Luna 3: Porovnání verzí

Luna 3
	Soubor:Lunik 3.jpg
COSPAR	1959-008A
Katalogové číslo	21
Start	4. října 1959, 00:43:39 UTC
Kosmodrom	Bajkonur
Nosná raketa	Vostok-L
Typ oběžné dráhy	circumlunar trajectory
Stav objektu	zanikl v atmosféře
Zánik	Zánik
Zánik	29. dubna 1960
Provozovatel	SSSR, OKB-1
Výrobce	SSSR, OKB-1
Druh	Program Luna
Hmotnost	278,5 kg
Parametry dráhy
Apoapsida	460,725 km
Periapsida	40,638 km
Sklon dráhy	55°
Doba oběhu	15 d
Excentricita dráhy	0,837 9
Velká poloosa dráhy	256 620,5 km
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 8. 10. 2019, 12:13

Luna 3 (známá také pod názvy Lunik 3 či 00021) byla sovětská vesmírná sonda, která jako první získala fotografie odvrácené strany Měsíce. Na Měsíci nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7 940 km od povrchu.^[1]

Popis sondy

Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů. Její délka byla 130 cm a šířka 90-120 cm. To bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými bateriemi. Část energie získávala i ze solárních článků, které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na koncích. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak odesílala pomocí skeneru rádiovými vlnami přes soustavu šesti antén (čtyři byly v horní a dvě v dolní části).

Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C. Chladicí systém byl důležitý, přehřátí mohlo způsobit poruchu přístrojového vybavení. Sonda byla vybavena detektorem mikrometeoritů a kosmického záření, jež bylo namontováno na vnější straně sondy. Stejně jako Luna 1 a Luna 2 neměla ani Luna 3 motory pro korekci své dráhy.

Průběh letu

Sonda startovala 4. října 1959 z kosmodromu Bajkonur. 7. října na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km, později i jeho odvrácenou stranu. Palubní fotoaparatura pracovala 40 minut. Naexponovaný film prošel automatickým vyvolávačem, ustalovačem a byl vysušen. Po zpracování sonda přes radioaparaturu předávala snímky Zemi.^[2] Mimo to sonda zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pokračovala zpět k Zemi po oběžné dráze 47-480 000 km. Dne 20. dubna 1960 shořela v zemské atmosféře po 199 dnech letu, 11 obězích.^[1]

Získané snímky

Snímky ze 70% povrchu odvrácené strany Měsíce byly sice nízké kvality^[3], ale přece jen umožnily vytvořit první atlas měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří, ale pouze dvě moře, která byla pojmenována Mare Moscovrae (Moskevské moře) a Mare Desiderii (Moře snů – dnes Mare Ingenii, Moře touhy). Svého hlavního cíle sonda dosáhla a připsala Sovětům další prvenství v závodech v dobývání kosmu.

Galerie

Sovětská poštovní známka vydaná u příležitosti první fotografie odvrácené strany Měsíce
Kazachstánská poštovní známka z roku 2004
SSSR, Luna 3, 1984

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 227.
↑ TOUFAR, Pavel; BALOUS, Miroslav. Cesty ke hvězdám. Praha: Albatros, 1976. ISBN 8594050420496.
↑ KUBALA, Petr. Historie dobývání Měsíce I (1959 - 1964). Instantní astronomické noviny [online]. 2004-10-2 [cit. 2019-10-8]. Dostupné online.

Související články

Program Luna

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Luna 3 na Wikimedia Commons
Luna 3 na stránkách Kosmo.cz
Luny jednotlivě

[Encyklopedie-1] VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 227.

[Toufar-2] TOUFAR, Pavel; BALOUS, Miroslav. Cesty ke hvězdám. Praha: Albatros, 1976. ISBN 8594050420496.

