Jindřich I. Bradatý: Porovnání verzí
Drobnosti |
infobox, potomci |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox panovník |
|||
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo= |
|||
| barva =#514671 |
|||
| ⚫ | |||
| barva textu =white |
|||
{{Příbuzný|matka|Kristina}} |
|||
| jméno =Jindřich I. Bradatý |
|||
{{Příbuzný|manželka|[[Hedvika Slezská]]}} |
|||
| titul =polský kníže-senior |
|||
{{Příbuzný|syn|[[Jindřich II. Pobožný]]}} |
|||
| obrázek =[[Soubor:Henryk Brodaty.jpg|180px]] |
|||
{{Příbuzný|syn|Boleslav}} |
|||
| ⚫ | |||
{{Příbuzný|syn|Konrád Kadeřavý}} |
|||
| vláda =[[1232]]–[[1238]] |
|||
| ⚫ | |||
| éra = |
|||
| korunovace = |
|||
| tituly = |
|||
| celé jméno = |
|||
| chrámové jméno = |
|||
| posmrtné jméno = |
|||
| regent = |
|||
| předchůdce = [[Konrád I. Mazovský]] |
|||
| následník = [[Jindřich II. Pobožný]] |
|||
| typ dědice = |
|||
| dědic = |
|||
| královna = |
|||
| partner1 = [[Hedvika Slezská]] |
|||
| partner2 = |
|||
| potomstvo = |
|||
| rod = [[Piastovci]] |
|||
| dynastie = |
|||
| hymna = |
|||
| motto = |
|||
| ⚫ | |||
| matka = Kristina |
|||
| narozen = cca [[1163]] |
|||
| místo narození = |
|||
| úmrtí = [[19. březen]] [[1238]] |
|||
| místo úmrtí = |
|||
| pochován = |
|||
| místo pochování = |
|||
| podpis = |
|||
|}} |
|||
| ⚫ | '''Jindřich I. Bradatý''' (cca [[1163]] – [[19. březen]] [[1238]]) byl vratislavský a opolský kníže a polský senior z rodu [[Piastovci|Piastovců]]. Za své vlády rozšířil svá území o [[Lubušsko]] a část [[Velkopolsko|Velkopolska]] a díky opatrovnictví nad nezletilými knížaty hornoslezskými a krakovskými spravoval velkou část Polska a dal tak vzniknout „monarchii slezských Jindřichů“. Podporoval zakládání měst a kolonizaci [[Slezsko|Slezska]], čímž se mu podařilo z této oblasti vytvořit nejvíce hospodářsky rozvinutý kraj v Polsku. Se svou ženou [[Hedvika Slezská|Hedvikou]] zakládal také kláštery, které významným způsobem pozvedly kulturní úroveň Slezska. |
||
== Život == |
== Život == |
||
| ⚫ | Po smrti svého otce [[Boleslav I. Vysoký|Boleslava I. Vysokého]] roku [[1201]] se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci [[Měšek I. Křivonohý|Měškovi I. Křivonohému]], ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku [[1210]] obsadil Němci držený hrad [[Lubuš]] s okolím; toto území mu přináleželo až do roku [[1217]], kdy bylo připojeno k [[Velkopolsko|Velkopolsku]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žáček | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Žáček | titul = Dějiny Slezska v datech | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 546 | isbn = 978-80-7277-172-1 | strany = 40 | poznámky = Dále jen '''''Dějiny Slezska v datech'''''}}</ref> Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury ''dux Slezie et Cracovie''<ref group="P">''Vévoda slezský a krakovský.'' Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel [[Lešek Bílý]].</ref> doložené k roku [[1217]].<ref name="D42">Dějiny Slezska v datech. s. 42</ref> Obsadit [[Krakov]] se mu sice roku [[1225]] podařilo za pomoci [[Malopolsko|malopolské]] šlechty, avšak udržel ho jen pár dní.<ref name="D42"/> Kolem roku [[1226]] také znovu získal [[Lubušsko]].<ref name="D42"/> o něž svedl v letech [[1229]] až [[1230]] úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.<ref name="D43">Dějiny Slezska v datech. s. 43</ref> |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | Po smrti svého otce [[Boleslav I. Vysoký|Boleslava I. Vysokého]] roku [[1201]] se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci [[Měšek I. Křivonohý|Měškovi I. Křivonohému]], ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku [[1210]] obsadil Němci držený hrad [[Lubuš]] s okolím; toto území mu přináleželo až do roku [[1217]], kdy bylo připojeno k [[Velkopolsko|Velkopolsku]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Žáček | jméno = Rudolf | odkaz na autora = Rudolf Žáček | titul = Dějiny Slezska v datech | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 546 | isbn = 978-80-7277-172-1 | strany = 40 | poznámky = Dále jen '''''Dějiny Slezska v datech'''''}}</ref> Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury ''dux Slezie et Cracovie''<ref group="P">''Vévoda slezský a krakovský.'' Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel [[Lešek Bílý]].</ref> doložené k roku [[1217]].<ref name="D42">Dějiny Slezska v datech. s. 42</ref> Obsadit [[Krakov]] se mu sice roku [[1225]] podařilo za pomoci [[Malopolsko|malopolské]] šlechty, avšak udržel ho jen pár dní.<ref name="D42"/> Kolem roku [[1226]] také znovu získal [[Lubušsko]].<ref name="D42"/> o něž svedl v letech [[1229]] až [[1230]] úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.<ref name="D43">Dějiny Slezska v datech. s. 43</ref> |
