Vulgární latina: Porovnání verzí
m r2.7.1) (robot změnil: he:לטינית וולגרית |
m robot změnil: la:Sermo vulgaris Latinus |
||
Řádek 53: | Řádek 53: | ||
[[ja:俗ラテン語]] |
[[ja:俗ラテン語]] |
||
[[ko:민중 라틴어]] |
[[ko:민중 라틴어]] |
||
[[la:Sermo vulgaris]] |
[[la:Sermo vulgaris Latinus]] |
||
[[li:Vulgair Latien]] |
[[li:Vulgair Latien]] |
||
[[nl:Vulgair Latijn]] |
[[nl:Vulgair Latijn]] |
Verze z 11. 6. 2011, 19:14
Vulgární latina nebo lidová latina (latinsky sermo vulgaris tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí latiny v Římské říši (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období 9. století, kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky. Na toto období navazuje a částečně se s ním překrývá další fáze vývoje latiny, která existuje paralelně dál, viz středověká latina.
I když pojem není omezený jen na pozdně latinské období, mnohé rysy a pravděpodobně i nářečí se objevily až v tomto období, a proto se o lidové latině hovoří hlavně od tohoto období.
Při bližším pohledu má lidová latina více definicí:
- Za prvé je to mluvená latina Římské říše. Při psaní se naopak používala pozdější latina odvozená od (poměrně umělé) klasické latiny.
- Za druhé je to podle některých názorů hypotetický předchůdce románských jazyků. Tento jazyk možno rekonstruovat jen na základě ojedinělých nápisů (např. v Pompejích) a pozdějších románských jazyků:
- a) všech románských jazyků
- b) jen západorománských jazyků: nářečí na sever a západ od čáry La Spezia-Rimini, Francie a pyrenejského poloostrova, jako i slabě doložená románská řeč severozápadní Afriky. Podle této koncepce se tedy jihovýchodní italština, rumunština a dalmatština vyvinuly odděleně od ostatních románských jazyků.
- Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například Peregrinatio Aetheriae ze 4. století nebo texty Gregoria z Toursu. Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk.
Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané sermo romana rustica, a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve fr. tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / ita. cavallo / šp. caballo / port. cavalo (prostě kůň).
Nejbližším současným jazykem k vulgární latině je sardinština.
Související články
Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA