Konečné řešení židovské otázky

Konečné řešení židovské otázky (německy: Endlösung der Judenfrage, zkráceně Endlösung) byl německý nacistický plán na systematickou genocidu evropského židovstva během druhé světové války, který měl být vyústěním Holocaustu (Šoa, שואה). Ujednání o konečném řešení bylo dosaženo 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee, která byla setkáním vysokých představitelů nacistického Německa. V roce 1947 byla Spojenci nalezena v jednom z říšských ministerstev kopie zápisků pořízených na konferenci, které jsou jediným důkazem o konání, průběhu i závěrech konference. Stalo se tak však až po Norimberském procesu, kde tedy nemohly sloužit jako důkaz.

Do 1. listopadu 1941 byly postaveny první vyhlazovací tábory: Belzec, Sobibor, Treblinka, Chełmno, Majdanek a nakonec Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Masové vyvražďování Židů začalo počátkem roku 1942 a bylo vyvražděno 6,8 milionů Židů.

Odkazy

Reference

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Final Solution na anglické Wikipedii.

Literatura

• BARNAVI, Eli a kolektiv. Atlas univerzálních dějin židovského národa. Praha: Victoria Publishing, 1995. 299 s. ISBN 80-7187-013-7. 
• DE LANGE, Nicholas. Svět Židů. Praha: Knižní klub, 1996. 240 s. ISBN 80-7176-325-X. 
• GÖTZ, Aly. Konečné řešení: Přesun národů a vyhlazení evropských Židů. Praha: Argo, 2006. 352 s. ISBN 80-7203-833-8. 
• REES, Aly. Osvětim - nacisté a „konečné řešení“. Praha: Knižní klub, 2005. 320 s. ISBN 80-242-1401-6. 
• ROSEMAN, Mark. Setkání ve vile u jezera : konference ve Wannsee a "konečné řešení židovské otázky". Praha: Dokořán, 2003. 174 s. ISBN 80-86569-45-4. 

Související články

• Holocaust
• Konference ve Wannsee
• Konečné řešení české otázky

Portály: Hebraistika