Luna 3
| Luna 3 | |
|---|---|
.jpg) | |
| COSPAR | 1959-008A |
| Katalogové číslo | 21 |
| Start | 4. října 1959, 00:43:39 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Nosná raketa | Vostok-L |
| Typ oběžné dráhy | circumlunar trajectory |
| Stav objektu | zanikl v atmosféře |
| Zánik | Zánik |
| Zánik | 20. dubna 1960 |
| Provozovatel | SSSR, OKB-1 |
| Výrobce | SSSR, OKB-1 |
| Druh | Program Luna |
| Hmotnost | 278,5 kg |
| Parametry dráhy | |
| Apoapsida | 460,725 km |
| Periapsida | 40,638 km |
| Sklon dráhy | 55° |
| Doba oběhu | 15 d |
| Excentricita dráhy | 0,837 9 |
| Velká poloosa dráhy | 256 620,5 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luna 3 (rusky Луна-3, známá také pod názvy Lunik 3 či 00021) byla sovětská vesmírná sonda, která jako první získala fotografie odvrácené strany Měsíce. Na Měsíci nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7 940 km od povrchu.[1]
Popis sondy
[editovat | editovat zdroj]Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů. Její délka byla 130 cm a šířka 90-120 cm. To bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými bateriemi. Část energie získávala i ze solárních článků, které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na koncích. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak odesílala pomocí skeneru rádiovými vlnami přes soustavu šesti antén (čtyři byly v horní a dvě v dolní části).
Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C. Chladicí systém byl důležitý, přehřátí mohlo způsobit poruchu přístrojového vybavení. Sonda byla vybavena detektorem mikrometeoritů a kosmického záření, jež bylo namontováno na vnější straně sondy. Stejně jako Luna 1 a Luna 2 neměla ani Luna 3 motory pro korekci své dráhy.
Průběh letu
[editovat | editovat zdroj]Sonda startovala 4. října 1959 z kosmodromu Bajkonur. 7. října na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km, později i jeho odvrácenou stranu. Palubní fotoaparatura pracovala 40 minut. Naexponovaný film prošel automatickým vyvolávačem, ustalovačem a byl vysušen. Po zpracování sonda přes radioaparaturu předávala snímky Zemi.[2] Mimo to sonda zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pokračovala zpět k Zemi po oběžné dráze 47-480 000 km. Dne 20. dubna 1960 shořela v zemské atmosféře po 199 dnech letu, 11 obězích.[1]
Získané snímky
[editovat | editovat zdroj]Snímky ze 70% povrchu odvrácené strany Měsíce byly sice nízké kvality[3], ale přece jen umožnily vytvořit první atlas měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří, ale pouze dvě moře, která byla pojmenována Mare Moscovrae (Moskevské moře) a Mare Desiderii (Moře snů – dnes Mare Ingenii, Moře touhy). Svého hlavního cíle sonda dosáhla a připsala Sovětům další prvenství v závodech v dobývání kosmu.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Sovětská poštovní známka vydaná u příležitosti první fotografie odvrácené strany Měsíce -
Kazachstánská poštovní známka z roku 2004 -
SSSR, Luna 3, 1984
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 227.
- ↑ TOUFAR, Pavel; BALOUS, Miroslav. Cesty ke hvězdám. Praha: Albatros, 1976. ISBN 8594050420496.
- ↑ KUBALA, Petr. Historie dobývání Měsíce I (1959 - 1964). Instantní astronomické noviny [online]. 2004-10-2 [cit. 2019-10-8]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-27.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luna 3 na Wikimedia Commons - Luna 3 na stránkách Kosmo.cz
- Luny jednotlivě
