Církevní soud: Porovnání verzí
úprava formulace |
+ interwiki |
||
Řádek 53: | Řádek 53: | ||
[[Kategorie:Kanonické právo]] |
[[Kategorie:Kanonické právo]] |
||
[[Kategorie:Soudy]] |
[[Kategorie:Soudy]] |
||
[[de:Kirchengericht]] |
|||
[[el:Εκκλησιαστικό δικαστήριο]] |
|||
[[en:Ecclesiastical court]] |
|||
[[es:Tribunal eclesiástico]] |
|||
[[fr:Tribunal ecclésiastique]] |
|||
[[lt:Dvasinis teismas]] |
|||
[[nl:Kerkelijke rechtbank]] |
|||
[[pl:Sąd kościelny]] |
|||
[[pt:Tribunal eclesiástico]] |
|||
[[ru:Церковный суд]] |
Verze z 26. 10. 2011, 19:58
Církevní soud je v katolické církvi instituce určená k projednávání a rozhodování sporů ve věcech upravených kanonickým právem. V praxi se církevní soudy zabývají nejčastěji manželskými záležitostmi.
Organizace církevního soudnictví
Církevní soudnictví je většinou třístupňové. Rozhodnutí soudu prvního stupně, došlo-li jím k vyslovení neplatnosti manželství, musí vždy potvrdit soud druhého stupně; rozhodne-li soud druhého stupně jinak než soud prvního stupně, vydá konečné rozhodnutí soud třetího stupně. V řízení vystupují:
- senát složený ze tří (případně pěti) soudců v čele se soudním vikářem (oficiálem) nebo jeho zástupcem (viceoficiálem), popřípadě samosoudce určený soudním vikářem (oficiálem)
- notář – vede soudní protokol
- žalobce a žalovaný, ti si mohou zvolit advokáta (zpravidla z řad advokátů působících u dotyčného soudu) nebo jiného zástupce
V některých řízeních vystupuje také:
- ochránce spravedlnosti (prokurátor) – veřejný žalobce v trestních věcech a některých dalších případech
- obhájce svazku – ve sporech o platnost manželství či svěcení
Jedna osoba může působit jako ochránce spravedlnosti (prokurátor) i obhájce svazku, nikoli však ve stejné věci.
Soudního vikáře (oficiála), jeho zástupce (viceoficiála) i ostatní soudce, jakož i notáře, ochránce spravedlnosti (prokurátory), obhájce svazku a advokáty ustanovuje do jejich funkcí u příslušného církevního soudu místní ordinář. K zastupování strany u církevního soudu jinou osobou než některým z advokátů ustanovených u dotyčného soudu se vyžaduje souhlas místního ordináře.
Církevní soudy prvního stupně v České republice
- Metropolitní církevní soud Praha (od 1. července 2009) – soud prvního stupně pro pražskou arcidiecézi, litoměřickou diecézi a českobudějovickou diecézi
- Diecézní církevní soud diecéze královéhradecké (od 1. července 2009) – soud prvního stupně pro diecéze královéhradeckou
- Diecézní církevní soud Plzeň (od 1. července 2009) – soud prvního stupně pro diecéze plzeňskou
- Interdiecézní soud Olomouc – soud prvního stupně pro olomouckou arcidiecézi a ostravsko-opavskou diecézi
- Diecézní církevní soud Brno (od 1. ledna 1857) – soud prvního stupně pro diecéze brněnskou
Od roku 1982 do 30. června 2009 existoval Interdiecézní církevní soud České církevní provincie, který byl soudem prvního stupně pro pražskou arcidiecézi i všechny ostatní diecéze České církevní provincie.
Záležitosti řeckokatolíků řeší na základě rozhodnutí z roku 1996 místně příslušný soud římskokatolické diecéze.
Církevní soudy druhého stupně v České republice
- Metropolitní církevní soud Praha – soud druhého stupně ve věcech řešených v prvním stupni Interdiecézním církevním soudem Olomouc a od 1. července 2011 rovněž řešených v prvním stupni Diecézním církevním soudem Hradec Králové a Diecézním církevním soudem Plzeň
- Interdiecézní církevní soud Olomouc – soud druhého stupně ve věcech řešených v prvním stupni Metropolitním církevním soudem Praha a Diecézním církevním soudem Brno a do 30. června 2011 rovněž řešených v prvním stupni Diecézním církevním soudem Hradec Králové a Diecézním církevním soudem Plzeň