Koudel: Porovnání verzí
m →Související články: vhodnější článek |
+interlink |
||
| Řádek 38: | Řádek 38: | ||
[[en:Tow]] |
[[en:Tow]] |
||
[[fr:Étoupe]] |
[[fr:Étoupe]] |
||
[[it:Stoppa]] |
|||
[[no:Stry]] |
[[no:Stry]] |
||
[[ru:Пакля]] |
[[ru:Пакля]] |
||
Verze z 1. 10. 2009, 17:59
Termín koudel označuje „odpadová“ vlákna oddělená při přípravě lnu, konopí, juty a jiných rostlin k předení.
Součásti vlákenného materiálu
.JPG)
Například stonky přádního lnu obsahují v průměru méně než 20 % textilních vláken. Více než polovinu z nich lze zpracovat na přízi (lenku). Menší část, asi 7 % hmotnosti stonku, tvoří koudel[1], která se získává z
- krátkých lněných vláken (pod 50 cm),
- pocuchaných vláken normální délky nebo
- vláken, která vypadávají (spolu s pazdeřím) pod vochlovacím strojem při přípravě lnu k předení.
Použití koudele
V Evropské unii se například v roce 2003 z celkových 30.000 tun koudele použilo: 34 % na celulózu pro papírny, 34 % šlo na vývoz (hlavně do Číny), 23 % na pojené hmoty, 5,5 % na výrobu příze, 1,5 % na izolace a těsnění, 2 % na goetextilie a ostatní výrobky. [2]
Výroba příze koudelky je zčásti nákladnější než u lenky, protože koudel se musí dodatečně rozvolňovat, mykat a česat. Jen vlastní předení je jednodušší, dopřádání se provádí zpravidla (podobně jako u bavlny) za sucha.
Koudelové příze mají nižší pevnost než lněné (cca. 13-15 cN/tex) a 2-3 % tažnosti. Jsou nestejnoměrnější a vypřádají se jen do jemnosti 28 tex (lenka do 17 tex). Často se používají (za mokra hlazené) na provaznické výrobky.
Literatura
- Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 130-138, 499-530
- Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986, str. 103-165