||
Po smrti Měškova syna [[Kazimír I. Opolský|Kazimíra I. Opolského]] roku [[1230]] převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad [[Opolsko-Ratibořské knížectví|Opolsko-Ratibořským knížectvím]], čímž na čas opět sjednotil [[Slezsko]]. V roce [[1232]] se stal poručníkem krakovského knížete [[Boleslav V. Stydlivý|Boleslava V. Stydlivého]] a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech [[1234]] až [[1235]], kdy ve válce s [[Vladislav Odonič|Vladislavem Odoničem]] ovládl část [[Velkopolsko|Velkopolska]].<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 44</ref> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | Přízvisko Bradatý (''Barbatus'') získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce [[Hedvika Slezská|Hedvice]], pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký [[klášter Jindřichov|klášter]] v [[Jindřichov]]ě ([[1227]]<ref name="D43"/>), kde byla později sepsána latinská kronika ''[[Kniha Jindřichovská]]'', a spolu s manželkou ženský [[Klášter Třebnice|klášter v Třebnici]] ([[1202]]<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 38</ref>). V roce [[1211]] se dostal do sporu s vratislavským biskupem [[Vavřinec Doliveta|Vavřincem Dolivetou]] o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku [[1210]]. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech [[1225]] a [[1226]], kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem [[Tomáš I. Kozlowaroga|Tomášem I.]]<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 41</ref> |
||
| ⚫ | Přízvisko Bradatý (''Barbatus'') získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce [[Hedvika Slezská|Hedvice]], pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký [[klášter Jindřichov|klášter]] v [[Jindřichov]]ě ([[1227]]<ref name="D43"/>), kde byla později sepsána latinská kronika ''[[Kniha Jindřichovská]]'', a spolu s manželkou ženský [[Klášter Třebnice|klášter v Třebnici]] ([[1202]]<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 38</ref>). V roce [[1211]] se dostal do sporu s vratislavským biskupem [[Vavřinec Doliveta|Vavřincem Dolivetou]] o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku [[1210]]. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech [[1225]] a [[1226]], kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem [[Tomáš I. Kozlowaroga|Tomášem I.]]<ref>Dějiny Slezska v datech, s. 41</ref> |
||
[[Image:Saint Hedwig's family.jpg|thumbnail|250px|right|Jindřich I. Bradatý s rodinou. Ve středu sedí Jindřich a Hedvika, zleva stojí: Gertruda, Anežka, Jindřich (II.) a Boleslav. Dole sedí Konrád Kadeřavý a Sofie.]] |
|||
Vratislavsko se za jeho vlády dočkalo nebývalého rozkvětu, a to především zásluhou podporování německé [[emfyteutické právo|emfyteutické]] kolonizace, lokace nových měst a těžbě zlata a stříbra. Po jeho smrti v roce 1238 a krátké vládě jeho syna [[Jindřich II. Pobožný|Jindřicha II. Pobožného]] byl tento vývoj přerušen drastickým vpádem [[Mongolové|Mongolů]] do Slezska. |
Vratislavsko se za jeho vlády dočkalo nebývalého rozkvětu, a to především zásluhou podporování německé [[emfyteutické právo|emfyteutické]] kolonizace, lokace nových měst a těžbě zlata a stříbra. Po jeho smrti v roce 1238 a krátké vládě jeho syna [[Jindřich II. Pobožný|Jindřicha II. Pobožného]] byl tento vývoj přerušen drastickým vpádem [[Mongolové|Mongolů]] do Slezska. |
||
==Manželství a potomci== |
|||
Jindřichovou manželkou byla [[Hedvika Slezská]] (1174 – 1243), se kterou měl sedm dětí: |
|||
#Anežka (asi 1190 – před 11. květnem 1214) |
|||
#Boleslav (asi 1191 – 10. září 1206/08). |
|||
#[[Jindřich II. Pobožný]] (asi 1196 – 9. duben 1241) |
|||
#Konrád Kadeřavý (asi 1198 – 4. září 1213) |
|||
#Sofie (asi 1200 – před 22./23. březnem 1214) |
|||
#Gertruda (asi 1200 – 1268), abatyše |
|||
#syn [Vladislav?] (před 25. prosincem 1208 – 1214/17) |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 3. 10. 2012, 11:48
Šablona:Infobox panovník Jindřich I. Bradatý (cca 1163 – 19. březen 1238) byl vratislavský a opolský kníže a polský senior z rodu Piastovců. Za své vlády rozšířil svá území o Lubušsko a část Velkopolska a díky opatrovnictví nad nezletilými knížaty hornoslezskými a krakovskými spravoval velkou část Polska a dal tak vzniknout „monarchii slezských Jindřichů“. Podporoval zakládání měst a kolonizaci Slezska, čímž se mu podařilo z této oblasti vytvořit nejvíce hospodářsky rozvinutý kraj v Polsku. Se svou ženou Hedvikou zakládal také kláštery, které významným způsobem pozvedly kulturní úroveň Slezska.
