Konstituční monarchie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
'''Konstituční monarchie''' je forma [[monarchie]], ve které [[panovník]] vykonává pravomoci na základě psané či nepsané [[ústava|ústavy]].<ref>Blum, Cameron & Barnes 1970, s. 267–268.</ref> Konstituční monarchie se odlišuje od [[absolutní monarchie]] omezením moci panovníka ústavou, dále dodržuje zásadu [[dělba moci|dělby moci]], přičemž panovník je [[hlava státu|hlavou státu]] s vymezenými pravomocemi, rozsah jeho pravomocí se liší podle ústavy a připadá mu především úloha [[reprezentativita|reprezentativní]]. |
'''Konstituční monarchie''' je forma [[monarchie]], ve které [[panovník]] vykonává pravomoci na základě psané či nepsané [[ústava|ústavy]].<ref>Blum, Cameron & Barnes 1970, s. 267–268.</ref> Konstituční monarchie se odlišuje od [[absolutní monarchie]] omezením moci panovníka ústavou, dále dodržuje zásadu [[dělba moci|dělby moci]], přičemž panovník je [[hlava státu|hlavou státu]] s vymezenými pravomocemi, rozsah jeho pravomocí se liší podle ústavy a připadá mu především úloha [[reprezentativita|reprezentativní]]. |
||
Konstituční monarchie může přestavovat systém, ve kterém panovník jedná jako ne-politická hlava státu podle ústavy ať už psané nebo nepsané.<ref>Kurian 2011, p</ref> Přestože panovník disponuje formální autoritou a vláda jedná v jeho jménu, v Evropě panovník obvykle nerozhoduje o politických otázkách nebo určuje politické představitele. Politolog Vernon Bogdanor cituje Thomas Macaulay, když mluví o konstituční monarchii jako „Panovník panuje ale nevládne“.<ref>Bogdanor 1996, pp. 407–422.</ref> |
Konstituční monarchie může přestavovat systém, ve kterém panovník jedná jako ne-politická hlava státu podle ústavy ať už psané nebo nepsané.<ref>Kurian 2011, p</ref> Přestože panovník disponuje formální autoritou a vláda jedná v jeho jménu, v Evropě panovník obvykle nerozhoduje o politických otázkách nebo určuje politické představitele. Politolog Vernon Bogdanor cituje Thomas Macaulay, když mluví o konstituční monarchii jako „Panovník panuje ale nevládne“.<ref>Bogdanor 1996, pp. 407–422.</ref> |
||
== Historie == |
|||
Nejstarší ústavní monarchie, která se datuje do dávných dob, byla hetitská. Byli to starověcí anatolští lidé, kteří žili v době bronzové, jejichž král nebo královna se museli dělit o svou autoritu se shromážděním, které se jmenuje Panku, což bylo ekvivalentem dnešního úmyslného shromáždění nebo zákonodárného sboru. Členové Panku pocházeli z rozptýlených šlechtických rodin, kteří pracovali jako zástupci svých subjektů v sousední nebo subalterní krajině federálního typu. |
|||
== Kontinentální Evropa == |
|||
Ústavní monarchie vznikla v kontinentální Evropě, přičemž Polsko vytvořilo první ústavu pro monarchii s ústavou ze dne 3. května 1791; byla to druhá ústava jednoho dokumentu na světě hned po první republikánské ústavě Spojených států. K ústavní monarchii také došlo krátce v raných letech francouzské revoluce, ale mnohem mnohem později. Napoleon Bonaparte je považován za prvního monarcha prohlašujícího se za ztělesnění národa, spíše než za božsky určeného vládce; tato interpretace monarchie je zárodečná vůči kontinentálním ústavním monarchiím. Německý filozof Georg Wilhelm Friedrich Hegel ve svém díle Prvky filosofie práva (1820) dal konceptu filosofické zdůvodnění, které se shodovalo s vyvíjející se současnou politickou teorií a protestantským křesťanským pohledem na přirozené právo.Hegelova předpověď konstitučního monarchy s velmi omezenými pravomocemi, jejichž funkcí je ztělesňovat národní charakter a zajišťovat ústavní kontinuitu v době nouze, se odrazila ve vývoji ústavních monarchií v Evropě a Japonsku. |
|||
== Seznam současných ústavních monarchií == |
|||
Přibližný počet výsledků: 2 780 000 |
|||
Připomenutí od Googlu ohledně ochrany soukromí |
|||
= Výsledky hledání = |
|||
== Výsledek překladu == |
|||
Seznam současných ústavních monarchií |
