / -y, -ý.
• Spojka -li, připojená k předchozímu slovu: bude-li, víš-li, chceme-li; pokud však je -li pouze součástí jediné složené spojky, píše se bez spojovníku čili dohromady: zdali, pakli, jestli, neboli (pravopis nebo-li je považován za zastaralý, resp. chybný).
• Mezi částmi slova k naznačení skandované výslovnosti: Ne-va-dí, ne-va-dí!.
• Užívá se při dělení slov na konci řádku, např. pře-|stavět, ba-|bička, a to mezi slabičnými částmi. Pokud je třeba rozdělit slovo se spojovníkem (spojovník vyjde na konec řádku), např. bude-li, píše se spojovník i na začátku následujícího řádku: bude-|-li, Frýdek-|-Místek.

Spojovník, pomlčka, minus

Související informace naleznete také v článku Pomlčka.

Velmi zjednodušeně lze říci, že pomlčka se klade mezi slova, spojovník mezi části slov. Spojovník je třeba – pokud to dané písmo umožňuje – důsledně odlišovat od pomlčky, protože jejich funkce je odlišná. Spojovníkem se v kvalitní sazbě nikdy nenahrazuje ani pomlčka, ani znaménko minus.

Srovnání znaků (nepísmenných grafémů):

• - spojovník (viz délka)
• – pomlčka (viz délka a svislá poloha; je umístěna níže než minus)
• − minus (viz délka a svislá poloha; je umístěno výše než polčka; je umístěno tak, aby vodorovná část odpovídala vodorovné části matematického znaménka plus čili +, viz − +). Paradox je, že z číselné klávesnice je matematické znaménko minus sázeno stejně jako spojovník (-).

Ve Wordu se spojovník (-) sází klávesou vedle klávesy Shift. Pomlčka (–) se sází klávesovou zkratkou levý ALT 0150 nebo CTRL minus (z číselné části klávesnice, zapnutý Num Lock), minus se sází klávesovou zkratkou levý ALT 8722 (čísla z číselné části klávesnice, zapnutý Num Lock).

V některých případech je alternativou spojovníku (psaného bez mezer) pomlčka psaná s mezerami, např. Praha-Nové Město lze psát také jako Praha – Nové Město. Volba se řídí jednak jednotností v rámci textu, jednak dalšími úrovněmi jeho členění, například trasa výletu Praha-Velká Chuchle – Černošice-Mokropsy, kde je třeba, aby názvy jednotlivých míst byly kompaktnější. V těchto a v některých dalších mezních typech případů jazykový úzus i pravidla kolísají nebo nejsou zcela konzistentní.

Odkazy

Literatura

• DANČO, Václav, ed. Kapesní průvodce (počítačovou) typografií. 1. vyd. Praha: Via Vestra, 1995. 135 s. ISBN 80-85935-00-7.
• HAVRÁNEK, Bohuslav a JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. 26. vyd., ve Fortuně 2. vyd. Praha: Fortuna, 1998. 246 s. ISBN 80-7168-555-0.
• LANG, Roman. Znaménka a značky v textu. Praha, 2005. 58 s., 21 s. přílohy „Přehled nepísmenných grafémů“. Diplomová práce. Ved. práce doc. PhDr. Zdeněk Starý, CSc. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Text DP dostupný také z: http://sazba.cz/typoglosy/1.pdf Příloha dostupná také z: http://sazba.cz/typoglosy/2.pdf
• Pravidla českého pravopisu. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 389 s. S. 54. ISBN 80-200-1343-1.
• PTÁČEK, Michal. Češtinářský rádce. Náchod: Manuál, 1996. 100 s. S. 56–57, 58. ISBN 80-901824-3-7.
• RAMBOUSEK, Jan. Slovník a receptář malíře-grafika. Praha: SNKLHU 1954. 575 s. S. 110.

Související články

• Minus
• Pomlčka
• Pomlčková válka
• Typografie
• Wikipedie:Typografické rady

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu spojovník na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo spojovník ve Wikislovníku
• Typografické rady
• Poradna Ústavu pro jazyk český