Život
Po smrti svého otce Boleslava I. Vysokého roku 1201 se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci Měškovi I. Křivonohému, ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku 1210 obsadil Němci držený hrad Lubuš s okolím; toto území mu přináleželo až do roku 1217, kdy bylo připojeno k Velkopolsku.[1] Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury dux Slezie et Cracovie[P 1] doložené k roku 1217.[2] Obsadit Krakov se mu sice roku 1225 podařilo za pomoci malopolské šlechty, avšak udržel ho jen pár dní.[2] Kolem roku 1226 také znovu získal Lubušsko.[2] o něž svedl v letech 1229 až 1230 úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.[3]
Po smrti Měškova syna Kazimíra I. Opolského roku 1230 převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad Opolsko-Ratibořským knížectvím, čímž na čas opět sjednotil Slezsko. V roce 1232 se stal poručníkem krakovského knížete Boleslava V. Stydlivého a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech 1234 až 1235, kdy ve válce s Vladislavem Odoničem ovládl část Velkopolska.[4]
Přízvisko Bradatý (Barbatus) získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce Hedvice, pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký klášter v Jindřichově (1227[3]), kde byla později sepsána latinská kronika Kniha Jindřichovská, a spolu s manželkou ženský klášter v Třebnici (1202[5]). V roce 1211 se dostal do sporu s vratislavským biskupem Vavřincem Dolivetou o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku 1210. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech 1225 a 1226, kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem Tomášem I.[6]
Vratislavsko se za jeho vlády dočkalo nebývalého rozkvětu, a to především zásluhou podporování německé emfyteutické kolonizace, lokace nových měst a těžbě zlata a stříbra. Po jeho smrti v roce 1238 a krátké vládě jeho syna Jindřicha II. Pobožného byl tento vývoj přerušen drastickým vpádem Mongolů do Slezska.
Manželství a potomci
Jindřichovou manželkou byla Hedvika Slezská (1174 – 1243), se kterou měl sedm dětí:
- Anežka (asi 1190 – před 11. květnem 1214)
- Boleslav (asi 1191 – 10. září 1206/08).
- Jindřich II. Pobožný (asi 1196 – 9. duben 1241)
- Konrád Kadeřavý (asi 1198 – 4. září 1213)
- Sofie (asi 1200 – před 22./23. březnem 1214)
- Gertruda (asi 1200 – 1268), abatyše
- syn [Vladislav?] (před 25. prosincem 1208 – 1214/17)
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich I. Bradatý na Wikimedia Commons
Poznámky
- ↑ Vévoda slezský a krakovský. Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel Lešek Bílý.
Reference
- ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 40. Dále jen Dějiny Slezska v datech.
- ↑ a b c Dějiny Slezska v datech. s. 42
- ↑ a b Dějiny Slezska v datech. s. 43
- ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 44
- ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 38
- ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 41
Literatura
- ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha: Libri, 2005. 208 s. ISBN 80-7277-245-7.
- Długosz Jan,Roczniki, czyli kroniki sławnego królestwa polskiego, księga piąta i szósta, 1140-1240, Warszawa 1973.
- Kromer Marcin,Kronika Polska Marcina Kromera biskupa warmińskiego ksiąg XXX. Dotąd w trzech językach a mianowicie łacińskim, polskim i niemieckim. Wydana na język polski z łacińskiego przełożona przez Marcina z Błażowa Błażowskiego i wydana w Krakowie w drukarni M. Loba r. 1611, obecnie wydana w języku polskim trzecie, tom II, Sanok 1868, tom I (nie wiadomo).
- Kronika Wielkopolska, Warszawa 1965.
- Księga Henrykowska,Poznań – Wrocław 1949.