|||
Antigua a Barbuda |
|||
Austrálie |
|||
Bahamy |
|||
Barbados |
|||
Belgie |
|||
Belize |
|||
Bhútán |
|||
Kambodža |
|||
Kanada |
|||
Dánsko |
|||
Grenada |
|||
Jamaica |
|||
Japonsko |
|||
Jordán |
|||
Kuvajt |
|||
Lesotho |
|||
Lichtenštejnsko |
|||
Lucembursko |
|||
Malajsie |
|||
Monako |
|||
Maroko |
|||
Nizozemí |
|||
Nový Zéland |
|||
Norsko |
|||
Papua-Nová Guinea |
|||
Svatý Kryštof a Nevis |
|||
Svatá Lucia |
|||
Svatý Vincenc a Grenadiny |
|||
Solomonovy ostrovy |
|||
Španělsko |
|||
Švédsko |
|||
Thajsko |
|||
Tonga |
|||
Tuvalu |
|||
Spojené arabské emiráty |
|||
Spojené království |
|||
<br /> |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 19. 4. 2020, 08:38
– absolutní monarchie, – polokonstituční monarchie, – konstituční monarchie, – Commonwealth realm (konstituční monarchie v personální unii), – subnárodní monarchie (tradiční)
Konstituční monarchie je forma monarchie, ve které panovník vykonává pravomoci na základě psané či nepsané ústavy.[1] Konstituční monarchie se odlišuje od absolutní monarchie omezením moci panovníka ústavou, dále dodržuje zásadu dělby moci, přičemž panovník je hlavou státu s vymezenými pravomocemi, rozsah jeho pravomocí se liší podle ústavy a připadá mu především úloha reprezentativní.
Konstituční monarchie může přestavovat systém, ve kterém panovník jedná jako ne-politická hlava státu podle ústavy ať už psané nebo nepsané.[2] Přestože panovník disponuje formální autoritou a vláda jedná v jeho jménu, v Evropě panovník obvykle nerozhoduje o politických otázkách nebo určuje politické představitele. Politolog Vernon Bogdanor cituje Thomas Macaulay, když mluví o konstituční monarchii jako „Panovník panuje ale nevládne“.[3]
Historie
Nejstarší ústavní monarchie, která se datuje do dávných dob, byla hetitská. Byli to starověcí anatolští lidé, kteří žili v době bronzové, jejichž král nebo královna se museli dělit o svou autoritu se shromážděním, které se jmenuje Panku, což bylo ekvivalentem dnešního úmyslného shromáždění nebo zákonodárného sboru. Členové Panku pocházeli z rozptýlených šlechtických rodin, kteří pracovali jako zástupci svých subjektů v sousední nebo subalterní krajině federálního typu.
Kontinentální Evropa
Ústavní monarchie vznikla v kontinentální Evropě, přičemž Polsko vytvořilo první ústavu pro monarchii s ústavou ze dne 3. května 1791; byla to druhá ústava jednoho dokumentu na světě hned po první republikánské ústavě Spojených států. K ústavní monarchii také došlo krátce v raných letech francouzské revoluce, ale mnohem mnohem později. Napoleon Bonaparte je považován za prvního monarcha prohlašujícího se za ztělesnění národa, spíše než za božsky určeného vládce; tato interpretace monarchie je zárodečná vůči kontinentálním ústavním monarchiím. Německý filozof Georg Wilhelm Friedrich Hegel ve svém díle Prvky filosofie práva (1820) dal konceptu filosofické zdůvodnění, které se shodovalo s vyvíjející se současnou politickou teorií a protestantským křesťanským pohledem na přirozené právo.Hegelova předpověď konstitučního monarchy s velmi omezenými pravomocemi, jejichž funkcí je ztělesňovat národní charakter a zajišťovat ústavní kontinuitu v době nouze, se odrazila ve vývoji ústavních monarchií v Evropě a Japonsku.
Seznam současných ústavních monarchií
Přibližný počet výsledků: 2 780 000
Připomenutí od Googlu ohledně ochrany soukromí
Výsledky hledání
Výsledek překladu
Seznam současných ústavních monarchií Antigua a Barbuda Austrálie Bahamy Barbados Belgie Belize Bhútán Kambodža Kanada Dánsko Grenada Jamaica Japonsko Jordán Kuvajt Lesotho Lichtenštejnsko Lucembursko Malajsie Monako Maroko Nizozemí Nový Zéland Norsko Papua-Nová Guinea Svatý Kryštof a Nevis Svatá Lucia Svatý Vincenc a Grenadiny Solomonovy ostrovy Španělsko Švédsko Thajsko Tonga Tuvalu Spojené arabské emiráty Spojené království
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Constitutional monarchy na anglické Wikipedii.