[3] KUBALA, Petr. Historie dobývání Měsíce I (1959 - 1964). Instantní astronomické noviny [online]. 2004-10-2 [cit. 2019-10-8]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 [[Soubor:Luna-3 phototelegraph system at Tsiolkovsky State Museum of the History of Cosmonautics.jpg|náhled|Fototelegrafní systém z Luny 3 umístěný v Ciolkovského státním muzeu kosmonautiky v [[Kaluga|Kaluze]]]]
-'''Luna 3''' (známá také pod názvy '''Lunik 3''' či '''00021''') byla sovětská vesmírná sonda, která jako první získala [[fotografie]] odvrácené strany Měsíce. Na [[Měsíc]]i nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7&nbsp;940 km od povrchu.<ref name="Encyklopedie">{{Citace monografie
+'''Luna 3''' (známá také pod názvy '''Lunik 3''' či '''00021''') byla sovětská vesmírná sonda, která jako první získala [[fotografie]] odvrácené strany Měsíce. Na [[Měsíc]]i nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7&nbsp;940&nbsp;km od povrchu.<ref name="Encyklopedie">{{Citace monografie
  | příjmení = Vítek
  | příjmení2 = Lála
@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 == Popis sondy ==
-Hmotnost sondy byla 278,5&nbsp;kilogramů. Její délka byla 130 cm a šířka 90-120&nbsp;cm. To bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna&nbsp;3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými [[Akumulátorová baterie|bateriemi]]. Část [[energie]] získávala i ze [[solární článek|solárních článků]], které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s&nbsp;polokulovými [[hemisféra]]mi na koncích. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak odesílala pomocí [[skener]]u pomocí [[rádiová vlna|rádiových vln]] přes soustavu šesti antén (čtyři byly v horní a dvě v dolní části).
+Hmotnost sondy byla 278,5&nbsp;kilogramů. Její délka byla 130 cm a šířka 90-120&nbsp;cm. To bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna&nbsp;3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými [[Elektrická baterie|bateriemi]]. Část [[energie]] získávala i ze [[solární článek|solárních článků]], které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s&nbsp;polokulovými [[hemisféra]]mi na koncích. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak odesílala pomocí [[skener]]u [[rádiová vlna|rádiovými vlnami]] přes soustavu šesti antén (čtyři byly v horní a dvě v dolní části).
 Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25&nbsp;°C. Chladicí systém byl důležitý, přehřátí mohlo způsobit poruchu přístrojového vybavení. Sonda byla vybavena detektorem [[mikrometeorit]]ů a [[kosmické záření|kosmického záření]], jež bylo namontováno na vnější straně sondy. Stejně jako [[Luna&nbsp;1]] a [[Luna&nbsp;2]] neměla ani Luna&nbsp;3 motory pro korekci své dráhy.
@@ Řádek 53: / Řádek 53: @@
 == Získané snímky ==
+Snímky ze 70%&nbsp;povrchu odvrácené strany Měsíce byly sice nízké kvality<ref>{{Citace elektronického periodika
-Snímky ze 70%&nbsp;odvrácené strany Měsíce byly sice velmi nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první [[Atlas (kartografie)|atlas]] měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří, ale pouze dvě moře, která byla pojmenována [[Mare Moscoviense|Mare Moscovrae]] (Moskevské moře) a [[Mare Desiderii]] (Moře snů – dnes [[Mare Ingenii]], Moře touhy). Svého hlavního cíle sonda dosáhla a připsala Sovětům další prvenství v&nbsp;závodech v&nbsp;dobývání kosmu.
+ | příjmení = Kubala
+ | jméno = Petr
+ | odkaz na autora =
+ | spoluautoři =
+ | titul = Historie dobývání Měsíce I (1959 - 1964)
+ | periodikum = Instantní astronomické noviny
+ | odkaz na periodikum = Instantní astronomické noviny
+ | datum vydání = 2004-10-2
+ | datum aktualizace =
+ | datum přístupu = 2019-10-8
+ | url = http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=1316
+ | issn =
+}}</ref>, ale přece jen umožnily vytvořit první [[Atlas (kartografie)|atlas]] měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří, ale pouze dvě moře, která byla pojmenována [[Mare Moscoviense|Mare Moscovrae]] (Moskevské moře) a [[Mare Desiderii]] (Moře snů – dnes [[Mare Ingenii]], Moře touhy). Svého hlavního cíle sonda dosáhla a připsala Sovětům další prvenství v&nbsp;závodech v&nbsp;dobývání kosmu.
 == Galerie ==